Singkut

sopka – Caldera(s), Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions

Kde: Indonesia, Sunda-Banda Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera(s)
Nadmořská výška: 2 181 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1881
Poloha: 3,238°, 98,513°

Singkut je stará sopečná propadlina (kaldera) na severu Sumatry, uvnitř které vyrostly mladší sopky, mezi nimi Sibayak nad městem Berastagi. Jediná zaznamenaná erupce byla v roce 1881, ale pod kalderou je dodnes horká voda a pára; od roku 1998 ji využívá malá geotermální elektrárna. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Kaldera Singkut vznikla ve čtvrtohorách a měří asi 7 × 4 km. Zřetelně je dnes vidět hlavně její jižní polovina okraje. Severní část a velkou plochu dna zaplnily mladší sopečné kužely: Sibayak, Pintau a Pratektekan. ^[1]

Kráter Sibayaku je široký asi 900 m a ze severu ho částečně zasypal sousední Pintau. Na vrcholu Sibayaku je lávový dóm (kupa husté lávy) a z něj vytekl lávový proud mezerou v západní stěně kráteru. Na sopce je malé kráterové jezero, které unikající sirné plyny okyselily a zbarvily. ^{[1, 4]}

Výšky vrcholů se ve zdrojích liší. GVP uvádí pro celou sopku 2 181 m. Studie geotermálního ložiska z roku 2001 dává Pintau 2 212 m, Sibayaku 2 090 m a Pratektekanu 1 850 m. ^{[1, 2]}

Erupce

Jedinou doloženou erupcí je výbuch z července 1881, kdy podle starého hlášení, které cituje GVP, sopka vyvrhovala mraky popela. Místní obyvatelé si navíc vyprávějí legendy o dřívějších erupcích, ty ale nejsou nijak datované. ^[1]

Lidé kolem

Přímo v kaldeře, jihovýchodně od mladých kuželů, leží město Berastagi. Do 5 km od sopky žije podle GVP asi 12 000 lidí, do 30 km přes 228 000. Sibayak se dá vystoupit poměrně snadno a turisté sem chodí už od koloniálních dob. ^{[1, 4]}

Z fumarol (otvorů, kterými unikají horké sopečné plyny) se v minulosti v malém těžila krystalická síra. ^{[4, 5]}

Teplo pod kalderou

Jihovýchodně od vrcholu Sibayaku je činné geotermální pole s mnoha fumarolami a solfatarami (místy, kde vystupují sirné páry). V kaldeře i mimo ni jsou horké prameny. ^{[1, 2]}

Při průzkumu v letech 1989–1991 tu vznikly první tři průzkumné vrty a později dalších sedm. Ukázalo se, že pod kalderou je ložisko, v němž převládá horká voda. Podle měření ve vrtech má v hloubce kolem 300 m pod hladinou moře přes 250 °C a nejteplejší místo pod východním úbočím Sibayaku má asi 280 °C. ^{[2, 3]}

V roce 1998 tu byla postavena malá geotermální elektrárna o výkonu 2 MW; v roce 2006 plánovala společnost Pertamina Geothermal Energy rozšíření na 20 MW. Podle počítačového modelu ložiska z roku 2001 by pole mohlo 30 let dodávat páru pro elektrárnu o výkonu 30 MW, zvlášť když se použitá voda bude vracet zpět do země. ^{[3, 2]}

Fakta

Mladší sopky v kaldeře: Sibayak, Pintau, Pratektekan
Geotermální elektrárna: od roku 1998, 2 MW (stav 2006)
Teplota ložiska: přes 250 °C, nejvýš asi 280 °C

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
lávový dóm: kupa husté, málo tekuté lávy, která se nahromadí nad průduchem
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
solfatara: místo, kde z půdy vystupují horké páry se sírou; kolem se usazuje žlutá síra
geotermální elektrárna: elektrárna, která vyrábí proud z horké páry a vody vyvedené vrty z hlubin Země

Zdroje

Singkut, Smithsonian Global Volcanism Program
Atmojo, J. P., Itoi, R., Fukuda, M., Tanaka, T., Daud, Y., Sudarman, S.: Numerical modeling study of Sibayak geothermal reservoir, North Sumatra, Indonesia. Proceedings, 26th Workshop on Geothermal Reservoir Engineering, Stanford University (2001), SGP-TR-168, Stanford University (2001)
Suparno, S., Mizunaga, H., Ushijima, K.: 3-D MAM Inversion in Sibayak Geothermal Field, Indonesia. Memoirs of the Faculty of Engineering, Kyushu University 66 (2), 99–113 (2006), Kyushu University (2006)
Mount Sibayak, Wikipedia
Sibayak, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.