Tangkuban Parahu

sopka – Stratovolcano, Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 084 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2019
Poloha: -6,770°, 107,600°

Tangkuban Parahu je široký stratovulkán na indonéském ostrově Jáva, která se zvedá nad městem Bandung, bývalým hlavním městem Indonésie. Její nízký protáhlý tvar připomíná převrácenou loď, odtud pochází i jméno. Od 19. století tu docházelo hlavně k malým výbuchům páry; zatím poslední erupce byla podle GVP v roce 2019 (stav k říjnu 2026), kdy úřady zakázaly turistům přístup ke kráterům, jinak oblíbenému výletnímu cíli. ^{[1, 6, 2]}

Jak vypadá

Sopka vyrostla uvnitř kaldery Sunda – velké propadliny o rozměrech asi 6 × 8 km, která podle GVP vznikla asi před 190 000 lety. Okraj kaldery je dodnes vidět jako výrazný hřbet na západní straně; jinde ho zasypaly vyvrženiny mladší sopky. Česká Wikipedie uvádí pro kalderu výrazně nižší stáří, asi 40 000 let. ^{[1, 6]}

Podle anglické Wikipedie jsou Tangkuban Parahu spolu s horami Burangrang a Bukit Tunggul pozůstatkem dávné sopky Sunda, jejíž vrchol se po mohutné erupci propadl. ^[5]

Na vrcholu leží eliptická sníženina široká asi 1 × 1,5 km, kterou tvoří několik do sebe vnořených kráterů – podle popisu fotografie v GVP je jich devět. Hlavní kráter se jmenuje Kawah Ratu; při výbuších v srpnu 2019 z něj stoupal popel. ^{[1, 3]}

Erupce

Katalog GVP eviduje od roku 1826 devatenáct potvrzených erupcí a jednu nejistou. Všechny byly malé: nejsilnější z nich (1826, 1829, 1846, 1896 a 1910) dosáhly sopečného indexu VEI 2, ostatní, u nichž je síla známa, VEI 1 nebo 0. Převažovaly freatické erupce – výbuchy páry, při kterých se podzemní voda prudce ohřeje od horké horniny. ^[1]

Dvakrát sopka vybuchla v roce 2013: v únoru až březnu a krátce v říjnu. Starší, pravěké erupce zachycuje katalog jen díky radiokarbonovému datování (určení stáří podle uhlíku 14C) – jedna se odehrála asi před 9 500 lety, druhá asi před 10 000 lety (nekalibrované stáří). ^[1]

Dne 26. července 2019 v 15:48 místního času sopka vybuchla. Podle indonéského vulkanologického úřadu PVMBG vystoupal popel asi 200 m nad vrchol a seismografy zaznamenávaly výbuch asi 5 a půl minuty. Šedý popel se rozšířil k jihu a severovýchodu. Stupeň výstrahy přesto zůstal na nejnižší úrovni I (normální). ^[2]

Další výbuchy následovaly 1. a 2. srpna 2019 a úřad 2. srpna zvýšil výstrahu na stupeň Waspada (pozor). Turistický ruch zůstal povolený jen dál než 1,5 km od vrcholu. Podle katalogu GVP erupce skončila 17. září 2019. ^{[3, 1]}

Lidé kolem

Tangkuban Parahu je oblíbený výletní cíl. K okraji kráteru se dá vyjít pěšky nebo vyjet a návštěvníci tu sledují horké prameny a bublající bahno a kupují vejce uvařená v horké vodě nebo na horké zemi. ^{[5, 6]}

V okolí sopky žije mnoho lidí: podle GVP je to do 10 km asi 519 000 obyvatel a do 30 km přes 5,7 milionu, protože na jih od sopky leží velkoměsto Bandung. ^[1]

Nebezpečí

Hlavní nebezpečí pro návštěvníky představují náhlé výbuchy páry. Vedoucí úřadu PVMBG Kasbani v roce 2019 varoval, že freatická erupce může přijít kdykoli a bez jasných předchozích signálů. Proto úřad tehdy zakázal přibližovat se ke kráterům a nocovat v turistickém areálu. ^[2]

Na severním svahu leží tzv. Údolí smrti (Death Valley), kde se často hromadí jedovaté sopečné plyny. Už v dubnu 2005 vyhlásil indonéský vulkanologický úřad kvůli nárůstu činnosti a plynů výstrahu a zakázal výstupy na sopku. ^[5]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2019 podrobně zmapovala vrstvy sopečného popela a úlomků v těsném okolí kráterů a rozlišila v nich deset vrstev (tefrových jednotek). Rozbor zrníček popela ukázal pět druhů částic, mezi nimi úlomky horniny přeměněné horkými roztoky i čerstvá zrnka ztuhlého magmatu. ^[4]

Autoři z toho usuzují, že pod krátery existuje už od holocénu (posledních asi 11 700 let) hydrotermální systém – zásobárna horké vody a páry –, který neustále živí pronikající magma. Zpevněná, křemenem prosycená vrstva v hloubce asi 200–500 m podle nich funguje jako poklička, pod kterou se hromadí stlačený plyn a pára. Uloženiny podle autorů zachycují střídání výbuchů páry s výbuchy, při kterých se do styku s vodou dostalo i magma. ^[4]

Fakta

Erupce 2019: 26. 7. – 17. 9. 2019, kráter Kawah Ratu, VEI 1
Kaldera Sunda: asi 6 × 8 km, asi 190 000 let (GVP)
Observatoř: PVMBG (Indonésie)

Slovníček

stratovulkán: sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela a úlomků
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
freatická erupce: výbuch páry, při kterém se podzemní voda prudce ohřeje od horké horniny nebo magmatu; magma samo na povrch nevystoupí
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu a výšky sloupce
radiokarbonové datování: určení stáří organických zbytků (např. zuhelnatělého dřeva) podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
tefra: všechen materiál vymrštěný sopkou do vzduchu – popel, lapili i větší úlomky
hydrotermální systém: podzemní zásobárna horké vody a páry ohřívaná magmatem
holocén: nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let

Zdroje

Tangkuban Parahu, Smithsonian Global Volcanism Program
Mt. Tangkuban Perahu Erupts But Still in Normal Status, Cabinet Secretariat of the Republic of Indonesia (2019)
Alert status raised over rising activity at volcano near Bandung, The Jakarta Post (2019)
Angkasa, S. S., Ohba, T., Imura, T., Setiawan, I., Rosana, M.: Tephra-stratigraphy and Ash Componentry Studies of Proximal Volcanic Products at Mount Tangkuban Parahu, Indonesia: An Insight to Holocene Volcanic Activity. Indonesian Journal on Geoscience 6(3) (2019), 235–253, doi:10.17014/ijog.6.3.235-253 (abstrakt), Indonesian Journal on Geoscience (2019)
Tangkuban Perahu, Wikipedia
Tangkubanparahu, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.