Tutuila

sopka – Tuff cone(s), United States, Southern Pacific Volcanic Regions

Kde

United States, Southern Pacific Volcanic Regions

Typ (GVP)

Tuff cone(s)

Nadmořská výška

653 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

440

Poloha

-14,290°, -170,702°

Tutuila je hlavní ostrov Americké Samoy v Tichém oceánu. Tvoří ho pět starých, silně rozrušených sopek, ale na jeho jižním cípu vybuchovaly menší sopky ještě v době, kdy už ostrov obývali lidé – vrstva popela tu leží nad pozůstatky jejich osídlení. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Protáhlý ostrov dlouhý 32 km vznikl z pěti sopek, které rostly v pliocénu a pleistocénu, tedy zhruba v posledních pěti milionech let. Stojí podél dvou nebo tří trhlin v zemské kůře, které se táhnou od jihojihozápadu k severoseverovýchodu. ^[1]

Uprostřed ostrova je štítová sopka Pago. Její vrchol uťala kaldera široká 9 km, dnes silně rozrušená erozí. V její západní části leží přístav Pago Pago. Kalderu zčásti vyplnily struskové kužely a lávové dómy z trachytu, na sopce Pago jsou také dobře vidět soustavy dajek – ztuhlých výplní puklin, kudy kdysi stoupalo magma. ^[1]

Nejvyšší bod ostrova, hora Matafao, měří 653 m. ^{[5, 1]}

Erupce

Po dlouhém období, kdy sopky jen rozrušovala eroze, ostrov poklesl a kolem něj vyrostl bariérový korálový útes. Teprve potom, v holocénu (posledních asi 11 700 letech), přišla nová činnost na jižním cípu ostrova: podél trhliny dlouhé 5 km a směřující od severu k jihu vznikla skupina sopek, kterým geologové říkají Leoneské vulkanity. ^{[1, 3]}

Nejprve vybuchovaly pod hladinou moře a stavěly tufové kužely. Později, už na souši, vyrostly struskové kužely a z nich vytekly čerstvě vypadající lávové proudy typu pahoehoe s hladkým, provazovitým povrchem. ^{[1, 3]}

Katalog GVP uvádí jako poslední datovanou erupci rok asi 440 n. l. (s nejistotou ±200 let). Vychází přitom z vrstvy popela v jihozápadní části ostrova, která leží na vrstvě s pozůstatky lidského osídlení a byla datována radiokarbonovou metodou (Addison a kol., 2006). GVP odhaduje sílu erupce na VEI 3, ale s otazníkem. ^[1]

Co o něm dnes víme

Novější práce Davida J. Addisona (zveřejněná na portálu prostředí Americké Samoy v roce 2023) se na Leoneské vulkanity podívala z pohledu archeologie: porovnala radiokarbonová data a pořadí sopečných vrstev v této oblasti. Jako poslední jasně rozpoznatelnou erupci určila výraznou načervenalou vrstvu popela z doby asi 650–750 n. l. – tedy mladší, než uvádí katalog GVP. ^[2]

Podle této práce pocházejí popely z několika erupcí, a to jak z kráterů na pobřeží, tak z kráterů ve vnitrozemí. Autor připouští, že sopečná činnost mohla pokračovat až do doby kolem roku 1300. ^[2]

Monitoring

Sopky Americké Samoy hlídá Havajská sopečná observatoř (HVO) amerického úřadu USGS a každý měsíc o nich vydává zprávu. Ve zprávě z 1. října 2026 platil pro Tutuilu běžný stupeň výstrahy (NORMAL) a zelený kód pro letectví; v předchozím měsíci nebyla zjištěna žádná významná aktivita. Zpráva zmiňuje i širokopásmovou seismickou stanici ANDI, která měla v září 2026 několikadenní výpadek a znovu funguje. ^[3]

Na ostrově žije asi 56 000 lidí, tedy 95 % obyvatel Americké Samoy, a leží na něm i hlavní město Pago Pago. Podle národního systému včasného varování USGS je ale nebezpečí ze strany sopky hodnoceno jako nízké. ^{[5, 4]}

Fakta

Počet sopek na ostrově

5 (pliocén–pleistocén)

Kaldera sopky Pago

asi 9 km široká, s přístavem Pago Pago

Nejmladší jasná erupce (Addison)

asi 650–750 n. l.

Dohled

Havajská sopečná observatoř (USGS)

Stupeň ohrožení (USGS)

nízký

Slovníček

pliocén, pleistocén

geologická období přibližně před 5,3 milionu až 11 700 lety; pleistocén je doba ledová

holocén

současné geologické období, posledních asi 11 700 let

štítová sopka

široká, mírně klenutá sopka postavená z mnoha proudů řídké lávy

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po vyprázdnění magmatického krbu zhroutí vrchol sopky

struskový kužel

malá sopka nasypaná z kousků pórovité lávy (strusky), které vyhazuje erupce

tufový kužel

sopka vzniklá výbuchy, při nichž se magma setká s vodou; je postavená ze zpevněného popela (tufu)

pahoehoe

havajské označení pro lávu s hladkým, často provazovitě zvrásněným povrchem

trachyt

světlejší sopečná hornina se středním obsahem křemíku, bohatá na sodík a draslík

dajka

deskovité těleso ztuhlého magmatu, které vyplnilo puklinu v hornině

radiokarbonová metoda

určování stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C v pozůstatcích rostlin a živočichů

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

Zdroje

1. Tutuila, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Addison, D. J.: Late-Holocene Volcanics on Tutuila Island, American Samoa: an Archaeological Perspective on Their Chronological and Spatial Distribution, American Samoa Environment Data Portal (SPREP) (2023)
3. Tutuila Island – měsíční zpráva HVO (1. 10. 2026), USGS Hawaiian Volcano Observatory (2026)
4. Tutuila Island, U.S. Geological Survey
5. Tutuila, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.