Taranaki
sopka – Stratovolcano, New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
- Kde
- New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
- Typ (GVP)
- Stratovolcano
- Nadmořská výška
- 2 518 m
- Tektonické prostředí
- Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
- Poslední známá erupce
- 1800
- Poloha
- -39,300°, 174,070°
Taranaki (dříve Mount Egmont) je souměrný sopečný kužel vysoký 2 518 m na západním pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu. Naposledy slabě vybuchl kolem roku 1854, za posledních 30 000 let ale soptil nejméně 272krát. Od roku 2025 je hora spolu s okolními vrcholy podle novozélandského zákona právnickou osobou. [1, 2, 3, 4, 5]
Jak vypadá
Taranaki je téměř souměrný stratovulkán se strmými svahy – kužel navrstvený z lávy a sopečného popela. Bývá přirovnáván k japonské hoře Fudži. Na jeho jižním svahu stojí vedlejší kužel Fanthams Peak (maorsky Panitahi), vysoký 1 966 m, a na dolních severních a jižních svazích čtyři lávové kopule. [1, 5, 6]
Kolem hory se až k mořskému pobřeží rozkládá prstencová rovina z trosek dřívějších sesuvů a laharů (sopečných bahnotoků). Podle GeoNet vytvořila sopka krajinu na asi 1 500 km² západní části regionu Taranaki. [1, 2]
Jak vznikl
Taranaki leží nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Je nejmladší a nejjihovýchodnější ze skupiny tří sopek, která začíná pleistocenním pohořím Kaitake; starší sopka Pouākai byla podle Wikipedie činná zhruba do doby před 210 000 lety. Celá sopečná linie Taranaki se podle Wikipedie za posledních 1,75 milionu let posouvala od severu k jihu rychlostí asi 3 cm za rok. [1, 5]
Usazeniny ukazují, že sopka v tomto místě soptila s přestávkami posledních 130 000 let. Starší kužely se třikrát zhroutily – k severovýchodu, jihovýchodu a západu – a obrovské laviny trosek doputovaly přes 40 km daleko až k dnešnímu pobřeží. Z nich jsou pahorky v nížinách kolem hory. [2]
Erupce
Během holocénu (posledních asi 11 700 let) Taranaki vybuchoval často a výbušně, někdy s pyroklastickými proudy (žhavými lavinami kamenů, popela a plynů) a růstem lávových kopulí. Největší erupce z posledních staletí přišla kolem roku 1655 a popel z ní spadl na velkou část středu Severního ostrova. [1, 2]
V několika stoletích před rokem 1854 sopka soptila opakovaně. Podle anglické Wikipedie sjel někdy mezi lety 1755 a 1800 po severovýchodním svahu pyroklastický proud. Poslední, slabá výbušná erupce s popelem proběhla podle GeoNet kolem roku 1854; katalog GVP vede jako poslední potvrzenou erupci tu kolem roku 1800 a rok 1854 jen jako nejistou. [2, 5, 1]
Co o něm dnes víme
Jak často sopka soptí, zjišťují vědci z vrstviček popela v usazeninách jezer a rašelinišť kolem hory. Disertace Magret Damaschke z Massey University (2017) tak napočítala nejméně 272 erupcí za posledních 30 000 let. V 98 % případů byly přestávky mezi nimi krátké – nejčastěji asi 9 let, v průměru asi 65 let; dlouhé přestávky až 580 let tvoří jen 2 % záznamu. Četnost erupcí navíc kolísá v cyklech dlouhých asi 1 000–1 500 let. [3]
Podle této studie je pravděpodobnost, že Taranaki vybuchne v příštích 50 letech, 33–42 %. Starší odhad 52–59 % podle autorky vyšel uměle vysoko, protože data ze záznamu z jezera Rotokare zkresloval takzvaný „starý uhlík“. [3]
Monitoring
Sopku sleduje novozélandská služba GeoNet sítí přístrojů. Ke konci října 2026 měla Taranaki stupeň sopečné výstrahy 0 (žádný neklid) a zelený letecký kód. GeoNet ale upozorňuje, že erupce může přijít při kterémkoli stupni a že stupně se mohou měnit rychle a přeskakovat. [2]
Historie
Jméno Taranaki připomíná Rua Taranakiho, předka maorského kmene Taranaki. Britský mořeplavec James Cook ji 11. ledna 1770 pojmenoval Mount Egmont podle hraběte z Egmontu. Jako první na vrchol podle Wikipedie vystoupili v roce 1839 Ernst Dieffenbach a James Heberley. [5, 6]
Dne 30. ledna 2025 schválil novozélandský parlament zákon, který je součástí vyrovnání s osmi maorskými kmeny regionu. Národní park a jeho vrcholy se staly jedinou právnickou osobou, kterou spravuje rada složená ze zástupců kmenů a státu. Národní park Egmont se přejmenoval na Te Papa-Kura-o-Taranaki a jméno Mount Egmont přestalo být úředním názvem. Stát se zároveň omluvil za to, že horu i rozsáhlá území v roce 1865 zabavil. [4]
Lidé kolem
Přímo u hory žije málo lidí – do 10 km od vrcholu asi 230 –, do 30 km ale přes 77 000. Podle české Wikipedie je Taranaki nejnavštěvovanějším vrcholem Nového Zélandu a ročně na něj vystoupí téměř 20 000 lidí. Hora posloužila i jako kulisa filmu Poslední samuraj. [1, 6]
Fakta
- Největší erupce posledních staletí
- kolem 1655
- Erupce za posledních 30 000 let
- nejméně 272
- Pravděpodobnost erupce do 50 let
- 33–42 % (odhad z roku 2017)
- První výstup
- 1839, E. Dieffenbach a J. Heberley
- Hlídá
- GeoNet
- Právnická osoba
- od 30. ledna 2025
Slovníček
- stratovulkán
- sopka ve tvaru kužele, navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
- lávová kopule
- hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko
- lahar
- bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti na čerstvém sopečném materiálu
- subdukční zóna
- místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
- pleistocén
- starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
- holocén
- nejmladší období dějin Země, začalo asi před 11 700 lety a trvá dodnes
- pyroklastický proud
- žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
- starý uhlík
- uhlík z prastarých hornin nebo usazenin, který se dostane do vzorku a radiouhlíkové datování pak ukáže vyšší stáří, než je skutečné
Zdroje
- Taranaki, Smithsonian Global Volcanism Program
- Taranaki Maunga, GeoNet (GNS Science, Earth Sciences New Zealand)
- Damaschke, M.: High-precision tephrostratigraphy: tracking the time-varying eruption pulse of Mt. Taranaki, North Island, New Zealand. Disertace, Massey University (2017), abstrakt, Massey University (2017)
- Taranaki Maunga becomes a legal person as treaty settlement passes into law, RNZ (2025)
- Mount Taranaki, Wikipedia
- Mount Taranaki, Wikipedie
Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.
Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.