Marion Island

sopka – Shield(s), South Africa, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde: South Africa, Somalian-Antarctic Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(s)
Nadmořská výška: 1 230 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2004
Poloha: -46,900°, 37,750°

Ostrov Marion v jižní části Indického oceánu je činná sopka pod správou Jihoafrické republiky. Je to nízký sopečný ostrov s asi 150 sopečnými kužely, bez stálých obyvatel – žijí tu jen vědci a meteorologové na výzkumné stanici. Erupce tu byly zaznamenány v letech 1980 a 2004. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Ostrov je široký asi 24 km a má nízký profil. Tvoří ho dvě mladé štítové sopky – široké sopky s mírnými svahy –, které se zvedají z ploché podmořské plošiny. Láva je převážně čedičová, tedy tmavá a řídká. ^[1]

Po ostrově je rozeseto asi 150 menších kuželů ze strusky (pórovité ztuhlé lávy) a na pobřeží tufové kužely ze sopečného popela. Velkou část ostrova pokrývají lávové proudy z posledních zhruba 10 000 let; ty, které ještě nezarostly, jsou podle GVP staré nejspíš jen několik set let. ^[1]

Nejvyšší vrchol se dnes jmenuje Mascarin Peak (dříve State President Swart Peak). Jeho výška se ve zdrojích liší: GVP a česká Wikipedie uvádějí 1 230 m, text anglické Wikipedie 1 242 m. ^{[1, 4, 5]}

Jak vznikl

Marion leží na jihozápadním konci podmořské plošiny, jižně od Jihozápadního indického hřbetu – podmořského pohoří, kde se od sebe vzdalují litosférické desky. Na stejné plošině leží i menší sousední Ostrov prince Edwarda. GVP sopku řadí ke skupině sopek horké skvrny Marion, tedy místa, kde z hloubky stoupá horký plášťový materiál. ^{[1, 5]}

Datování 37 vzorků čediče metodou K-Ar, publikované v roce 2001, ukázalo stáří od asi 450 000 do asi 30 000 let. Autoři z toho usoudili, že sopka nesoptila nepřetržitě, ale v oddělených obdobích, a mezi lávami našli usazeniny ledovců z dob ledových. ^[2]

Erupce

První erupce v historické době začala v září 1980. Z trhliny dlouhé asi 5 km, která vedla od vrcholu k západnímu pobřeží, vytékala láva a docházelo i k výbuchům. GVP ji hodnotí stupněm VEI 1. ^[1]

Druhou malou erupci 24. června 2004 na jižní straně ostrova spatřil David Hedding, student magisterského studia geomorfologie z Univerzity v Pretorii, který tu hledal stopy dávných ledovců a změn podnebí. K průduchu se nedostal, ale sebral kousky strusky. Podle jeho vedoucího Iana Meiklejohna byla erupce velmi malá a nikoho na ostrově neohrozila. ^{[1, 3]}

Lidé kolem

Ostrov spatřil už v roce 1663 nizozemský mořeplavec Barent Barentszoon Lam, zapsal ale chybnou polohu. Jméno nese po Francouzi Marcu-Josephu Marionu du Fresnovi, který k němu doplul v lednu 1772. Jižní Afrika si ostrov nárokovala koncem prosince 1947 a 4. ledna 1948 ho spolu se sousedním Ostrovem prince Edwarda připojila. ^{[4, 5]}

Výzkumná stanice na ostrově funguje od roku 1948 a provozuje ji Jihoafrický antarktický program (SANAP). Od roku 2003 jsou ostrovy zvláštní přírodní rezervací, kde je dovolen jen výzkum a ochrana přírody. ^[4]

Život

Ostrovy prince Edwarda jsou podle odhadů domovem přes 5 milionů hnízdících mořských ptáků, včetně pěti druhů albatrosů, a rozmnožují se tu tři druhy ploutvonožců (tuleňů a lachtanů). ^[4]

Velkým problémem jsou myši domácí, které sem v 19. století zavlekly lodě lovců velryb a tuleňů. Kočky přivezené v roce 1949 proti myším se přemnožily a hubily ptáky; jejich počet srazila virová nákaza a zbytek byl postřílen, takže v roce 1991 se za celý rok podařilo chytit už jen osm koček. Bez nich se myši rozmnožily natolik, že v roce 2003 ornitologové zjistili, že napadají mláďata albatrosů. ^[4]

Fakta

Sopečné kužely: asi 150
Nejstarší datované lávy: asi 450 000 let
Výzkumná stanice: od roku 1948 (SANAP)
Trhlina erupce 1980: asi 5 km

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, kterou vybudovaly hlavně proudy řídké lávy
čedič: tmavá sopečná hornina chudší na křemík; vzniká z řídké lávy, která teče daleko
struska: pórovité kousky ztuhlé lávy plné dutinek po plynech
tufový kužel: kopec ze sopečného popela, který vznikne při výbuších, když se magma setká s vodou
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
metoda K-Ar: určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivního draslíku na argon
VEI: index sopečné explozivity, stupnice síly erupcí od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé erupce)

Zdroje

Marion Island, Smithsonian Global Volcanism Program
McDougall, I., Verwoerd, W., Chevallier, L.: K-Ar geochronology of Marion Island, Southern Ocean. Geological Magazine 138 (2001), 1–17, doi:10.1017/S0016756801005039 (abstrakt), Geological Magazine (2001)
Yeld, J.: Volcano erupts on South African soil, IOL (2004)
Prince Edward Islands / Marion Island, Wikipedia
Marion (ostrov), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.