Home Reef

sopka – Stratovolcano, Tonga, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: Tonga, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: -10 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -18,992°, -174,775°

Home Reef je podmořská sopka v souostroví Tonga v jižním Pacifiku, která při erupcích opakovaně staví ostrovy – a moře je zase rozplaví. Pemza z její erupce v roce 2006 doplula až k Austrálii a přenesla s sebou desítky druhů živočichů. Od roku 2022 tu z lávy vyrůstá nový ostrov, podle výpravy z listopadu 2025 už přes 1 km široký. ^{[1, 3, 4]}

Co to je

Sopka leží v centrální části Tongy, v polovině cesty mezi mělčinou Metis Shoal (Late'iki) a ostrovem Late. Patří k sopečnému oblouku Tofua, který se táhne západně od hlubokomořského Tonžského příkopu. ^{[1, 2]}

Katalog GVP vede sopku jako podmořskou s vrcholem 10 m pod hladinou. Při erupcích se ale nad hladinu opakovaně zvedají ostrovy, které pak vlny rozruší. ^{[1, 2]}

Erupce

První zprávy o činnosti pocházejí z poloviny 19. století, kdy tu vznikl dočasný ostrov; katalog uvádí erupce v letech 1852 a nejistou v roce 1857. ^[1]

V březnu 1984 vystoupal sloupec popela do výšky 12 km a na moři se objevilo velké množství plovoucí pemzy – lehké, pórovité sopečné horniny. Vznikl ostrov velký asi 500 × 1 500 m s útesy vysokými 30–50 m kolem kráteru zaplněného vodou. Během několika měsíců ho moře odplavilo. ^{[1, 6]}

V srpnu 2006 se nad hladinu znovu zvedl ostrov. Podle údajů citovaných ve studii z roku 2025 hlásila posádka jachty pět dní po začátku erupce ostrov o rozloze asi 1,77 km², do října 2006 se zmenšil na 0,24 km², v dubnu 2007 z něj zbylo asi 0,003 km² a v listopadu 2008 už ležel 9–10 m pod hladinou. ^{[2, 1]}

Pemzový vor z roku 2006

Erupce v srpnu 2006 vytvořila plovoucí koberec pemzy, který zpočátku pokrýval přes 440 km² a později se rozrostl na asi 1 600 km². Vor plul na západ kolem Fidži a pak mezi Vanuatu a Novou Kaledonií, průměrně asi 20 km za den. ^[3]

Asi po sedmi měsících a cestě dlouhé přes 5 000 km dorazila pemza k východnímu pobřeží Austrálie, mimo jiné do oblasti Velkého bariérového útesu. Na kamenech se svezlo přes 80 druhů organismů, například vilejši, plži, korály, sasanky, sinice a řasy. ^[3]

Autoři studie z roku 2012 proto považují pemzové vory za důležitý způsob, jak se mořský život rychle šíří na velké vzdálenosti přes oceán. ^[3]

Nový ostrov od roku 2022

V září 2022 se sopka znovu probudila a lávové proudy do října postavily kruhový ostrov o rozloze asi 54 900 m², vysoký 15–18 m. Satelitní studie z roku 2025 popsala další fáze: v září až listopadu 2023 ostrov přirostl k jihu a v lednu a v červnu až září 2024 k východu, až měl přes 122 000 m². ^[2]

Autoři si všimli zajímavé pravidelnosti: při každé nové fázi se průduch, kterým vytéká láva, přesunul na tu stranu ostrova, kterou vlny mezitím nejvíc rozrušily. Směr, kterým nová láva ostrov rozšiřuje, může podle nich ovlivnit, kde hrozí sesuvy svahů. Kvůli malé výšce ostrova by ale případná vlna tsunami po sesuvu měla podle nich velmi malé a jen místní dopady. ^[2]

Ve dnech 5.–6. listopadu 2025 ostrov navštívili vědci z Tongy a Nového Zélandu s lodí tonžského námořnictva. Ostrov měl přes 1 km v průměru a byl asi 70 m vysoký: pevný podklad z lávových proudů s kuželem na vrcholu a kráterem, ze kterého unikala pára a oxid siřičitý. Vůbec první měření plynů na tomto místě ukázalo asi 100 tun oxidu siřičitého denně, což podle týmu znamená, že magma je blízko povrchu a erupce ještě neskončila. ^[4]

Další fáze erupce začala podle satelitních dat 17. prosince 2025. Do začátku února 2026 ostrov přirostl o téměř 8 hektarů. Když piloti v posledním lednovém týdnu 2026 hlásili vyšší oblaka, zvýšila tonžská geologická služba kvůli možnému popelu leteckou výstrahu na oranžovou. Pro obydlené ostrovy v okolí představovala erupce podle úřadů malé riziko. ^[5]

Nebezpečí

Podle vědců z výpravy v listopadu 2025 mohou přijít i výbuchy popela, protože průduch už je nad hladinou, a malé sesuvy ze svahů ostrova by mohly vyvolat místní tsunami. Profesor Shane Cronin odhadl, že spad popela i tsunami by se nejspíš omezily na okruh 10 km od sopky. ^[4]

Fakta

Erupce 1984: sloupec popela 12 km, ostrov 500 × 1 500 m
Pemzový vor 2006: přes 5 000 km k Austrálii, přes 80 druhů organismů
Ostrov v listopadu 2025: přes 1 km široký, asi 70 m vysoký
Oxid siřičitý (listopad 2025): asi 100 t denně

Slovníček

pemza: velmi lehká, pórovitá sopečná hornina plná bublinek plynu; často plave na vodě
pemzový vor: rozsáhlý koberec plovoucí pemzy na hladině moře
sopečný oblouk: řetěz sopek nad místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou
průduch: otvor, kterým ze sopky vystupuje láva, popel nebo plyny
tsunami: série mořských vln vyvolaná náhlým pohybem velkého množství vody, např. při zemětřesení nebo sesuvu

Zdroje

Home Reef, Smithsonian Global Volcanism Program
Plank, S., Ciancia, E., Genzano, N., Falconieri, A., Martinis, S., Taubenböck, H., Pergola, N., Marchese, F.: The evolution of the 2022–2024 eruption at Home Reef, Tonga, analyzed from space shows vent migration due to erosion. Scientific Reports 15 (2025), 11508, doi:10.1038/s41598-025-95197-2, Scientific Reports (2025)
Bryan, S. E., Cook, A. G., Evans, J. P., Hebden, K., Hurrey, L., Colls, P., Jell, J. S., Weatherley, D., Firn, J.: Rapid, long-distance dispersal by pumice rafting. PLoS ONE 7 (2012), e40583, PLoS ONE (2012)
Zpráva o vědecké výpravě k Home Reef, Tofua a Hunga Tonga-Hunga Ha'apai (5.–6. 11. 2025), Matangi Tonga (2025)
Home Reef Adds On, NASA Earth Observatory (2026)
Home Reef, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.