Perbakti-Gagak

sopka – Stratovolcano(es), Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 1 726 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1939
Poloha: -6,750°, 106,675°

Perbakti-Gagak je skupina starých, silně rozrušených sopek na západní Jávě, hned jihozápadně od sopky Salak. Láva tu dávno netekla, ale pod povrchem je stále velké teplo: z rozsáhlého podzemního ložiska horké vody a páry se tu vyrábí elektřina. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Komplex se skládá z několika stratovulkánů (kuželovitých sopek z vrstev lávy a popela), které eroze za dlouhou dobu hluboko rozbrázdila. Nejvyšší je Gunung Perbakti s hřebenem protaženým od severozápadu k jihovýchodu. Jihozápadně od něj se nad sedlem zvedá sopka Gunung Endut, na severozápadě Gunung Gagak. ^[1]

Vrchol Gagaku pokrývá pemza a obsidián (sopečné sklo) a obsidiánové lávové proudy z něj stékají k severu a severovýchodu. Na východní straně komplexu tvoří řetěz lávové dómy z ryolitu, horniny bohaté na křemík. Na severní a jižní straně Perbakti leží dvě asi 2 km široké sníženiny, ve kterých pramení řeky Kaluwung Herang a Pamatutan. ^[1]

Výška se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí pro celý komplex 1 726 m, česká Wikipedie pro Perbakti 1 699 m. ^{[1, 3]}

Erupce

Z historické doby nejsou v katalogu GVP žádné výlevy lávy, jen mírné výbuchy: mezi lety 1923 a 1939 šest malých freatických erupcí (VEI 1) – výbuchů páry, které vznikají, když se podzemní voda prudce ohřeje a vymrští kusy horniny, aniž by vyšlo nové magma. Odehrály se v polích fumarol na svazích, například v kráterech Kawah Cibodas a Kawah Parabakti. ^[1]

Poslední zaznamenaná erupce začala 6. dubna 1939. Starší činnost v oblasti Kiaraberes dokládá radiouhlíkové datování (určení stáří podle rozpadu uhlíku 14C) zhruba do 7. tisíciletí před naším letopočtem. ^[1]

Teplo ze země

Na jižních a jihovýchodních svazích Perbakti a v oblasti Kiaraberes jsou fumaroly (otvory, z nichž unikají horké plyny), bahenní hrnce a horké prameny. Do oblasti Kiaraberes patří i geotermální pole Awibengkok, kde se teplo z hloubky využívá k výrobě elektřiny. ^[1]

Pole Awibengkok objevila v roce 1983 americká firma Unocal, která tu pracovala pro indonéskou státní ropnou společnost Pertamina. Leží v rozsáhlé oblasti, která zahrnuje sopky Salak, Kiaraberes, Gagak a Perbakti. Podle sborníku z roku 1998 tu stály elektrárny o celkovém výkonu 330 MW, což bylo tehdy nejvíc ze všech geotermálních polí v Indonésii. ^[2]

V roce 1995 tu firma vyvrtala výzkumný vrt, ze kterého vytáhla 1,1 km souvislého vrtného jádra. Americké ministerstvo energetiky ho získalo pro výzkum, protože jde o vzácně úplný vzorek ze sopečného geotermálního systému. Podle vrtu horké roztoky proudí a v minulosti proudily po zlomech, puklinách a otevřených žilách v hornině. ^[2]

V okruhu 30 km od komplexu žije podle katalogu GVP přes 2,3 milionu lidí, v okruhu 100 km přes 36 milionů – do této vzdálenosti sahá i Jakarta. ^{[1, 3]}

Fakta

Poslední erupce: 1939, malý výbuch páry (VEI 1)
Geotermální pole: Awibengkok, objeveno 1983
Výkon elektráren (1998): 330 MW

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela
obsidián: přírodní sopečné sklo, které vznikne velmi rychlým ztuhnutím lávy bohaté na křemík
ryolit: světlá sopečná hornina s velkým obsahem křemíku; její láva je velmi hustá
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nad průduchem nahromadí, protože nedokáže daleko odtéct
freatická erupce: výbuch páry, při kterém se podzemní voda prudce ohřeje a vymrští kusy horniny, aniž vyjde nové magma
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
geotermální pole: oblast, kde je pod zemí horká voda nebo pára, kterou lze vrty dostat na povrch a vyrábět z ní elektřinu

Zdroje

Perbakti-Gagak, Smithsonian Global Volcanism Program
Hulen, J. B., Anderson, T. D.: The Awibengkok, Indonesia, geothermal research project. Proceedings, 23rd Workshop on Geothermal Reservoir Engineering, Stanford University, SGP-TR-158 (1998), Stanford University (1998)
Perbakti-Gagak, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.