East Epi

sopka – Stratovolcano(es), Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Vanuatu, Southwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 833 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2023
Poloha: -16,680°, 168,389°

East Epi je skupina podmořských sopečných kuželů u východního pobřeží ostrova Epi ve Vanuatu. Při průzkumu v roce 2001 ležel nejvyšší bod skupiny jen asi 34 m pod hladinou. Nejčinnější kužel Epi B při erupcích v letech 1920 a 1953 dokonce krátce vystoupil z moře jako ostrov. Naposledy skupina vybuchla v roce 2023. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Sopky leží v ostrovním oblouku Nových Hebrid. Australská deska se tu zasouvá pod desku Nových Hebrid (subdukce) a v hloubce se taví hornina; vzniklé magma stoupá vzhůru a živí řetěz sopek. ^[2]

Kužele chrlí čedič i dacit. Podle starší představy stojí na severním okraji kaldery – propadliny o průměru asi 10 km – a vyrostly až po jejím vzniku. Podle GVP ale navrhli Beier a kolegové v roce 2018 jiný výklad jejich původu. Samu kalderu GVP označuje jen za možnou. ^[1]

Jak vypadá

Tři větší kužele o průměru u základny 1–1,5 km se jmenují od západu na východ Epi A, Epi B (také Cioan) a Epi C. Jižně od Epi B jsou ještě menší kužele. Epi A má široký vrcholový kráter s nejvyšším bodem asi 124 m pod hladinou, vrchol Epi C leží asi 169 m pod hladinou. ^{[1, 2]}

Skupina leží asi 6 km východně od ostrova Epi, asi 15 km jižně od činné sopky Lopevi a asi 25 km severoseverozápadně od podmořské kaldery Kuwae. ^[2]

Erupce

Největší zaznamenaná erupce přišla v únoru 1953 a dostala stupeň 3 na stupnici VEI. Kužel Epi B tehdy krátce vystoupil nad hladinu, materiál vylétal asi 100 m nad moře a plovoucí pemza pokryla podle Wikipedie asi 1 000 km² mořské hladiny. ^{[1, 2]}

Výbuchy byly hlášeny také v letech 1958 a 1960. V letech 1971–1974 a 1988 bylo moře nad sopkou často zbarvené, v roce 1979 se objevil nový průduch a další výbuchy přišly v letech 1999, 2002 a 2004. ^[1]

V únoru 2004 slyšeli obyvatelé Epi hlasité exploze a posádka rybářské lodi Azur zaznamenala výbuch, který prorazil hladinu. Erupce trvala šest dní a vycházela z kužele Epi B, odkud pochází většina zaznamenaných erupcí. ^[2]

Dne 1. února 2023 (místního času) hlásili obyvatelé ostrova Epi parní výbuchy v moři na východ od ostrova. Vanuatská služba pro meteorologii a geologická rizika (VMGD) erupci potvrdila, zvýšila stupeň výstrahy na 1 („známky sopečného neklidu“) a vyhlásila zakázanou zónu 10 km kolem sopky a varovala obyvatele, aby do oblasti nepluli. Katalog GVP vede tuto erupci od 31. ledna do 23. února 2023 se stupněm VEI 1. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Při průzkumu v roce 2001 ležel vrchol skupiny 34 m pod hladinou. V roce 2013 odebrala německá výzkumná loď Sonne (plavba SO-229) vzorky ze šesti kuželů. Z Epi B vytáhla velmi čerstvou pemzu a sopečné pumy, z ostatních kuželů materiál, který vypadal spíše staře. Epi B byl podle výpravy pokrytý mohutnými bloky pemzy. ^[1]

Mezi vzorky byla i světlá pemza ryodacitového složení s proužky mafického materiálu (bohatšího na železo a hořčík), podobná vzorkům z dřívějších výprav. ^[1]

V letech 1983 a 1988 vyšly odborné články o hydrotermální činnosti v kaldeře Epi – tedy o oběhu horké vody v horninách pod mořským dnem – a o železitých hydrotermálních usazeninách z podmořských sopek u Vanuatu. ^[2]

Fakta

Nejčinnější kužel: Epi B (Cioan)
Nejvyšší bod skupiny (2001): 34 m pod hladinou
Dočasné ostrovy: 1920 a 1953
Pemzové vory 1953: asi 1 000 km²
Zakázaná zóna (únor 2023): 10 km
Hlídá: VMGD (Vanuatu Meteorology and Geo-Hazards Department)

Slovníček

subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
čedič, dacit: sopečné horniny; čedič je chudý na křemík a jeho láva je řídká, dacit je na křemík bohatší a jeho láva je hustá
pemza: lehká, pórovitá sopečná hornina plná bublinek, která často plave na vodě
sopečná puma: kus roztavené lávy vymrštěný při výbuchu, který ztuhne ještě ve vzduchu nebo ve vodě
ryodacit: sopečná hornina bohatá na křemík, na pomezí dacitu a ryolitu
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
hydrotermální činnost: oběh horké vody ohřáté magmatem v horninách; na mořském dně z ní vznikají horké prameny a minerální usazeniny
mafický: bohatý na železo a hořčík a chudší na křemík, jako čedič

Zdroje

East Epi, Smithsonian Global Volcanism Program
East Epi (volcano), Wikipedia
Epi (sopka), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.