Manam

sopka – Stratovolcano, Papua New Guinea, Southwestern Pacific Volcanic Regions

Kde: Papua New Guinea, Southwestern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 1 807 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -4,080°, 145,037°

Manam je ostrov o průměru asi 10 km u severního pobřeží Papuy Nové Guineje, který celý tvoří jedna sopka. Patří k nejčinnějším sopkám země a erupce se tu zapisují od roku 1616. Po velké erupci v letech 2004–2005 muselo ostrov opustit přes 9 000 lidí a jejich přesídlení na pevninu se podle studie z roku 2017 ani po deseti letech nepodařilo dobře vyřešit. ^{[1, 6, 3]}

Jak vypadá

Ostrov leží asi 13 km od pobřeží pevniny v Bismarckově moři. Je to pravidelný kužel – stratovulkán z čedičového andezitu – s holým vrcholem vysokým kolem 1 800 m. Na vrcholu jsou dva krátery a oba jsou činné, většina pozorovaných erupcí ale vycházela z jižního. ^{[1, 2]}

Od vrcholu se k úpatí táhnou čtyři velká paprskovitá údolí, kterým místní říkají lavinová. Svádějí lávové proudy a laviny žhavého materiálu, které někdy doběhnou až k moři. V minulém století skončila většina vyvrženého materiálu v jihovýchodním údolí. Blízko pobřeží na severu, jihu a západě stojí ještě pět malých vedlejších center. ^{[1, 6]}

Sopka patří k Bismarckovu sopečnému oblouku, který vzniká nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. ^[2]

Erupce

Erupce Manamu jsou časté a obvykle slabé až středně silné, většinou vyvrhují oblaky popela. Občas ale přijde silnější erupce, při níž pyroklastické proudy nebo láva dojdou až na plochá pobřeží, vtečou do moře a zasáhnou obydlená místa. Podle katalogu GVP dosáhly stupně 4 na stupnici VEI erupce v roce 1919 a dlouhá období činnosti 2004–2009, 2014–2017 a od roku 2018. ^{[1, 2]}

Velká erupce začala 24. října 2004. Zpočátku se nezdála hrozbou, dokud vítr neobrátil popel a úlomky nad obydlené části ostrova. Evakuováno bylo přes 9 000 obyvatel a pět lidí zahynulo. Při erupci 27. ledna 2005 zaznamenala družice Aura velký oblak oxidu siřičitého, který se podle NASA táhl na západ nad Novou Guineu. ^{[6, 2]}

Dne 25. srpna 2018 zasáhla láva a popel devět ze 13 vesnic na ostrově. Vesnice Kolang a Dangale byly zničeny a jejich asi 380 obyvatel se přestěhovalo k jiným vesnicím na ostrově. Silný spad popela postihl i zahrady s potravinami a sousední ostrov Boisa. ^[4]

V říjnu 2021 vystoupal oblak popela podle NASA do výšky 15,2 km. Dne 8. března 2022 dosáhl sloupec popela podle Wikipedie asi 15 km, jak potvrdilo středisko pro varování před sopečným popelem v australském Darwinu. ^{[2, 6]}

Lidé kolem

Ostrované mají vlastní jazyk manam, kterým se mluví i na nedalekých ostrovech Boisa. Počet obyvatel se ve zdrojích liší: NASA v roce 2022 uvádí asi 9 000, zpráva humanitárních organizací z roku 2018 asi 7 000 (v tabulce vesnic necelých 5 000). ^{[6, 2, 4]}

Po erupci v roce 2004 byli evakuovaní ubytováni v táborech na pevnině, například v Mangemu, Asarumbě a Potsdamu u Bogie, kde byly vážné potíže. V březnu 2007 vláda vyčlenila pro trvalé přesídlení pozemky v Andarumu nedaleko Bogie. ^[6]

Podle studie z roku 2017 šlo o jedno z největších přesídlení v Tichomoří. Za deset let se nepodařilo připravit a provést trvalé řešení a výsledkem byly spory o půdu, násilí, nemoci a nečinnost. Mnoho ostrovanů se proto navzdory nesouhlasu úřadů a trvající činnosti sopky vrátilo domů. ^[3]

Při erupci v roce 2018 se lidé, kteří už evakuaci zažili a vrátili se, zdráhali znovu odejít do táborů na pevnině, protože problémy z roku 2004 zůstaly nevyřešené. Na ostrov se dá dostat jen malými loďmi, cesta z Bogie trvá asi 45 minut. ^[4]

Nebezpečí

Nejohroženější jsou místa v lavinových údolích, kudy stékají pyroklastické proudy a laviny. Některé erupce se ale z údolí vylily i na obydlené dolní svahy. ^{[6, 2]}

Vědci řadí Manam mezi šest vysoce rizikových sopek Papuy Nové Guineje. Patří také k sopkám, kde by erupce nebo zřícení části svahu mohly vyvolat tsunami. ^[2]

Sopku sleduje Vulkanologická observatoř v Rabaulu (RVO). Během erupce v srpnu 2018 ale nebylo přesné sledování možné, protože vybavení observatoře bylo v údržbě. ^{[4, 2]}

Co o něm dnes víme

Manam je těžko přístupný a jeho silný únik plynů předtím nikdo podrobně nezměřil. Mezinárodní tým popsal v roce 2020 v časopise Science Advances, jak plyny změřil kombinací přístrojů na zemi, odběrů vzorků z dronů na velkou vzdálenost a družicových dat. ^[5]

Podle této studie vypouští Manam asi 3 760 tun oxidu uhličitého a 5 150 tun oxidu siřičitého denně, a patří tak k silným zdrojům sopečných plynů. Poměr uhlíku a síry v plynech podle autorů ukazuje, že do pláště pod sopečným obloukem, kde magma vzniká, se v menší míře dostávají i usazeniny ze zasouvající se oceánské desky. ^[5]

Historie

Prvním Evropanem, o kterém je záznam, že ostrov spatřil, byl podle Wikipedie španělský mořeplavec Íñigo Ortiz de Retes 5. srpna 1545 na lodi San Juan. ^[6]

Fakta

Evakuace 2004: přes 9 000 lidí, 5 obětí
Oxid siřičitý: asi 5 150 t denně (studie 2020)
Oxid uhličitý: asi 3 760 t denně (studie 2020)
Observatoř: Rabaul Volcanological Observatory (RVO)
Jazyk ostrovanů: manam

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
čedičový andezit: tmavá sopečná hornina na pomezí čediče a andezitu
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamení, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se taví hornina a vzniká magma
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Manam, Smithsonian Global Volcanism Program
Manam Volcano, Papua New Guinea, NASA Earth Observatory (2022)
Connell, J., Lutkehaus, N.: Escaping Zaria's fire? The volcano resettlement problem of Manam Island, Papua New Guinea. Asia Pacific Viewpoint (2017), doi:10.1111/apv.12148 (abstrakt), Asia Pacific Viewpoint (2017)
Papua New Guinea: Manam Island Volcano – Madang. Needs assessment briefing note, September 2018, ACAPS / National Disaster Centre PNG (2018)
Liu, E. J. a kol.: Aerial strategies advance volcanic gas measurements at inaccessible, strongly degassing volcanoes. Science Advances 6 (44), eabb9103 (2020), doi:10.1126/sciadv.abb9103 (abstrakt), Science Advances (2020)
Manam Motu, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.