Whakaari/White Island

sopka – Stratovolcano(es), New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde: New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 294 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -37,520°, 177,180°

Whakaari, anglicky White Island (Bílý ostrov), je neobydlený sopečný ostrov v zálivu Bay of Plenty asi 50 km od Severního ostrova Nového Zélandu. Je to jen vrchol mnohem větší podmořské sopky a patří k nejčinnějším sopkám země. Smutně proslul v prosinci 2019, kdy výbuch zasáhl skupinu turistů v kráteru a zahynulo 22 lidí. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 2 × 2,4 km a má rozlohu kolem 325 ha. Nad hladinu ale vyčnívá jen špička podmořské sopky, která má v základně 16 × 18 km a nad okolní mořské dno se zvedá až o 1 600 m. ^{[1, 3]}

Ostrov tvoří dva do sebe zasahující stratovulkány – vrstevnaté sopky z lávy a sopečného popela. Starší kužel Ngatoro je vyhaslý, činný je takzvaný Centrální kužel. Kráter je na jihovýchodní straně otevřený k moři a jeho dno leží méně než 30 m nad hladinou. Nejnovější činnost se soustřeďuje asi 1 km od břehu u zadní stěny kráteru. ^{[1, 3]}

Výška se podle zdrojů liší: katalog GVP uvádí 294 m, anglická Wikipedie 321 m pro nejvyšší bod Mount Gisborne. Asi 5 km severozápadně z moře trčí skaliska Volckner Rocks, zbytky dávného lávového dómu. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Whakaari leží na severním konci sopečné zóny Taupo, sopečného oblouku nad místem, kde se jedna litosférická deska noří pod druhou (subdukce). Sopka tu podle anglické Wikipedie roste nepřetržitou činností asi 150 000 let. ^{[1, 3]}

Historie

Celé maorské jméno ostrova zní Te Puia o Whakaari, „dramatická sopka“. Anglický název White Island mu dal kapitán James Cook v roce 1769 podle stálého bílého oblaku páry. Od roku 1997 je úředním jménem spojení obou: Whakaari/White Island. Sopka má své místo i v maorských pověstech. ^{[1, 3]}

Na ostrově se opakovaně těžila síra: v polovině 80. let 19. století, v letech 1898–1901 a 1913–1914. V září 1914 se zřítila část západní stěny kráteru a vzniklý lahar (bahnotok ze sopečného materiálu) pohřbil budovy i všech deset dělníků. Přežila jen kočka z tábora. Těžba skončila ve 30. letech 20. století, protože ruda obsahovala příliš málo síry. ^{[1, 3]}

Ostrov je v soukromém vlastnictví. V roce 1936 ho koupil makléř George Raymond Buttle a v roce 1953 byl vyhlášen soukromou přírodní rezervací. Hnízdí tu velká kolonie terejů australských, jedna z hlavních na Novém Zélandu. ^[3]

Erupce

Od roku 1826 jsou popsány opakované menší až středně silné výbuchy. Šlo hlavně o freatické erupce, kdy pára z ohřáté podzemní vody vyrazí ven s úlomky hornin, a o freatomagmatické erupce, kdy se magma setká s vodou. Občas sopka vyhazovala i žhavé cáry lávy ve stylu Stromboli. ^[1]

Mezi prosincem 1975 a zářím 2000 byla sopka činná téměř nepřetržitě. Nejsilnější epizody tohoto období (1976–1982, 1986–1994 a 2000) hodnotí katalog GVP stupněm VEI 3. V 19. a 20. století se na dně kráteru otvíraly stále nové jícny, takže se jeho tvar rychle měnil. ^{[1, 3]}

Další erupce přišly v letech 2012–2013, kdy v kráteru vyrostl malý lávový dóm, a v roce 2016. Katalog GVP pak zaznamenává drobné erupce v letech 2024–2025, v srpnu 2025 a v březnu 2026. ^{[1, 3]}

Neštěstí v prosinci 2019

Dne 9. prosince 2019 ve 14:11 místního času došlo k freatickému výbuchu, když bylo na ostrově 47 lidí. Byli to hlavně cestující z výletní lodi z USA a Austrálie s místními průvodci. Zahynulo 22 lidí, těla dvou z nich se nikdy nenašla. Dalších 25 lidí utrpělo těžké popáleniny a jiná zranění. ^{[3, 5]}

Už v listopadu 2019 se činnost sopky zesílila a z kráteru vyletovaly plyny, pára a bahno. Přesto byla v den výbuchu v kráteru skupina na prohlídce s průvodci. Od erupce se výlety na ostrov nekonají a přistát na něm lze jen se svolením. ^{[3, 5]}

Neštěstí mělo i soudní dohru. Pět cestovních kanceláří a novozélandský státní geovědní ústav přiznaly v letech 2022–2023 vinu podle zákona o bezpečnosti práce. Firma majitelů ostrova byla v roce 2023 odsouzena, ale v únoru 2025 Vrchní soud rozsudek zrušil: rozhodl, že firma jen povolovala přístup na ostrov a výlety neřídila. Všichni odsouzení dostali za úkol zaplatit dohromady přes 10 milionů novozélandských dolarů. ^[5]

Monitoring

Sopku sleduje GeoNet, který vydává pravidelné zprávy o jejím stavu. V polovině října 2026 hlásil stupeň výstrahy 2 a slabé obláčky páry a plynů s trochou popela. Dne 21. října 2026 zvýšil stupeň na 3 a letecký barevný kód na oranžový, protože pozorování potvrdila slabou probíhající erupci, při níž unikalo malé množství popela. ^[2]

Ve zprávě z 27. října 2026 GeoNet stupeň 3 ponechal: drobná erupce pokračovala a sopka vypouštěla slabé oblaky popela a plynů, které mohou občas vystoupat do výšky 1–1,5 km nad mořem. Upozornil, že může náhle přijít silnější výbuch, životu nebezpečný na dně kráteru a na moři těsně jihovýchodně od ostrova. ^[2]

Co o něm dnes víme

Výbuch z roku 2019 ukázal, jak těžko se předpovídají náhlé freatické erupce. Tým z Nového Zélandu proto v roce 2020 vyzkoušel strojové učení na záznamech seismometrů z Whakaari. Počítač se naučil rozpoznat zhruba čtyřhodinové výrony seismické energie, které se objevovaly hodiny až dny před většinou erupcí. ^[4]

Autoři je vykládají jako známku, že do podpovrchového systému horké vody pod kráterem přitéká horká tekutina z magmatu. Při zpětném testu by model varoval před čtyřmi z pěti erupcí, které předtím „neviděl“, včetně té z roku 2019 – nejméně čtyři hodiny předem. Doporučují nasadit podobné předpovědi i na dalších činných sopkách. ^[4]

Fakta

Oběti erupce 2019: 22 mrtvých, 25 těžce zraněných
Sesuv stěny kráteru 1914: 10 mrtvých horníků
Stáří sopky: asi 150 000 let
Podmořská sopka: 16 × 18 km, až 1 600 m nad okolním dnem
Stupeň výstrahy (27. 10. 2026): 3 ze 5, letecký kód oranžový
Kdo sopku hlídá: GeoNet (Nový Zéland)

Slovníček

stratovulkán: vrstevnatá sopka, kterou postupně stavějí střídající se vrstvy lávy a sopečného popela
subdukce: noření jedné litosférické desky pod druhou; nad takovým místem vzniká řada sopek
freatická erupce: výbuch páry, která vznikne, když magma nebo horké plyny prudce ohřejí podzemní vodu; vyhazuje hlavně úlomky starých hornin
freatomagmatická erupce: výbuch při přímém setkání magmatu s vodou
strombolská činnost: opakované menší výbuchy, které vyhazují cáry žhavé lávy, pojmenované podle sopky Stromboli
lahar: rychlý proud bahna, vody a sopečných úlomků
lávový dóm: kupa z husté lávy, která se nahromadí nad jícnem, protože je příliš vazká, aby odtekla
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupcí od 0 do 8
stupeň sopečné výstrahy: na Novém Zélandu stupnice 0–5, kterou GeoNet popisuje, jak je sopka neklidná

Zdroje

Whakaari/White Island, Smithsonian Global Volcanism Program
Whakaari/White Island – Volcanic Alert Level a zprávy o činnosti, GeoNet
Whakaari / White Island, Wikipedie (anglická)
Dempsey, D. E., Cronin, S. J., Mei, S., Kempa-Liehr, A. W.: Automatic precursor recognition and real-time forecasting of sudden explosive volcanic eruptions at Whakaari, New Zealand. Nature Communications 11, 3562, Nature Communications (2020)
Judge overthrows conviction of owners of New Zealand island where 22 died in volcanic eruption, Associated Press (přes WSLS) (2025)

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.