Hunga Tonga-Hunga Ha'apai

sopka – Caldera, Tonga, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: Tonga, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Caldera
Nadmořská výška: 114 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2022
Poloha: -20,553°, -175,384°

Hunga Tonga-Hunga Ha'apai (často jen Hunga) je převážně podmořská sopka v Tonze, asi 65 km od hlavního ostrova Tongatapu. Nad hladinu z ní vyčnívají jen zbytky dvou malých neobydlených ostrovů. Její výbuch 15. ledna 2022 patří k nejsilnějším, jaké kdy přístroje zaznamenaly: oblak vystoupal do výšky 57 km, tlaková vlna obešla celou planetu a tsunami pozorovali po celém světě. ^{[1, 2, 3, 4, 5, 10]}

Jak vznikl

Sopka patří do Tonžsko-kermadeckého sopečného oblouku, řetězu sopek od Nového Zélandu až k Fidži. Vzniká tam, kde se Pacifická deska zasouvá pod Indoaustralskou – v takzvané subdukční zóně. Ze dna se zvedá asi 2 000 m. ^{[13, 1]}

Ostrovy Hunga Tonga a Hunga Ha'apai jsou západním a severním zbytkem okraje kaldery – velké propadliny široké asi 6 km, která leží většinou pod mořem. Kaldera vzniká, když se po mohutné erupci zhroutí strop vyprázdněného magmatického krbu. ^[1]

Sopka měla obří erupce už dávno před rokem 2022. Nejvyšší vrstvy ignimbritu (horniny z usazeného žhavého proudu popela a pemzy) z jednoho takového výbuchu se podle radiouhlíkového datování usadily v letech 1040–1180 n. l. Pod nimi leží ještě nejméně dvě další vrstvy, svědci dalších velmi velkých erupcí. ^[1]

Ostrov, který vznikl a zmizel

První zaznamenaná erupce proběhla v roce 1912, další pod hladinou v letech 1937 a 1988. Krátká erupce v březnu 2009 přidala pevninu ostrovu Hunga Ha'apai. Oba ostrovy tehdy měřily na délku asi po 2 km a směrem do kaldery spadaly strmými útesy. ^[1]

Mezi prosincem 2014 a lednem 2015 vyrostl mezi oběma ostrovy nový tufový kužel – kopec z popela stmeleného vodou a párou – a spojil je v jeden ostrov. Nová pevnina měla asi 1,8 km². ^{[1, 11]}

Vědci ji sledovali na družicových snímcích s rozlišením asi 50 cm a měřili, jak rychle ji moře obrušuje. Podle jejich odhadu z roku 2018 měl kužel vydržet asi 19 let, možná až 42 let. Nakonec ho zničily erupce na přelomu let 2021 a 2022. ^{[11, 1]}

Erupce v lednu 2022

Nová činnost začala 20. prosince 2021. Silné výbuchy nejprve přetvořily střed ostrova a v polovině ledna 2022 silnější činnost odstranila většinu pevniny z let 2014–2015. Hned následující den, 15. ledna asi v 16:47 místního času, přišel hlavní výbuch, který trval asi 11 hodin. ^{[1, 4]}

Podle snímků z geostacionárních družic vystoupal sopečný oblak až do výšky 57 km. Prorazil tak celou stratosférou (vrstvou atmosféry zhruba od 10 do 50 km) až do mezosféry. Podle autorů studie je to pozorovací důkaz, že sopka dokáže vynést materiál přímo do mezosféry. ^[2]

Po erupci zbyly nad hladinu jen malé zbytky obou ostrovů. GVP erupci přiřazuje sílu VEI 5; podle Wikipedie se odhady pohybují mezi 5 a 6 a zařazení je stále předmětem diskuse. ^{[1, 12]}

Přístroje po celém světě zaznamenaly tlakovou vlnu (tzv. Lambovu vlnu), která se šířila při zemském povrchu a během 6 dnů obešla Zemi čtyřikrát. Podle její síly byl výbuch srovnatelný s erupcí Krakatoa v roce 1883. Zvuk výbuchu byl slyšet až do vzdálenosti asi 10 000 km. ^[3]

Tsunami a zničené kabely

Erupce vyvolala tsunami, které bylo pozorováno po celém světě. Vlny vznikaly více způsoby: tlakem nárazové vlny na hladinu v okolí sopky, zhroucením „díry“ ve vodě po podmořském výbuchu a také tlakovou vlnou, která obíhala Zemi. Ve vzdálených přístavech se vlny díky tomu nezvykle dlouho opakovaly a podle autorů studie chybělo jen několik desítek centimetrů k velkým škodám. ^[5]

V Tonze dosáhly vlny výšky asi 19 m na západě ostrova Tongatapu a asi 20 m na ostrovech Nomuka Iki a Tofua. Přesto v Tonze zahynuli jen čtyři lidé. Podle terénního průzkumu lidem pomohly menší vlny, které přišly napřed, varování z předchozího dne, nepřítomnost turistů a výchova k tsunami po neštěstí v roce 2009. ^[4]

Mimo Tongu se v Peru utopili dva lidé. ^[12]

Obrovské množství vyvrženého materiálu rychle dopadlo na strmé podmořské svahy sopky. Spustilo podmořské hustotní proudy (směs vody, popela a úlomků těžší než okolní voda), které se valily rychlostí až 122 km/h a do vzdálenosti přes 100 km. Přetrhaly podmořské kabely, takže Tonga zůstala na čas odříznutá od zbytku světa. ^[6]

Co o něm dnes víme

Erupce vynesla do stratosféry asi 146 milionů tun vodní páry, zhruba desetinu vody, která v ní běžně je. Tolik páry družicový přístroj Aura MLS za 17 let měření nikdy nezaznamenal. Množství oxidu siřičitého bylo naopak nijak výjimečné, a autoři proto usoudili, že by erupce mohla Zemi spíš oteplovat než ochlazovat. ^[7]

Studie z roku 2025, která započítala i síranové aerosoly (drobné kapičky ve vzduchu, které odrážejí sluneční světlo) a změny ozonu, ale došla k opaku: jižní polokoule se v letech 2022 a 2023 kvůli erupci ochladila asi o 0,1 °C. ^[8]

Mapování dna tři měsíce po erupci, porovnané s měřeními z let 2015–2017, ukázalo, že ze dna zmizelo skoro 10 km³ materiálu. Většina se usadila do 20 km od kaldery. Proudy zahubily život na dně; přežil jen na místech chráněných terénem, například na sousedních podmořských horách. ^[9]

Podle tíhových měření z družic a map dna leží pod sopkou tři zásobníky magmatu v hloubce 2 až 10 km. Erupce z nich vyčerpala nejspíš méně než asi 30 % magmatu – to stačilo, aby se kaldera propadla. Dno kaldery je podle průzkumu NIWA z roku 2022 asi 850 m pod hladinou. ^{[10, 12]}

Lidé kolem

Ostrovy samotné jsou neobydlené. Do 30 km od sopky ale žije asi 530 lidí a do 100 km přes 86 000 – v tomto okruhu leží i hlavní ostrov Tongatapu, asi 65 km od sopky. ^{[1, 14, 4]}

Fakta

Výška oblaku 2022: 57 km (do mezosféry)
Vodní pára ve stratosféře: asi 146 milionů tun (asi 10 % běžného množství)
Nejvyšší vlny tsunami v Tonze: asi 19–20 m
Oběti v Tonze: 4
Materiál odnesený ze dna: skoro 10 km³
Starší obří erupce: asi 1040–1180 n. l.

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí strop vyprázdněného magmatického krbu
ignimbrit: hornina z usazeného žhavého proudu sopečného popela a pemzy
tufový kužel: kopec z popela, který vzniká při výbuších, kdy se magma setká s vodou; snadno ho rozruší vlny
stratosféra: vrstva atmosféry zhruba ve výšce 10 až 50 km nad zemí
mezosféra: vrstva atmosféry nad stratosférou, zhruba od 50 do 85 km
Lambova vlna: tlaková vlna ve vzduchu, která se po velkém výbuchu šíří podél zemského povrchu kolem celé planety
hustotní proud: proud směsi vody a úlomků, který je těžší než okolní voda, a proto se valí po mořském dně
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát více vyvrženého materiálu
aerosol: drobné kapičky nebo částice rozptýlené ve vzduchu; sopečné aerosoly odrážejí sluneční světlo a mohou ochlazovat

Zdroje

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.