Svatý Pavel (St. Paul)

sopka – Stratovolcano, France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde

France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

268 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1793

Poloha

-38,720°, 77,530°

Svatý Pavel (Île Saint-Paul) je malý neobydlený sopečný ostrov v jižním Indickém oceánu, který patří Francii. Je to vrchol sopky, jejíž kaldera se otevřela do moře a vytvořila kruhovou zátoku. Jediná zaznamenaná erupce proběhla v roce 1793. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov má trojúhelníkový tvar, měří asi 5 km a nejvyšší bod leží 268 m nad mořem. Jeho plocha se uvádí různě – anglická Wikipedie píše v textu 6 km², v přehledové tabulce 8,3 km². Leží asi 80–90 km jižně od většího ostrova Amsterdam, se kterým tvoří jeden francouzský distrikt. ^{[1, 2, 3]}

Na východní straně ostrova je kaldera, propadlina po sopečné činnosti. Podle GVP je široká 1,8 km a zaplavená zátoka v ní hluboká 80 m; Wikipedie uvádí menší čísla (asi 1 km a 50 m). Na jihozápadě ji obklopují až 300 m vysoké stěny, k oceánu ji spojuje jen úzký mělký průliv, kterým projedou jen malé lodě. ^{[1, 2]}

Na okraji kaldery a na březích zátoky jsou geotermální oblasti, místa, kde z podzemí vystupuje teplo. Wikipedie zmiňuje i činné horké prameny. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Ostrov leží blízko osy podmořského hřbetu v Indickém oceánu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Zároveň patří ke skupině sopek nad horkou skvrnou Amsterdam–Svatý Pavel, z níž vyrostla i převážně podmořská plošina, na které ostrov stojí. ^{[1, 2]}

Sopku tvoří starší tufový kužel, na kterém vyrostl čedičový stratovulkán. Celá severovýchodní polovina sopky se později zřítila podél zlomu a skončila pod hladinou; tím se kaldera otevřela do moře. Podle Wikipedie není ostrov starší než asi 400 000 let. ^{[1, 2]}

Erupce

Jediná doložená erupce se odehrála v roce 1793 na nižším jihozápadním svahu, nedaleko mysu Cape West. Katalog GVP jí přiřazuje sílu VEI 2, tedy malou až středně silnou erupci. ^[1]

Historie

Ostrov poprvé zaznamenali Portugalci z lodi São Paulo v roce 1559. Od konce 18. století sem připlouvali lovci tuleňů a v roce 1843 si ostrov nárokovala Francie. Rakouská fregata Novara ho v roce 1857 jako první dobře zmapovala. ^[2]

U ostrova ztroskotala řada lodí. V roce 1871 tu ztroskotala britská vojenská transportní loď HMS Megaera a většina ze 400 lidí na palubě čekala na ostrově přes tři měsíce na záchranu. V roce 1874 tu francouzská výprava pozorovala přechod Venuše přes Slunce. ^[2]

Koncem 20. let 20. století tu fungovala továrna na konzervy z langust. V březnu 1930 zůstalo na ostrově sedm zaměstnanců, aby hlídali zařízení. Pomoc dorazila až v prosinci 1930; mezitím zemřelo pět lidí, včetně dítěte narozeného na ostrově, hlavně na nedostatek jídla a kurděje. Tato událost je známá jako „Zapomenutí ze Svatého Pavla“ (Les Oubliés de Saint-Paul). ^[2]

Život

Ostrov je důležitým hnízdištěm mořských ptáků, například albatrosů, buřňáků a terejů, a rozmnožují se tu i lachtanci, rypouši sloní a tučňáci skalní. V lednu 1997 byly z ostrova vyhubeny zavlečené krysy, takže se na hlavní ostrov mohli vrátit někteří ptáci, kteří předtím hnízdili hlavně na sousední skále Quille. ^[2]

Trvale tu nikdo nežije. Vědci využívají jen chatu pro krátké výzkumné pobyty. Od roku 2019 je ostrov součástí světového dědictví UNESCO „Francouzská jižní území a moře“. ^{[2, 3]}

Fakta

Objeven

1559, Portugalci (loď São Paulo)

Jediná zaznamenaná erupce

1793, VEI 2

Hloubka zátoky v kaldeře

80 m (GVP), 50 m (Wikipedie)

Správa

Francouzská jižní a antarktická území (TAAF)

Světové dědictví UNESCO

od 2019

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

horká skvrna

místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky

tufový kužel

kužel ze zpevněného sopečného popela, který vzniká hlavně při výbuších, kdy se magma setká s vodou

stratovulkán

sopka navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

čedič

tmavá sopečná hornina chudá na křemík; z řídké lávy, která snadno teče

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice síly erupce od 0 do 8

geotermální oblast

místo, kde z podzemí vystupuje teplo – horké prameny, pára, teplá půda

Zdroje

1. St. Paul, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Île Saint-Paul, Wikipedia
3. Svatý Pavel (ostrov), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.