TerraBeat – zemětřesení a sopky

Taranaki

sopka – Stratovolcano, New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions

Kde
New Zealand, Tonga-Kermadec Volcanic Regions
Typ (GVP)
Stratovolcano
Nadmořská výška
2 518 m
Tektonické prostředí
Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce
1800
Poloha
-39,300°, 174,070°

Taranaki (dříve Mount Egmont) je souměrný sopečný kužel vysoký 2 518 m na západním pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu. Naposledy slabě vybuchl kolem roku 1854, za posledních 30 000 let ale soptil nejméně 272krát. Od roku 2025 je hora spolu s okolními vrcholy podle novozélandského zákona právnickou osobou. [1, 2, 3, 4, 5]

Jak vypadá

Taranaki je téměř souměrný stratovulkán se strmými svahy – kužel navrstvený z lávy a sopečného popela. Bývá přirovnáván k japonské hoře Fudži. Na jeho jižním svahu stojí vedlejší kužel Fanthams Peak (maorsky Panitahi), vysoký 1 966 m, a na dolních severních a jižních svazích čtyři lávové kopule. [1, 5, 6]

Kolem hory se až k mořskému pobřeží rozkládá prstencová rovina z trosek dřívějších sesuvů a laharů (sopečných bahnotoků). Podle GeoNet vytvořila sopka krajinu na asi 1 500 km² západní části regionu Taranaki. [1, 2]

Jak vznikl

Taranaki leží nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou. Je nejmladší a nejjihovýchodnější ze skupiny tří sopek, která začíná pleistocenním pohořím Kaitake; starší sopka Pouākai byla podle Wikipedie činná zhruba do doby před 210 000 lety. Celá sopečná linie Taranaki se podle Wikipedie za posledních 1,75 milionu let posouvala od severu k jihu rychlostí asi 3 cm za rok. [1, 5]

Usazeniny ukazují, že sopka v tomto místě soptila s přestávkami posledních 130 000 let. Starší kužely se třikrát zhroutily – k severovýchodu, jihovýchodu a západu – a obrovské laviny trosek doputovaly přes 40 km daleko až k dnešnímu pobřeží. Z nich jsou pahorky v nížinách kolem hory. [2]

Erupce

Během holocénu (posledních asi 11 700 let) Taranaki vybuchoval často a výbušně, někdy s pyroklastickými proudy (žhavými lavinami kamenů, popela a plynů) a růstem lávových kopulí. Největší erupce z posledních staletí přišla kolem roku 1655 a popel z ní spadl na velkou část středu Severního ostrova. [1, 2]

V několika stoletích před rokem 1854 sopka soptila opakovaně. Podle anglické Wikipedie sjel někdy mezi lety 1755 a 1800 po severovýchodním svahu pyroklastický proud. Poslední, slabá výbušná erupce s popelem proběhla podle GeoNet kolem roku 1854; katalog GVP vede jako poslední potvrzenou erupci tu kolem roku 1800 a rok 1854 jen jako nejistou. [2, 5, 1]

Co o něm dnes víme

Jak často sopka soptí, zjišťují vědci z vrstviček popela v usazeninách jezer a rašelinišť kolem hory. Disertace Magret Damaschke z Massey University (2017) tak napočítala nejméně 272 erupcí za posledních 30 000 let. V 98 % případů byly přestávky mezi nimi krátké – nejčastěji asi 9 let, v průměru asi 65 let; dlouhé přestávky až 580 let tvoří jen 2 % záznamu. Četnost erupcí navíc kolísá v cyklech dlouhých asi 1 000–1 500 let. [3]

Podle této studie je pravděpodobnost, že Taranaki vybuchne v příštích 50 letech, 33–42 %. Starší odhad 52–59 % podle autorky vyšel uměle vysoko, protože data ze záznamu z jezera Rotokare zkresloval takzvaný „starý uhlík“. [3]

Monitoring

Sopku sleduje novozélandská služba GeoNet sítí přístrojů. Ke konci října 2026 měla Taranaki stupeň sopečné výstrahy 0 (žádný neklid) a zelený letecký kód. GeoNet ale upozorňuje, že erupce může přijít při kterémkoli stupni a že stupně se mohou měnit rychle a přeskakovat. [2]

Historie

Jméno Taranaki připomíná Rua Taranakiho, předka maorského kmene Taranaki. Britský mořeplavec James Cook ji 11. ledna 1770 pojmenoval Mount Egmont podle hraběte z Egmontu. Jako první na vrchol podle Wikipedie vystoupili v roce 1839 Ernst Dieffenbach a James Heberley. [5, 6]

Dne 30. ledna 2025 schválil novozélandský parlament zákon, který je součástí vyrovnání s osmi maorskými kmeny regionu. Národní park a jeho vrcholy se staly jedinou právnickou osobou, kterou spravuje rada složená ze zástupců kmenů a státu. Národní park Egmont se přejmenoval na Te Papa-Kura-o-Taranaki a jméno Mount Egmont přestalo být úředním názvem. Stát se zároveň omluvil za to, že horu i rozsáhlá území v roce 1865 zabavil. [4]

Lidé kolem

Přímo u hory žije málo lidí – do 10 km od vrcholu asi 230 –, do 30 km ale přes 77 000. Podle české Wikipedie je Taranaki nejnavštěvovanějším vrcholem Nového Zélandu a ročně na něj vystoupí téměř 20 000 lidí. Hora posloužila i jako kulisa filmu Poslední samuraj. [1, 6]

Fakta

Největší erupce posledních staletí
kolem 1655
Erupce za posledních 30 000 let
nejméně 272
Pravděpodobnost erupce do 50 let
33–42 % (odhad z roku 2017)
První výstup
1839, E. Dieffenbach a J. Heberley
Hlídá
GeoNet
Právnická osoba
od 30. ledna 2025

Slovníček

stratovulkán
sopka ve tvaru kužele, navrstvená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
lávová kopule
hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z kráteru a neteče daleko
lahar
bahnotok – proud vody, popela a kamení, často po dešti na čerstvém sopečném materiálu
subdukční zóna
místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
pleistocén
starší část čtvrtohor, skončila asi před 11 700 lety
holocén
nejmladší období dějin Země, začalo asi před 11 700 lety a trvá dodnes
pyroklastický proud
žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
starý uhlík
uhlík z prastarých hornin nebo usazenin, který se dostane do vzorku a radiouhlíkové datování pak ukáže vyšší stáří, než je skutečné

Zdroje

  1. Taranaki, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Taranaki Maunga, GeoNet (GNS Science, Earth Sciences New Zealand)
  3. Damaschke, M.: High-precision tephrostratigraphy: tracking the time-varying eruption pulse of Mt. Taranaki, North Island, New Zealand. Disertace, Massey University (2017), abstrakt, Massey University (2017)
  4. Taranaki Maunga becomes a legal person as treaty settlement passes into law, RNZ (2025)
  5. Mount Taranaki, Wikipedia
  6. Mount Taranaki, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.