Rabaul

sopka – Caldera, Papua New Guinea, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Papua New Guinea, Southwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 688 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2014
Poloha: -4,246°, 152,194°

Rabaul je velká kaldera (propadlina po obří erupci) na severovýchodním cípu ostrova Nová Británie v Papui-Nové Guineji, zčásti zalitá mořem. V jejím přístavu stálo kdysi největší město ostrova. Sopky na okraji kaldery – hlavně Tavurvur a Vulcan – ho v letech 1937 a 1994 zasypaly popelem; v roce 1994 díky včasné evakuaci zahynulo jen pět lidí. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Kaldera měří asi 8 × 14 km a je nízko položená. Na jedné straně je široce otevřená k moři a její dno zaplavuje záliv Blanche Bay, který tvoří chráněný přístav. Vnější svahy staré štítové sopky tvoří mocné vrstvy uloženin pyroklastických proudů (žhavých lavin plynů, popela a úlomků). ^[1]

Na dně kaldery u jejích okrajů vyrostly menší kužele z popela a úlomků. Nejznámější jsou Tavurvur na východním okraji, nejčinnější sopka kaldery, a Vulcan na protější straně kaldery, který vznikl při velké erupci v roce 1878. Obě sopky dělí asi 6 km. Za severním a severovýchodním okrajem kaldery stojí tři menší stratovulkány. ^{[1, 3, 6]}

Jak vznikl

Rabaul patří k Bismarckovu sopečnému oblouku, který vzniká nad oblastí, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou (subdukce). Magma tu má různé složení – od tekutého čediče po hustší a výbušnější dacit. ^{[1, 3]}

Dnešní kaldera je výsledkem opakovaných mohutných erupcí. Asi před 7 100 lety došlo k erupci, po které se propadla kaldera – podle GVP nejspíš sousední podmořská kaldera Tavui na severu. Zatím poslední erupce, při které se kaldera propadla, přišla asi před 1 400 lety (GVP ji datuje kolem roku 683). Měla sílu VEI 6 a vyvrhla víc než 11 km³ materiálu. ^{[1, 3]}

Erupce

Od 18. století zaznamenal katalog GVP v kaldeře přes patnáct erupcí, většinou z Tavurvuru. V roce 1878 přitom během jediné erupce vyrostl nový kužel Vulcan. ^[1]

Koncem května 1937 vybuchly současně Vulcan a Tavurvur. Erupce zabila asi 500 lidí (anglická Wikipedie uvádí 507) a zničila město Rabaul, tehdy hlavní město území Nová Guinea spravovaného Austrálií. Správa území se pak rozhodla přesunout sídlo do bezpečnějšího Lae. ^{[1, 4, 5]}

Velká erupce začala 19. září 1994 v 6:05 místního času na Tavurvuru a v 7:17 na Vulcanu. Vulcan vyslal sloupec popela do výšky asi 20 km a jeho pyroklastické proudy dosáhly až 3 km daleko. Vlna tsunami, nejspíš vyvolaná Vulcanem, vystoupila až asi 5 m nad hladinu přílivu. ^[2]

Popel spolu s deštěm zbořil asi 80 % budov ve městě, vrstva popela měla po celém městě nejméně asi 75 cm. Zahynulo pět lidí – čtyři pod zřícenými střechami a jeden po zásahu bleskem z popelového mračna. Do konce října 1994 žilo přes 50 000 vysídlených lidí v provizorních střediscích. ^{[2, 4, 5]}

Tavurvur pak soptil s přestávkami ještě dvě desetiletí. Silná erupce 7. října 2006 vyslala popel až do stratosféry, asi 18 km vysoko, a tlaková vlna rozbíjela okna až 12 km daleko. Zatím poslední erupce podle GVP trvala od července do září 2014 (VEI 3). ^{[6, 1]}

Historie

Rabaul si v roce 1905 vybrali Němci za hlavní město své kolonie Německá Nová Guinea a úřady se sem přestěhovaly v roce 1910. Po první světové válce převzala území Austrálie a Rabaul zůstal jeho hlavním městem až do erupce v roce 1937. ^[5]

Za druhé světové války obsadili Rabaul v lednu 1942 Japonci a vybudovali tu velkou základnu; v roce 1943 tu bylo asi 110 000 japonských vojáků. Spojenci ji nedobyli, ale obešli a postupně vyřadili z boje; to se završilo až kapitulací Japonska v srpnu 1945. ^[5]

Po erupci v roce 1994 se hlavní město provincie Východní Nová Británie přestěhovalo do asi 20 km vzdáleného Kokopa. Rabaul se pomalu obnovuje, i když leží v ohrožené oblasti. ^[5]

Monitoring

Sopky hlídá Rabaulská vulkanologická observatoř (RVO). Od roku 1971 zaznamenávala, jak v kaldeře přibývá zemětřesení a jak se zvedá dno. V letech 1983–1985 byly otřesy a zdvih tak silné, že se čekala erupce, a úřady vyhlásily druhý stupeň pohotovosti – sopka ale tehdy nevybuchla. ^{[3, 4]}

Ani v roce 1994 nebylo varování dlouhé. Seismická aktivita byla předtím nízká, pak 18. září ve 2:51 udeřila dvě zemětřesení o magnitudu až 5,1 a následovalo asi 27 hodin bouřlivých otřesů. RVO doporučilo pohotovost večer 18. září a o půlnoci ohlásilo, že erupce je na spadnutí. Kolem 7. hodiny ranní 19. září už bylo město téměř prázdné. ^[2]

Že zahynulo tak málo lidí, se přičítá tomu, že obyvatelé byli na takovou událost připraveni předem vypracovanými plány. Erupce ale zničila mnoho měřicích stanic; s pomocí amerického USGS pak RVO do konce října 1994 postavilo nové seismické stanice a náklonoměry. ^{[2, 4, 6]}

Co o něm dnes víme

Podle seismických měření a rozborů hornin leží pod kalderou v hloubce 3–6 km rozsáhlé ploché těleso dacitového magmatu o objemu asi 15–150 km³. Oba vulkány v roce 1994 chrlily stejný dacit, takže je zřejmě živí společný zásobník. ^[3]

Studie z roku 2017 (Patia a kol.) dospěla k tomu, že erupci v roce 1994 nejspíš spustily opakované výrony čedičového magmatu zespodu do dacitového zásobníku, které mohly začít už v roce 1971. Podle množství oxidu siřičitého v oblaku Tavurvuru (oblak Vulcanu ho neobsahoval skoro žádný) autoři soudí, že čedič pronikal hlavně pod Tavurvur, tedy do východní a severovýchodní části kaldery. ^[3]

Autoři také usuzují, že čerstvé magma vniká pod Rabaul opakovaně, v odstupech několika let až desetiletí. ^[3]

Fakta

Největší erupce: kolem roku 683, VEI 6
Oběti 1937: asi 500
Oběti 1994: 5
Vysídlení 1994: přes 50 000 lidí
Magmatický zásobník: 3–6 km pod kalderou, asi 15–150 km³
Observatoř: Rabaul Volcanological Observatory (RVO)

Slovníček

kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h
štítová sopka: široká plochá sopka s mírnými svahy
stratovulkán: vysoká kuželovitá sopka navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
subdukce: pohyb, při kterém se jedna litosférická deska noří pod druhou do zemského pláště
čedič, dacit: sopečné horniny; čedič má málo křemíku a jeho láva teče snadno, dacit víc křemíku a jeho magma je husté a výbušné
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8; každý další stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
tsunami: série obřích vln, kterou vyvolá náhlé pohnutí velkého objemu vody, např. zemětřesením nebo erupcí
stratosféra: vrstva atmosféry nad výškou asi 10–15 km, kde se popel a plyny udrží dlouho

Zdroje

Rabaul, Smithsonian Global Volcanism Program
Rabaul (Papua New Guinea). Global Volcanism Network Bulletin 19:9 (září 1994) – kopie na serveru Michigan Tech, Smithsonian Institution, Global Volcanism Network (1994)
Patia, H., Eggins, S.M., Arculus, R.J., McKee, C.O., Johnson, R.W., Bradney, A. (2017): The 1994–2001 eruptive period at Rabaul, Papua New Guinea: Petrological and geochemical evidence for basalt injections into a shallow dacite magma reservoir, and significant SO2 flux. Journal of Volcanology and Geothermal Research, doi:10.1016/j.jvolgeores.2017.08.011, Journal of Volcanology and Geothermal Research (rukopis v repozitáři ANU) (2017)
Volcano Watch: Papua New Guinea eruption destroys a town the size of Hilo (23. 9. 1994), USGS Hawaiian Volcano Observatory (1994)
Rabaul, Wikipedia
Rabaul caldera, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.