Savaii

sopka – Shield, Samoa, Southern Pacific Volcanic Regions

Kde: Samoa, Southern Pacific Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 1 858 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1911
Poloha: -13,612°, -172,525°

Savai'i je největší a nejvyšší ostrov Samoy v jižním Pacifiku. Celý ostrov tvoří jedna obrovská štítová sopka s mnoha menšími kužely na hřbetu. Naposledy soptila v letech 1905–1911, kdy láva z kráteru Matavanu pohřbila několik vesnic na severním pobřeží a obyvatelé se museli přestěhovat. ^{[1, 2, 4]}

Jak vznikl

Samojské ostrovy jsou podle anglické Wikipedie spojené s horkou skvrnou: Tichomořská deska se posouvá nad místem, kde z hlubin pláště stoupá horký materiál. Sopečná činnost nad touto horkou skvrnou tu podle IUGS trvá asi 2 miliony let. ^{[5, 2]}

Horniny odebrané na souši byly na klasický model horké skvrny „příliš mladé“. Vzorky ze svahů pod mořem odebrané v roce 2005 ale vyšly asi na 5 milionů let, což s modelem souhlasí (podle anglické Wikipedie). ^[5]

Štít sopky rostl v pliocénu a pleistocénu. Pak ho rozrušovaly řeky a moře, částečně poklesl pod hladinu a kolem pobřeží vyrostly korálové útesy. Mladší lávy z konce pleistocénu a z holocénu tyto útesy místy znovu zalily. ^[1]

Jak vypadá

Ostrov je oválný a asi 75 km dlouhý. Sopka je postavena podél trhlinové zóny (pásma, kudy magma vystupuje k povrchu) ve směru západ-severozápad – východ-jihovýchod; na východě se tato zóna dělí na dvě větve. Profil sopky je nízký a klenutý, nejvyšší bod Silisili měří 1 858 m. ^{[1, 6]}

Po širokém hřbetu sopky jsou rozesety desítky struskových a lávových kuželů, další stojí na severních svazích a hodně jich je v jižní části ostrova. Vnitrozemí pokrývá deštný prales, podle anglické Wikipedie největší souvislý v Polynésii, s více než stovkou sopečných kráterů. ^{[1, 5]}

Nad vodou je přitom jen malá část sopky – podle anglické Wikipedie asi 3 % jejího objemu, zbytek leží pod mořem. ^[5]

Erupce

Katalog GVP uvádí tři erupce v historické době, všechny s mohutnými výlevy lávy. První vyšla z kuželu Mauga Afi na hřbetu Toasivi v západní části středu ostrova; GVP ji klade do roku 1760, anglická Wikipedie do roku 1725. Na přelomu října a listopadu 1902 krátce soptil kužel Mata o le Afi ve výšce asi 1 650 m. ^{[1, 5]}

Největší událostí byla erupce Matavanu. Začala 4. srpna 1905 výrony popela z nového struskového kuželu na severních svazích a skončila v roce 1911. Lávové proudy dorazily začátkem roku 1906 k moři, kde se při styku s vodou ozývaly parní exploze. ^{[2, 1, 4]}

Lávové proudy historických erupcí podle GVP dorazily k severnímu pobřeží v širokých frontách až asi 15 km, přelily se přes korálové útesy a zničily několik vesnic; láva Matavanu tak ostrov zvětšila. Šlo o hladkou lávu typu pāhoehoe i o drsnou lávu aa; velká část lávy tekla podzemními lávovými tunely. Když se koncem roku 1906 a během roku 1907 do moře zřítily okraje nových lávových teras, vznikly místní vlny tsunami vysoké 2–2,5 m. ^{[1, 2]}

Rozsah lávového pole se v dobových zprávách liší: v polovině září 1905 to bylo asi 50–65 km² (20–25 čtverečních mil), podle geologa H. J. Jensena v září 1906 už asi 90 km² (35 čtverečních mil; údaje podle anglické Wikipedie). ^[4]

Lidé kolem

Láva z Matavanu zničila velkou vesnici Sale'aula a další čtyři osady. Ze dvou kamenných kostelů zbyly jen zdi a horní části staveb. Sopečné plyny navíc zničily úrodu a nastal hlad. ^{[2, 4]}

Postižené obce byly přesídleny na sousední ostrov Upolu: lidé ze Sale'auly do nové vesnice Salamumu, jejíž jméno podle IUGS znamená „trest ohněm“, obyvatelé obcí Mauga a Samalae'ulu do Le'auva'a. Erupci zblízka sledovala i výprava, kterou vedl tehdejší guvernér Wilhelm Solf. ^{[2, 4]}

Na Savai'i dnes žije asi 44 000 lidí (sčítání 2016), většinou ve vesnicích podél pobřeží. ^{[5, 6]}

Co o něm dnes víme

Komise pro geologické dědictví při Mezinárodní unii geologických věd (IUGS) popisuje erupci Matavanu jako jeden z nejlepších příkladů sopečné činnosti nad oceánskou horkou skvrnou v jihozápadním Pacifiku. Snahy o vznik samojského geoparku podle ní přinesly nový výzkum sopek i jejich místa v kultuře. ^[2]

Vulkanologové Károly Németh a Shane Cronin ve studii z roku 2009 zkoumali, co Samojci vědí o svých sopkách. Zjistili, že ve vesnicích se o sopečné minulosti ví málo a pověstí spojených se sopkami je jen pár. Podle autorů by se pohled místních lidí měl promítnout do map ohrožení a do výchovy k bezpečnosti. ^[3]

Podle IUGS souvisí kráter Matavanu a zlomy v jeho okolí se sesouváním severní části ostrova. ^[2]

Fakta

Poslední erupce: Matavanu, 4. 8. 1905 – 1911
Zničené obce: Sale'aula a další čtyři osady
Nejvyšší vrchol: Silisili, 1 858 m
Pod hladinou: asi 97 % objemu sopky

Slovníček

štítová sopka: široká plochá sopka z tekuté čedičové lávy, tvarem připomíná položený štít
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
trhlinová zóna: pásmo puklin na sopce, kudy magma vystupuje k povrchu a kde se tvoří nové kužely
pliocén, pleistocén: geologická období zhruba před 5,3 až 2,6 milionu let a před 2,6 milionu až 11 700 lety
holocén: současné geologické období, posledních asi 11 700 let
pāhoehoe, aa: havajská jména dvou typů čedičové lávy: pāhoehoe má hladký nebo provazovitý povrch, aa drsný a rozlámaný
lávový tunel: podzemní chodba, kterou proudí láva pod ztuhlou krustou; po vyprázdnění zůstane jeskyně

Zdroje

Savaii, Smithsonian Global Volcanism Program
Németh, K., Talia, L., Pogi, K., Fepuleai, A., Lee, G., Tigarea, D., van Wyk de Vries, B.: The 1905–1911 Matavanu volcanic eruption, IUGS International Commission on Geoheritage
Németh, K., Cronin, S. J.: Volcanic structures and oral traditions of volcanism of Western Samoa (SW Pacific) and their implications for hazard education. Journal of Volcanology and Geothermal Research 186 (2009), 223–237, doi:10.1016/j.jvolgeores.2009.06.010 (záznam s abstraktem), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2009)
Mount Matavanu, Wikipedia
Savaiʻi, Wikipedia
Savai'i, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.