Tongariro

sopka – Stratovolcano(es), New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde

New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano(es)

Nadmořská výška

1 978 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

2012

Poloha

-39,157°, 175,632°

Tongariro je rozlehlý sopečný masiv uprostřed Severního ostrova Nového Zélandu, složený z více než tuctu kuželů a kráterů. Jeho nejmladší a nejvyšší kužel Ngauruhoe patřil ve 20. století k nejčinnějším sopkám země. Masiv leží v nejstarším novozélandském národním parku a vede přes něj oblíbená horská túra Tongariro Alpine Crossing, kterou v roce 2012 zasáhla nečekaná erupce. ^{[1, 6, 7, 5, 3]}

Jak vznikl

Tongariro patří do sopečné zóny Taupō, pásu sopek nad subdukční zónou – místem, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Je nejsevernější ze tří činných sopek, které vévodí středu Severního ostrova; dalšími jsou Ngauruhoe a Ruapehu. Leží asi 20 km jihozápadně od jezera Taupō. ^{[1, 6]}

Masiv rostl z erupcí nejméně ve 12 průduších po více než 275 000 let. Je postavený převážně z andezitu, sopečné horniny se středním obsahem křemíku, a skládá se z vrstev lávy a sopečného popela a úlomků (tefry). ^{[1, 3, 6]}

Jak vypadá

Průduchy masivu leží v pásu, který se táhne od jihozápadu k severovýchodu – od jezer Tama až po krátery Te Maari. Severní kráter (North Crater) je souměrný kužel, jehož široký mělký kráter vyplňuje ztuhlé lávové jezero. Na masivu je i mnoho výbuchových kráterů; některé zaplnila voda a vznikla tak Modré jezero (Blue Lake) a Smaragdová jezírka (Emerald Lakes). ^{[1, 6]}

Nejvyšším vrcholem masivu je kužel Ngauruhoe, který se zvedá asi 800 m nad okolí. Často se považuje za samostatnou horu, geologicky je to ale vedlejší kužel Tongariro. Poprvé vybuchl asi před 2 500 lety a je nejmladším průduchem masivu. ^{[1, 7]}

Dnes na Tongariro žádné ledovce nejsou, na rozdíl od sousední Ruapehu. Morény a kary ale ukazují, že v poslední době ledové údolní ledovce na západních svazích byly. Roztály asi před 18 000 lety. ^[6]

Erupce

Největší známé erupce v posledních zhruba 12 000 letech proběhly asi před 10 000 až 11 000 lety. Asi před 11 000 lety soptilo během zhruba 200 let mnoho průduchů mezi Tongariro a Ruapehu a vyvrhly dohromady asi 4,5 km³ sopečného materiálu. Katalog GVP řadí několik těchto erupcí ke stupni 5 na stupnici VEI, která měří sílu výbuchu. ^{[1, 6]}

Od roku 1839 zaznamenali lidé desítky erupcí, většinu z kuželu Ngauruhoe. Podle anglické Wikipedie vybuchl více než 70krát a ve 20. století to byla nejčinnější sopka Nového Zélandu se 45 erupcemi. Poslední větší erupce Ngauruhoe proběhla v letech 1973–1975, katalog GVP uvádí ještě drobnou erupci v roce 1977. ^{[6, 7, 1]}

Krátery Te Maari na severovýchodním svahu soptily mezi lety 1855 a 1897. Při výbuchu v listopadu 1892 vyletěla pára, bahno a balvany do výšky 600 až 900 m. Pak byly krátery přes sto let klidné. ^[2]

Erupce v roce 2012

V červenci 2012 zaznamenaly přístroje tři roje zemětřesení a 20. července zvýšila služba GeoNet stupeň výstrahy na 1. Vědci rozmístili další seismometry a přijímače GPS a v plynech našli stopy po magmatu. Dne 6. srpna 2012 ve 23:52 místního času pak vybuchl kráter Horní Te Maari. ^{[3, 6]}

Výbuch vymrštil asi 13 000 kamenů velkých od 10 cm do 3 m. Letěly až asi 2 km rychlostí kolem 200 m/s a poškodily úsek turistické trasy i chatu Ketetahi Hut vzdálenou asi 1,5 km – kameny prorazily její střechu i podlahu. Erupce přišla v noci, kdy v chatě nikdo nespal, a nikdo nebyl zraněn. ^{[3, 4, 6]}

Ze svahu se utrhla lavina úlomků nasycená plynem a dosáhla přes 3 km od průduchu. Popel padal na okolní obce i dál na východ. Podle GeoNet vystoupil oblak popela do výšky přes 12 km, anglická Wikipedie uvádí 6,1 km. Silnice SH1 a SH46 byly do rána uzavřené a letecké společnosti zrušily část letů. ^{[3, 6]}

Obě erupce roku 2012 byly freatické – poháněla je pára a plyny a žádné čerstvé magma se při nich na povrch nedostalo. Dne 21. listopadu 2012 vybuchl stejný kráter znovu, bez varování; výbuch trval necelých 5 minut, popel vystoupil do 3 až 4 km a kameny dopadly jen pár set metrů od průduchu. ^{[3, 4, 6]}

Lidé kolem

Pro kmen Ngāti Tūwharetoa jsou zdejší hory posvátné. Podle tradice je pojmenoval jejich předek Ngātoroirangi, který na ně vystoupil před více než 30 generacemi. ^[5]

V roce 1887 věnoval náčelník Horonuku te Heuheu Tukino IV. vrcholy tří sopek – asi 2 640 ha – jako dar (tuku), který měl hory ochránit. Z něj vznikl v roce 1894 národní park Tongariro, první na Novém Zélandu a čtvrtý na světě. V roce 1993 se stal prvním místem zapsaným na seznam světového dědictví UNESCO jako kulturní krajina. ^{[5, 6]}

V okruhu 10 km od vrcholu žije podle GVP jen asi 290 lidí, masiv ale láká mnoho turistů. Túra Tongariro Alpine Crossing vede mezi Tongariro a Ngauruhoe. Novozélandská správa ochrany přírody (DOC) na trase instalovala elektronické tabule, které turistům téměř v reálném čase ukazují, jak velké je sopečné nebezpečí a zda je cesta otevřená. ^{[1, 6, 3]}

Monitoring

Sopku hlídá novozélandská služba GeoNet (GNS Science) sítí seismometrů, přijímačů GPS a měřením plynů. Na Ngauruhoe zvýšila stupeň výstrahy na 1 například v květnu 2006, kdy přístroje zaznamenávaly 5 až 30 zemětřesení denně; v prosinci 2008 ho zase snížila na 0. ^{[2, 3, 7]}

V říjnu 2026 platil pro Tongariro stupeň výstrahy 0, tedy bez známek neklidu. GeoNet ale upozorňuje, že erupce může přijít při kterémkoli stupni a stupně nemusí jít postupně za sebou. ^[2]

Co o něm dnes víme

Měření z roku 2012 ukázala, že se před výbuchem roztavený materiál dostal do malé hloubky pod krátery Te Maari. Zemětřesení přitom šest dní před erupcí výrazně ubyla – klid tedy nemusí znamenat konec nebezpečí. ^[3]

Někteří geologové se domnívají, že se činnost od Ngauruhoe možná natrvalo přesunula jinam: jeho dnešní klid je zdaleka nejdelší v jeho krátké historii a nedávné erupce masivu přišly z průduchů dál na severu. Jde ale jen o domněnku. ^[7]

Zajímavosti

Stopy erupce z roku 2012 jsou na trase k chatě Ketetahi vidět dodnes: podél cesty jsou krátery po dopadu kamenů a na dně svahů leží velké světlé balvany. Jeden kráter u cesty má průměr 5,5 m a na dně z něj vyčnívá napůl zahrabaný kámen. ^[4]

Okolí Tongariro patří k místům, kde režisér Peter Jackson natáčel filmovou trilogii Pán prstenů. ^{[6, 8]}

Fakta

Národní park

Tongariro, založen 1894 (první na Novém Zélandu)

Světové dědictví UNESCO

kulturní krajina od 1993

Poslední erupce

6. 8. a 21. 11. 2012, kráter Horní Te Maari

Kameny při erupci 2012

asi 13 000, velké 10 cm až 3 m

Stáří masivu

přes 275 000 let

Observatoř

GeoNet / GNS Science

Slovníček

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; hornina se v hloubce taví a vzniká magma

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad subdukčními zónami

tefra

všechen materiál vymrštěný při výbuchu do vzduchu – popel, lapilli, sopečné pumy

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8; každý stupeň znamená asi desetkrát víc vyvrženého materiálu

freatická erupce

výbuch páry a plynů, když se voda v zemi prudce ohřeje od magmatu; vyhazuje hlavně staré horniny, ne čerstvé magma

morény a kary

stopy po ledovcích: valy nahrnuté ledovcem a mísovité prohlubně, které ledovec vyhloubil ve svahu

balistické projektily

kameny vymrštěné výbuchem, které letí vzduchem po oblouku jako hozený míč

Zdroje

1. Tongariro, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Tongariro – volcano information, GeoNet (GNS Science)
3. Tongariro – erupce kráteru Te Maari v roce 2012 (článek GeoNet News), GeoNet (GNS Science)
4. Impact of volcanically ejected rocks (text R. Fitzgerald, University of Canterbury), GeoTrips (GNS Science)
5. Tongariro National Park – History and culture, Department of Conservation (Nový Zéland)
6. Mount Tongariro, Wikipedia
7. Mount Ngauruhoe, Wikipedia
8. Tongariro, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.