Karthala

sopka – Shield, Union of the Comoros, Somalian-Antarctic Volcanic Regions

Kde: Union of the Comoros, Somalian-Antarctic Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 2 350 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 2007
Poloha: -11,766°, 43,364°

Karthala je velká štítová sopka na ostrově Grande Comore (Ngazidža), nejvyšší hora státu Komory v Indickém oceánu mezi Afrikou a Madagaskarem. Od 19. století vybuchla více než dvacetkrát a pod jejími svahy leží hlavní město Moroni. Při erupcích v roce 2005 zasypal popel velkou část ostrova a znečistil zásoby pitné vody. ^{[1, 4, 8, 7]}

Jak vypadá

Karthala je jižnější a větší ze dvou štítových sopek, ze kterých se skládá ostrov Grande Comore. Štítová sopka je široká hora s mírnými svahy, kterou postavily hlavně opakované výlevy tekuté čedičové lávy. Profil Karthaly je nesouměrný – k jihu spadá strměji než k severu. ^[1]

Na vrcholu jsou dvě do sebe zasahující kaldery široké 3 až 4 km, které vznikly opakovaným propadáním vrcholu. Od vrcholu se k severoseverozápadu a k jihovýchodu táhnou protáhlé riftové zóny, tedy pásma puklin, kudy magma vystupuje na úbočí. Spodní část jihovýchodní riftové zóny tvoří poloostrov Badjini na jihovýchodním cípu ostrova. ^[1]

Výška vrcholu se podle zdrojů mírně liší: katalog GVP uvádí 2 350 m, anglická Wikipedie a NASA 2 361 m. ^{[1, 7, 4]}

Erupce

Od 19. století zaznamenali lidé na Karthale přes dvacet erupcí. Láva vytékala z vrcholové kaldery i z puklin na severním a jižním úbočí a mnoho lávových proudů doteklo až k moři na obou stranách ostrova. Proud z roku 1860 urazil asi 13 km a dosáhl západního pobřeží severně od Moroni. ^[1]

Podle odborníků se činnost sopky střídá v rytmu zhruba století: v některých obdobích vybuchuje hlavně z puklin na úbočích, v jiných hlavně na vrcholu. Od roku 1926 soptila uvnitř vrcholové kaldery nebo blízko ní, s jedinou výraznou výjimkou – erupcí v roce 1977 nízko na jihozápadním úbočí. ^[2]

V dubnu 2005 se sopka probudila po 14 letech klidu. Dvě mírně výbušné erupce v dubnu a v listopadu 2005 vyvrhly každá přes 50 milionů m³ sypkého sopečného materiálu. Popel v dubnu pokryl asi dvě třetiny ostrova a v listopadu asi polovinu; na vrcholu ho napadaly vrstvy silné kolem metru. Kráterové jezero, které vzniklo po erupci v roce 1991, po erupci zmizelo. ^{[3, 6, 7]}

Při listopadové erupci 2005 opustilo domovy asi 2 000 lidí a podle zpráv zemřel jeden kojenec. Popel padal do nádrží na dešťovou vodu a podle odhadu OSN zůstalo téměř 120 000 lidí bez čisté pitné vody. Další menší erupce následovaly v květnu 2006 a v lednu 2007. ^{[4, 1, 7]}

Nebezpečí

V okruhu 10 km od vrcholu žije podle katalogu GVP asi 225 000 lidí. Nejhustěji je osídleno západní úbočí a sopka se tyčí přímo nad hlavním městem Moroni. Hrozí lávové proudy a spad popela, který může znečistit zásoby vody. ^{[1, 3, 4, 8]}

Nebezpečí trvá i po skončení erupce. Na vrcholu je velmi deštivo – ročně tam spadne asi 6 000 až 9 000 mm srážek. Silné deště splachovaly volný popel z roku 2005 a vznikaly z něj lahary (bahnité proudy sopečného materiálu), opakovaně až do roku 2012. Největší přišly v dubnu 2009 a v dubnu 2012; ty z roku 2012 zničily kilometry silnic a stovky domů na hustě osídleném jihozápadě ostrova. ^[3]

Monitoring

Sopku hlídá Vulkanologická observatoř Karthala (OVK), která patří pod komorské Národní centrum pro dokumentaci a vědecký výzkum (CNDRS). K hlídání slouží hlavně síť seismických stanic a měření plynů; s hlídáním pomáhají zahraniční partneři, mimo jiné Pařížský institut fyziky Země (IPGP) a jeho observatoř na sopce Piton de la Fournaise na Réunionu. ^{[2, 5]}

V letech 2021–2023 běžel mezinárodní projekt HATARI, který zkoumal souvislost sopečné činnosti a zemětřesení na Komorách. Plánoval nové měřicí stanice na ostrovech Grande Comore, Anjouan a Mohéli i podrobnou rekonstrukci dávných erupcí Karthaly. ^[5]

Co o něm dnes víme

Od listopadu 2021 zaznamenávala seismická síť OVK po 14 letech klidu nové neklidné období. Mezi červnem a říjnem 2022 se pod západním úbočím objevovaly roje hlubších zemětřesení a pod vrcholem slabé mělké otřesy. Satelitní radarová měření (InSAR) ukázala výrazný posun západního úbočí, zatímco dno vrcholového kráteru dál pomalu klesá – možná proto, že chladne lávové jezero z roku 2007. ^[2]

Vědci v konferenčním abstraktu z roku 2023 (bez recenzního řízení) uvedli, že mohlo jít o vniknutí magmatu do pukliny pod sopkou (tzv. dajky). Složení a teplota plynů z vrcholových fumarol se přitom výrazně nezměnily. Jako hlavní obtíž popsali dlouhé období zvýšené pohotovosti, kdy je třeba udržet spolupráci vědců a úřadů připravenou na několik možných scénářů dalšího vývoje. ^[2]

Studie z roku 2020 zmapovala uloženiny laharů z let 2005–2012 a vyzkoušela na nich dva počítačové modely, které předpovídají, kudy bahnotoky poteční. Oba fungovaly jen omezeně, protože svahy mladé čedičové sopky jsou hladké a málo rozbrázděné. Autoři proto zdůraznili, že pro spolehlivé předpovědi je potřeba velmi přesná mapa terénu. ^[3]

Fakta

Erupce 2005: duben a listopad, popel na polovině až dvou třetinách ostrova
Bez pitné vody (listopad 2005): téměř 120 000 lidí (odhad OSN)
Lávový proud 1860: asi 13 km, až k pobřeží u Moroni
Srážky na vrcholu: asi 6 000–9 000 mm ročně
Hlídá: Observatoire Volcanologique du Karthala (OVK, CNDRS)

Slovníček

štítová sopka: široká sopka s mírnými svahy, postavená hlavně z mnoha proudů tekuté čedičové lávy
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne, když se povrch propadne do vyprázdněného magmatického krbu
riftová zóna: pásmo puklin táhnoucí se od vrcholu sopky, kudy magma vystupuje a vybuchuje na úbočí
lahar: bahnitý proud vody a sopečného materiálu (popela, kamení), který se řítí po svahu, často po silném dešti
InSAR: měření pomocí radaru na družicích, které z opakovaných snímků pozná, o kolik se zvedl, klesl nebo posunul povrch
dajka: puklina v hornině vyplněná magmatem, kterým se magma dostává do stran nebo nahoru
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

Zdroje

Karthala, Smithsonian Global Volcanism Program
Di Muro, A. a kol.: Managing the progressive awakening of Karthala volcano (Comoros Archipelago) after 14 years of quiescence: lessons learned from a long phase (2021-2023) of unrest. EGU General Assembly 2023, EGU23-8962, doi:10.5194/egusphere-egu23-8962 (konferenční abstrakt, neprošel recenzním řízením), EGU General Assembly (2023)
Dille, A., Poppe, S., Mossoux, S., Soulé, H., Kervyn, M.: Modeling Lahars on a Poorly Eroded Basaltic Shield: Karthala Volcano, Grande Comore Island. Frontiers in Earth Science 8 (2020), doi:10.3389/feart.2020.00369, Frontiers in Earth Science (2020)
Karthala Volcano Erupts, NASA Earth Observatory (2005)
HATARI – projet Interreg V Océan Indien: sources of seismic and volcanic hazards in the Comoros, Institut de Physique du Globe de Paris
Grande Comore: The Karthala, an unknown volcano?, Université Numérique de La Réunion (UNR TV) (2020)
Mount Karthala, Wikipedia
Karthala, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.