Fournaise, Piton de la

sopka – Shield, France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde: France, Somalian-Antarctic Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 2 632 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -21,244°, 55,708°

Piton de la Fournaise je štítová sopka na francouzském ostrově Réunion v Indickém oceánu a patří k nejčinnějším sopkám světa. Od roku 1998 soptí v průměru dvakrát do roka, většinou tak, že z puklin vytéká řídká čedičová láva. Místní jí říkají prostě „le Volcan“. ^{[1, 2, 5]}

Jak vznikl

Sopka neleží na okraji litosférické desky, ale uprostřed ní, nad horkou skvrnou – místem, kde z hlubokého pláště stoupá horký materiál. Podle anglické Wikipedie je réunionská horká skvrna činná už 66 milionů let. ^{[1, 5]}

Piton de la Fournaise roste podle GVP déle než 530 000 let, podle observatoře OVPF poprvé vybuchla asi před 500 000 lety. Většinu té doby soptila zároveň se starší sopkou Piton des Neiges, která tvoří severozápadní většinu ostrova a dnes je vyhaslá a hluboce rozrušená erozí. ^{[1, 2, 5]}

Jak vypadá

Východní část sopky postupně sjíždí k moři. Podle GVP tak vznikly tři obloukovité srázy, asi před 250 000, 65 000 a méně než 5 000 lety. Za nimi zůstaly velké sníženiny otevřené k východu a jihovýchodu. ^[1]

Nejmladší sníženina se jmenuje Enclos Fouqué. Je asi 9 km široká a od západní stěny k oceánu měří asi 13 km. Uvnitř vyrostl 400 m vysoký lávový štít Dolomieu s vrcholovým kráterem stejného jména. Většina zaznamenaných erupcí začala na jeho vrcholu nebo svazích. ^{[1, 6]}

Erupce

Od 17. století zaznamenali lidé víc než 150 erupcí. Podle OVPF se 97 % činnosti za posledních 300 let odehrálo uvnitř Enclos Fouqué. Jen výjimečně se pukliny otevřou mimo něj – GVP uvádí roky 1708, 1774, 1776, 1800, 1977 a 1986, OVPF k posledním případům řadí ještě rok 1998. ^{[1, 2]}

V roce 1977 musela být evakuována vesnice Piton-Sainte-Rose. Lávový proud zničil několik domů a obtekl místní kostel, který ale zůstal stát. Dnes nese jméno Notre-Dame des Laves – Panna Maria lávová. ^[5]

K objemově největším erupcím 20. a 21. století patří ta z dubna 2007. Pukliny se otevřely až v nízké části svahu zvané Grand Brûlé, asi 7 km od vrcholu a 600 m nad mořem, a lávové fontány tam dosahovaly výšky až 200 m. Láva stekla do moře a vytvořila tam novou plošinu. Celkem sopka vylila odhadem 100 až 140 milionů m³ magmatu. ^[3]

V roce 2026 začala 18. ledna erupce na severním svahu uvnitř Enclos Fouqué. Další erupce trvala od 13. února do 12. dubna. Láva tehdy přetnula hlavní silnici RN2 na jihovýchodě ostrova, 16. března dotekla do oceánu a vytvořila asi 8,5 hektaru velkou plošinu. Podle odhadu OVPF vyteklo 30 až 37 milionů m³ lávy. Katalog GVP uvádí konec této erupce už 31. března, observatoř ale 12. dubna. ^{[4, 2, 1]}

Nebezpečí

Podle OVPF jsou pro obyvatele nebezpečné hlavně vzácné erupce mimo Enclos Fouqué, protože mohou ohrozit obydlené okolí. V minulosti přicházely zhruba jednou za sto let i větší výbušné erupce, které zasypaly vrchol balvany a rozptýlily popel daleko od sopky. ^[2]

Když láva teče do moře, vzniká nad místem styku kyselý oblak zvaný „laze“ (z anglického lava haze). Tvoří ho vodní pára, kyselina chlorovodíková a jemné částečky. ^[2]

Stupně výstrahy vyhlašuje prefekt ostrova. Už při stupni Alerte 1, kdy se erupce čeká, je přístup do Enclos Fouqué a na vrchol zakázán. Při erupci se rozlišuje, zda probíhá uvnitř Enclos Fouqué bez ohrožení, uvnitř Enclos Fouqué s ohrožením lidí, majetku nebo přírody, nebo mimo Enclos Fouqué. Od 12. března do 5. května 2026 platil stupeň 2-2: erupce uvnitř Enclos Fouqué s přímým či nepřímým ohrožením lidí, majetku nebo přírody. ^{[2, 5]}

Monitoring

Sopku hlídá Observatoire volcanologique du Piton de la Fournaise (OVPF), která patří pařížskému Institut de physique du globe (IPGP). Podle OVPF sleduje sopku od konce roku 1979, podle anglické Wikipedie byla založena v roce 1978 po lávovém proudu u Piton-Sainte-Rose. ^{[2, 5]}

V dubnu 2026 měla observatoř na sopce 41 seismických stanic, 27 stanic GNSS (satelitního měření polohy, které zachytí i nadouvání sopky o milimetry), 11 párů náklonoměrů a přístroje na měření sopečných plynů ve vzduchu i oxidu uhličitého unikajícího z půdy. Při erupci v únoru 2026 museli pracovníci dvě seismické stanice ohrožené lávou narychlo demontovat. ^[2]

Co o něm dnes víme

Při erupci v dubnu 2007 se zřítilo dno kráteru Dolomieu. Kráter, předtím zcela zaplněný lávou, se podle rozboru z roku 2007 propadl o 320 až 340 m a vzniklá prohlubeň měla objem 100 až 120 milionů m³. Šlo o největší propad vrcholu od roku 1760. Autoři ho považují za vznik malé kaldery – propadliny nad vyprázdněným magmatickým krbem. ^[3]

Podle stejné studie se dno propadalo po krocích, začalo večer 5. dubna a asi 80 % objemu se propadlo dřív, než kráter 6. dubna odpoledne poprvé někdo uviděl. Příčinou bylo, že magma z mělkého krbu pod vrcholem rychle odteklo k místu erupce a zčásti do nitra sopky, zatímco celý systém nad krbem se postupně hroutil už od roku 2000. ^[3]

Měření z roku 2026 ukazují, jak sopka „dýchá“. Před oběma oživeními erupce na přelomu března a dubna a v dubnu 2026 se sopka nadula – vzdálenosti mezi přístroji GNSS kolem vrcholu se prodloužily asi o 7 až 8 mm – jak se plnil mělký magmatický krb asi 1,5 až 2 km pod vrcholem, a během výlevu lávy zase splaskl. Po konci erupce se 6 až 7,2 km pod hladinou moře objevila zemětřesení, která podle OVPF ukazují, že ze spodu znovu přitéká magma. ^[2]

Fakta

Četnost erupcí: od roku 1998 v průměru dvě za rok
Hlídá: OVPF (IPGP), La Plaine des Cafres
Propad kráteru Dolomieu 2007: 320–340 m, 100–120 milionů m³
Erupce 13. 2.–12. 4. 2026: asi 30–37 milionů m³ lávy, láva dotekla do moře
Činnost uvnitř Enclos Fouqué: 97 % za posledních 300 let

Slovníček

štítová sopka: široká, mírně skloněná sopka z mnoha vrstev řídké lávy; připomíná štít položený na zem
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
magmatický krb: prostor v zemské kůře, kde se hromadí roztavená hornina (magma) před erupcí
laze: kyselý oblak páry, kyseliny chlorovodíkové a jemných částic, který vzniká, když láva teče do moře
GNSS: satelitní měření polohy (jako GPS); na sopkách odhalí, že se povrch nadouvá nebo klesá
náklonoměr: přístroj, který měří nepatrné naklonění terénu, když se sopka nadouvá nebo splaskává

Zdroje

Piton de la Fournaise, Smithsonian Global Volcanism Program
Monthly Bulletin – April 2026 (OVPF_20260507_bullmensu_en), Observatoire volcanologique du Piton de la Fournaise – IPGP (2026)
Michon, L., Staudacher, T., Ferrazzini, V., Bachèlery, P., Marti, J.: April 2007 collapse of Piton de la Fournaise: A new example of caldera formation. Geophysical Research Letters 34 (2007), L21301, doi:10.1029/2007GL031248, Geophysical Research Letters (2007)
Piton de la Fournaise: an eruption underway on the northern flank of the volcano, Institut de physique du globe de Paris (2026)
Piton de la Fournaise, Wikipedia
Piton de la Fournaise, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.