Papandayan

sopka – Stratovolcano(es), Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 2 643 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2002
Poloha: -7,318°, 107,731°

Papandayan je složitá sopka na západní Jávě v Indonésii, jihovýchodně od města Bandung. Proslavila ji katastrofa z roku 1772, kdy se zřítil její svah a obří sesuv zničil 40 vesnic a zabil téměř 3 000 lidí. Dnes jsou v jejích kráterech hlavně fumaroly, sirná bahenní jezírka a horké prameny. ^{[1, 3, 2]}

Jak vypadá

Papandayan stojí na jižním konci zakřiveného sopečného masivu; na jeho severním konci, asi 9 km daleko, leží sopka Kendang. Opakovaná zřícení svahů dala hoře nepravidelný tvar. ^[1]

Na vrcholu jsou čtyři velké krátery. Jeden z nich, Alun-Alun, má plochou podlahu širokou 1,1 km. Činný kráter Kawah Mas („Zlatý kráter“) vyplňuje pole fumarol pokrytých žlutou sírou. ^[1]

Výška se ve zdrojích liší: GVP uvádí 2 643 m, anglická Wikipedie a odborný článek z roku 2007 2 665 m. ^{[1, 3, 2]}

Erupce

První zaznamenaná erupce přišla 12. srpna 1772. Při krátké erupci se zřítil severovýchodní svah a vznikla obrovská lavina trosek, která se přehnala nížinami pod horou. Podle starší literatury zasypala asi 250 km², zničila 40 vesnic a zabila 2 957 lidí. Po zřícení zůstal kráter ve tvaru podkovy otevřený k severovýchodu. ^{[1, 2]}

Erupce roku 1772 byla podle vědců zatím posledním výbuchem, při kterém vystoupilo čerstvé magma. Pozdější erupce v letech 1923–1925 a 1942 byly jen malé freatické – výbuchy páry vzniklé přehřátím podzemní vody. ^{[2, 1]}

Silnější byla erupce v listopadu 2002. Začátkem října zesílila zemětřesení a 11. listopadu freatický výbuch na jihovýchodě kráteru uvolnil sesuv, ze kterého se stal lahar (bahnotok). Dne 15. listopadu vystoupil sloupec páry a popela až 4 000 m nad kráter. ^[2]

Další silný výbuch přišel 20. listopadu 2002 na severozápadě kráteru: oblak popela vystoupil 1 500 m nad průduch a boční tlaková vlna dosáhla až 2 km. Kolem kráteru zůstaly bloky přeměněné horniny, mokrý popel o tloušťce 4–8 cm a sopečné pumy s „chlebovou kůrkou“ až 50 cm velké. Erupce změnila tvar kráteru; vznikly nové průduchy, malé jezírko a nové horké prameny. ^[2]

Nebezpečí

Dne 13. srpna 2011 zvýšily indonéské úřady stupeň výstrahy z II na III. Důvodem byla série zemětřesení a velmi vysoký obsah oxidu uhličitého v půdě u vrcholového kráteru. Lidé včetně turistů se měli držet nejméně 2 km od kráterů. ^[3]

Indonéská agentura pro zvládání katastrof tehdy, v roce 2011, odhadla, že případná erupce by mohla zasáhnout přes 170 000 lidí v pěti okrscích a 20 vesnicích a že evakuovat by bylo potřeba asi 11 500 z nich. ^[3]

Opakovaná zřícení svahů v minulosti vytvořila laviny trosek, které zasáhly i nížiny pod horou. V okruhu 30 km od sopky dnes žije přes 1,6 milionu lidí. ^[1]

Co o něm dnes víme

Belgičtí a indonéští vědci odebírali v kráteru vzorky horkých pramenů v letech 1994–2005, tedy před erupcí z roku 2002 i po ní. Vody jsou velmi kyselé, jejich pH se pohybovalo mezi 1,2 a 4,6. ^[2]

Popel a úlomky vyvržené v roce 2002 pocházely z nitra hydrotermálního systému – z hornin, které kyselé horké vody pod kráterem dlouhodobě rozkládají. Po erupci se chemie pramenů změnila; autoři to vysvětlují tím, že se otevřely nové pukliny a kyselá voda se dostala k čerstvějším horninám. ^[2]

Podle izotopů síry pocházely sírany v pramenech před erupcí hlavně ze sopečného plynu oxidu siřičitého, po erupci spíš z oxidace sirovodíku blízko povrchu. ^[2]

Fakta

Oběti erupce 1772: 2 957 (podle GVP téměř 3 000)
Zničené vesnice 1772: 40
Plocha sesuvu 1772: asi 250 km²
Nejkyselejší prameny: pH 1,2

Slovníček

fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
lavina trosek: rychlý sesuv obrovského množství horniny po zřícení části sopky
freatická erupce: výbuch páry, který vznikne, když se podzemní voda prudce přehřeje od magmatu nebo horkých hornin; čerstvé magma se při něm na povrch nedostane
lahar: bahnotok ze sopečného materiálu a vody, který se valí údolími
hydrotermální systém: síť puklin a hornin pod sopkou, kterými proudí horká voda a plyny
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální voda, čím nižší číslo, tím kyselejší

Zdroje

Papandayan, Smithsonian Global Volcanism Program
Mazot, A., Bernard, A., Sutawidjaja, I. S.: Hydrothermal system of the Papandayan Volcano, West Java, Indonesia and its geochemistry evolution of thermal water after the November 2002 eruption. Jurnal Geologi Indonesia 2(1) (2007), 15–29, Jurnal Geologi Indonesia (2007)
Mount Papandayan, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.