Guntur

sopka – Complex, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: 2 251 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1847
Poloha: -7,143°, 107,841°

Guntur je skupina navzájem se překrývajících sopek na západní Jávě, asi 10 km severozápadně od města Garut. Jméno znamená v sundštině „hrom“ a v první polovině 19. století patřila k nejčinnějším sopkám ostrova. Od roku 1847 ale nevybuchla; z jejího okolí čerpají horkou vodu lázně a na jejích svazích leží geotermální elektrárna Kamojang. ^{[1, 3, 4, 6, 5]}

Jak vypadá

Komplex tvoří několik stratovulkánů – kuželů navršených ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela. Na severovýchodním konci stojí starší, erozí rozrušené sopky, jihozápadně od nich skupina mladších kuželů. Nejmladší z nich, vlastní Gunung Guntur, se zvedá asi 1 550 m nad rovinu Garutu a jeho svahy voda ještě nestačila rozbrázdit. ^[1]

Na svazích jsou vidět mladé lávové proudy; nejmladší z nich vytekl v roce 1840. Výšku vrcholu uvádí GVP 2 251 m, česká Wikipedie 2 249 m. ^{[1, 4]}

Sopka leží v Sundském oblouku nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce vzniká magma. ^[1]

Erupce

Ze všech sopek komplexu má zaznamenanou činnost jen Gunung Guntur. Erupce jsou známé od konce 17. století a v 19. století byly časté a výbušné. Katalog GVP uvádí přes dvacet erupcí mezi lety 1690 a 1847, nejsilnější (stupně 3 na stupnici VEI) v roce 1690 a v lednu 1843. ^[1]

O erupcích psaly dobové koloniální noviny Bataviasche Courant a Javasche Courant. Podle indonéské Wikipedie, která je cituje, vybuchla sopka například 21. října 1818, 14. června 1825 se značnými škodami, 14. listopadu 1841 a dvakrát v roce 1843. ^[5]

Poslední jistou erupci uvádí GVP v říjnu 1847, u let 1885 a 1887 jsou zprávy nejisté. Od té doby je sopka klidná. ^{[1, 3]}

Lidé kolem

Kolem sopky žije velmi mnoho lidí: podle GVP asi 218 000 v okruhu 10 km a přes 3,4 milionu v okruhu 30 km. Na úpatí v oblasti Tarogong Kaler stojí hotely a lázně, které využívají horkou vodu ze sopky. ^{[1, 5]}

Na svazích Gunturu, asi 7 km západně od vrcholu, leží geotermální pole Kamojang. Už v roce 1926 tu nizozemská koloniální vláda vyvrtala první geotermální vrty v Indonésii. V lednu 1983 tu byla spuštěna první moderní geotermální elektrárna v zemi; podle anglické Wikipedie má pět bloků o celkovém výkonu 235 MW. ^[6]

Monitoring

Sopku sleduje indonéské Centrum vulkanologie a zmírňování geologických rizik (PVMBG), které denní zprávy zveřejňuje v systému MAGMA Indonesia. Ve zprávě z 28. října 2026 platil nejnižší stupeň I (Normal). Úřad přesto doporučoval lidem, turistům i horolezcům nepřibližovat se k činnému kráteru. ^[2]

Fakta

Význam jména: „hrom“ (sundsky)
Nejmladší lávový proud: 1840
Geotermální pole Kamojang: první vrty 1926, elektrárna od 1983
Stupeň výstrahy 28. 10. 2026: I (Normal)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; hornina se v hloubce taví a vzniká magma
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená asi desetkrát víc vyvrženého materiálu
geotermální elektrárna: elektrárna, která vyrábí proud z horké páry a vody z hlubin země

Zdroje

Guntur, Smithsonian Global Volcanism Program
Laporan aktivitas Gunung Guntur, 28. 10. 2026 (00:00–24:00 WIB), PVMBG – MAGMA Indonesia (2026)
Mount Guntur, Wikipedia
Guntur (sopka), Wikipedie
Gunung Guntur, Wikipedia (indonésky)
Mount Kamojang, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.