Merbabu

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 3 118 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1797
Poloha: -7,454°, 110,440°

Merbabu je mohutná zalesněná sopka ve střední Jávě, hned severně od neklidné sopky Merapi. Naposledy vybuchla v roce 1797 a dnes je považována za spící. Nový výzkum ale naznačuje, že v minulosti možná dokázala i velmi silné výbuchy – a na jejích svazích a v okolí žijí miliony lidí. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Merbabu má dva vrcholy: Syarif (3 119 m) a vyšší Kenteng Songo (3 145 m). Katalog GVP uvádí výšku 3 118 m. Od vrcholu se paprskovitě rozbíhají tři výrazná údolí – k severozápadu, severovýchodu a jihovýchodu. ^{[4, 1]}

Mezi Merbabu a Merapi leží široké sedlo ve výšce asi 1 500 m s vesnicí Selo a velmi úrodnými poli. Na severním úpatí stojí město Salatiga. Jméno hory se volně překládá jako „hora popela“ – z jávských slov meru (hora) a awu či abu (popel). ^[4]

Na sopku vedou výstupové trasy mimo jiné z městečka Kopeng na severovýchodě a z vesnice Selo na jihu. Asi 57 km² hory bylo v roce 2004 vyhlášeno národním parkem. ^[4]

Erupce

Merbabu leží nad subdukční zónou Sundského oblouku, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Její geologicky nejmladší erupce vycházely ze soustavy trhlin protínající vrchol ve směru severoseverozápad–jihojihovýchod. Z nich vytekly mohutné lávové proudy z kráterů Kopeng na severním a Kajor na jižním svahu. ^{[1, 4]}

Z historické doby jsou známy jen dvě středně silné výbušné erupce z vrcholového kráteru, v letech 1560 a 1797. Té z roku 1797 přiřazuje GVP stupeň 2 na stupnici VEI. Možná erupce v roce 1570 není potvrzená. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2020 rozebrala čedičové horniny podél turistické stezky Kajor–Selo na jižním svahu. Podle autorů vznikly z magmatu ze zemského pláště, které se cestou vzhůru částečně měnilo krystalizací a mísilo s materiálem zemské kůry. ^[3]

Indonéští vědci v roce 2025 poprvé spojili podrobný popis vrstev (stratigrafii) s chemickými rozbory hornin. Napočítali 22 vrstev vyvrženého materiálu, pět lávových proudů, tři lávové kopule a tři vrstvy uložené lahary (bahnotoky). Jedna mohutná, široce rozptýlená vrstva oranžových lapill může podle nich pocházet z erupce stupně VEI 4. ^[2]

Rozdíly mezi pemzou a lávami naznačují, že pod sopkou jsou dva zásobníky magmatu. Tři srázy ve tvaru podkovy na svazích podle autorů ukazují, že Merbabu je schopná výbušných erupcí, při nichž se zřítí část svahu sopky. Studie tak podle svého názvu upozorňuje na nebezpečí i u sopky, která vybuchuje zřídka. ^[2]

Lidé kolem

Okolí Merbabu je velmi hustě osídlené. Podle GVP žije do 10 km od vrcholu asi 250 000 lidí, do 30 km přes 3 miliony a do 100 km kolem 25 milionů. ^[1]

Fakta

Nejvyšší vrchol: Kenteng Songo, 3 145 m (podle Wikipedie)
Národní park: od roku 2004, asi 57 km²
Význam jména: „hora popela“ (z jávštiny)
Erupce zjištěná výzkumem z roku 2025: možná VEI 4 (stáří neuvedeno)

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
stratigrafie: popis a řazení vrstev hornin podle stáří; nejstarší vrstvy leží obvykle vespod
lapilli: drobné kousky vyvrženého sopečného materiálu velikosti hrášku až ořechu (2–64 mm)
lahar: bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti na čerstvém sopečném materiálu
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačí z průduchu a neteče daleko
pemza: lehká, velmi pórovitá sopečná hornina vzniklá z magmatu plného plynových bublin

Zdroje

Merbabu, Smithsonian Global Volcanism Program
Suhendro, I., Mohammad, T. F., Lesmana, R. A. D., Indrayani, K. I., Nuraini, K., Ahmad, W. A., Partini, A., Mashum, A. S.: Preliminary study on stratigraphy, petrology-geochemistry, eruption styles, and geomorphology of Merbabu volcano, Central Java, Indonesia: Implication for the volcanological hazards of an infrequently active volcano. Environmental Earth Sciences 84 (2025), č. 5, doi:10.1007/s12665-025-12146-y (abstrakt), Environmental Earth Sciences (2025)
Mulyaningsih, S., Shaban, G.: Geochemistry of Basaltic Merbabu Volcanic Rocks, Central Java, Indonesia. Indonesian Journal on Geoscience 7 (2020), č. 2, 161–178, doi:10.17014/ijog.7.2.161-178 (abstrakt), Indonesian Journal on Geoscience (2020)
Mount Merbabu, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.