Ruapehu

sopka – Stratovolcano, New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 797 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2007
Poloha: -39,280°, 175,570°

Ruapehu je nejvyšší hora Severního ostrova Nového Zélandu a jedna z nejčinnějších sopek země. Na jejích svazích jsou lyžařská střediska i jediné ledovce ostrova, ve vrcholovém kráteru teplé kyselé jezero. Právě voda z tohoto jezera způsobila v roce 1953 bahnotok, při kterém zahynulo 151 lidí. ^{[1, 5, 2]}

Jak vznikl

Ruapehu leží na jižním konci sopečné zóny Taupō v národním parku Tongariro. Je to složený stratovulkán, který vyrostl nejméně ve čtyřech obdobích budování kuželů; nejstarší z nich začalo asi před 200 000 lety. ^{[1, 5]}

Samotný masiv sopky, tvořený hlavně andezitem, má objem asi 110 km³ a je protažený ve směru ze severoseverovýchodu na jihojihozápad. Obklopuje ho prstencová pláň z trosek, sopečného popela a bahnotoků o objemu dalších asi 100 km³. ^[1]

Před 22 600 až 10 000 lety tu proběhla řada silných výbuchů, pyroklastické proudy (žhavé laviny plynů a popela) ale byly vzácné. Na vrcholu a svazích je nejméně šest průduchů činných v posledních zhruba 10 000 letech. ^[1]

Jak vypadá

Sopka má tři hlavní vrcholy: Tahurangi (2 797 m), Te Heuheu (2 755 m) a Paretetaitonga (2 751 m). Jméno Ruapehu se z maorštiny obvykle překládá jako „hlučná díra“ nebo „vybuchující díra“. ^[5]

Mezi vrcholy leží hluboký činný kráter, který se mezi velkými erupcemi plní vodou. Vzniká tak teplé kyselé jezero, maorsky Te Wai ā-moe. Podle GVP vzniklo možná teprve před asi 3 000 lety. ^{[5, 1]}

Na hoře je 18 ledovců, šest z nich má jméno. Dva leží přímo v činném kráteru a podle Wikipedie jsou to jediné kráterové ledovce na Novém Zélandu. Měření od roku 1955 ukazují, že ledovce až na výjimku tenčí a ustupují. Na svazích jsou tři lyžařská střediska, k nimž vedou tři přístupové silnice. ^[5]

Erupce

Ruapehu vybuchuje často, ale většinou slabě: katalog GVP uvádí od roku 1861 desítky malých erupcí a podle GVP vychází častá slabá až středně silná výbušná činnost z průduchu pod kráterovým jezerem. Silnější erupce stupně 3 na stupnici VEI zaznamenal v letech 1945, 1995 a 1996. ^[1]

Poslední erupce přišla 25. září 2007 a trvala jen asi 7 minut. Výbuchy rozmetaly popel, kameny a vodu po vrcholové oblasti a spustily bahnotoky do dvou údolí, z nichž jedno vede přes lyžařské středisko Whakapapa. Na rozdíl od erupcí v roce 1996 nevznikl vysoký sloupec popela. ^[2]

Nebezpečí

Největším nebezpečím jsou lahary – bahnotoky ze sopečného materiálu a vody. Při erupcích bývá voda z kráterového jezera vymrštěna na sníh a led a valí se pak dolů údolími. Ohrožená jsou lyžařská střediska na horních svazích i údolí řek pod sopkou. ^{[2, 1]}

Jezero může nebezpečně vylít i bez erupce. Erupce v letech 1945 a 1996 nahromadily u odtoku jezera hráz ze sopečného popela. Ta první se protrhla v roce 1953 a lahar se řítil korytem řeky Whangaehu; způsobil železniční neštěstí u Tangiwai, při kterém zahynulo 151 lidí. Druhá hráz se protrhla v roce 2007 a lahar se opět valil korytem Whangaehu. ^[5]

Podle Wikipedie byly v letech 1862 a 1895 lahary v údolí Whangaehu ještě větší než v roce 1953. GeoNet upozorňuje, že Ruapehu může vybuchnout s malým nebo žádným varováním i ve chvíli, kdy vykazuje jen slabý neklid. ^{[5, 4]}

Monitoring

Sopku sleduje novozélandská služba GeoNet (dnes pod hlavičkou Earth Sciences New Zealand, dříve GNS Science). Měří zemětřesení, teplotu a hladinu kráterového jezera a v roce 2023 hlásila nový přístroj scanDOAS na měření oxidu siřičitého. ^{[3, 4]}

Při čtení tohoto textu 29. října 2026 měl Ruapehu podle GeoNet sopečný výstražný stupeň 1 („slabý sopečný neklid“) a letecký barevný kód zelený. ^[2]

Co o něm dnes víme

Kráterové jezero se v cyklech trvajících měsíce ohřívá a zase chladne. V roce 2021 například stoupla jeho teplota od začátku července do začátku září z 20 °C na 39 °C, do poloviny října spadla na 23–25 °C a v prosinci začala znovu stoupat. Teplo do jezera přinášejí pára a horké tekutiny zespodu; tepelný tok se v prosinci 2021 odhadoval na asi 250 MW. ^[3]

Při ohřívání se zvíří usazeniny na dně a jezero zešedne. V září 2023 mělo jezero 26 °C (v červenci jen 11 °C) a na hladině se objevily žluté skvrny síry. Podle izotopů v plynech GeoNet usoudil, že ohřívání pohání nové magma hluboko v sopce – což se podle něj na začátku ohřívání očekává. ^{[3, 4]}

Měření teploty jezera ztěžuje počasí: tání sněhu a vydatné deště ho mohou krátkodobě ochladit nebo rozkolísat, aniž by se změnil dlouhodobý trend ohřívání či chladnutí. ^[4]

Fakta

Neštěstí u Tangiwai: 1953, 151 obětí
Kráterové jezero: Te Wai ā-moe, teplé a kyselé
Ledovce: 18, z toho 2 v kráteru
Nejvyšší teplota jezera v roce 2021: 39 °C (září)
Výstražný stupeň (29. 10. 2026): 1 – slabý neklid
Hlídá: GeoNet (Earth Sciences New Zealand, dříve GNS Science)

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
andezit: sopečná hornina středně bohatá na oxid křemičitý, typická pro sopky nad subdukčními zónami
pyroklastický proud: žhavá směs plynů, popela a kamenů, která se valí po svahu sopky velkou rychlostí
lahar: bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8

Zdroje

Ruapehu, Smithsonian Global Volcanism Program
Ruapehu – volcano information, GeoNet (Earth Sciences New Zealand)
Volcanic Activity Bulletin RUA – 2021/06: Mt Ruapehu status update: Crater Lake (Te Wai ā-moe) is now heating (14. 12. 2021), GeoNet (GNS Science) (2021)
Volcanic Activity Bulletin RUA – 2023/04: Te Wai ā-moe (Crater Lake) is now heating at Mt Ruapehu (5. 9. 2023), GeoNet (GNS Science) (2023)
Mount Ruapehu, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.