Damávand (Damavand)

sopka – Stratovolcano, Iran, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Kde: Iran, Arabia-Central Asia Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 5 670 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 5 350 př. n. l.
Poloha: 35,951°, 52,109°

Damávand je nejvyšší hora Íránu a celé západní Asie – mohutný stratovulkán v pohoří Alborz asi 70 km severovýchodně od Teheránu. Naposledy chrlil lávu asi před 7 000 lety, ale z vrcholového kráteru dodnes unikají sopečné plyny a na úbočích vyvěrají horké prameny. V perské mytologii je to hora, v níž je spoután zlý drak. ^{[1, 4, 5]}

Jak vypadá

Sopka stojí uprostřed pohoří Alborz, asi 70 km jižně od Kaspického moře, v íránské provincii Mázandarán. Je to stratovulkán – kužel vrstvený z lávy a popela. ^{[1, 5]}

Přesná výška je sporná. Katalog GVP uvádí 5 670 m, česká Wikipedie 5 609 m, anglická 5 610 m. Podle poznámky v anglické Wikipedii dávají různé mapy a měření GPS hodnoty zhruba od 5 598 do 5 628 m. ^{[1, 5, 4]}

Na horních svazích leží několik malých ledovců, největší se jmenuje Yakhar. V posledním glaciálním maximu, vrcholu poslední doby ledové, zakrývaly ledovce mnohem větší plochu a sněžná čára ležela o 600 až 1 100 m níž než dnes. Z ledovců napájené řeky patří k nemnoha íránským tokům, které tečou celý rok. ^[4]

Jak vznikl

Dnešní kužel vyrostl za posledních asi 600 000 let na troskách starší sopky, jejíž zbytky se dříve mylně považovaly za stěnu kaldery. Sopka je převážně z trachyandezitu, husté lávy se středním obsahem křemíku. Katalog GVP ji řadí k sopkám uvnitř litosférické desky, na pevninské kůře silnější než 25 km. ^[1]

Sopečná činnost v oblasti začala podle anglické Wikipedie už v pleistocénu, asi před 1,8 miliony let. Čtvrtohorní lávy tu leží přímo na usazených horninách z jury, starých zhruba 145 až 200 milionů let. ^[4]

Erupce

Damávand je spíš sopka klidného vylévání lávy než výbuchů. Téměř všechna činnost probíhala z vrcholového kráteru, odkud stékaly lávové proudy na všechny strany; boční průduchy jsou vzácné. Jediná velká výbušná erupce před asi 280 000 lety zanechala vrstvu svařeného ignimbritu – horniny z žhavého pyroklastického proudu. ^[1]

Nejmladší lávové proudy pokrývají západní stranu sopky. Podle datování metodou uranových řad vytekly asi před 7 000 lety, katalog GVP klade poslední erupci kolem roku 5350 př. n. l. (± 200 let). Za historické doby nebyla zaznamenána žádná erupce. ^[1]

Co o něm dnes víme

Sopka ale není úplně mrtvá. Ve vrcholovém kráteru jsou fumaroly (otvory, z nichž uniká horký plyn) a sirné usazeniny; jednu fumarolu na svahu ukazuje anglická Wikipedie na snímku ve výšce kolem 5 550 m. Na úbočích vyvěrají horké prameny; nejznámější z nich, Lárídžán, se stáčí do lahví. ^{[1, 4]}

Studie z roku 2011 sledovala sopku radarovými družicemi (metodou InSAR) v letech 2003–2008. Vrchol klesal až asi o 5 mm za rok a sopka se zároveň do stran roztahovala až o 6 mm ročně, východní úbočí víc než západní. Autoři to vysvětlují tím, že se obrovská hora pomalu rozlézá pod vlastní vahou; pohyb magmatu k tomu podle nich není potřeba. ^{[2, 3]}

Jiné výzkumy přinesly odlišné výsledky. Podle přehledu britského centra COMET popsala práce z roku 2012 s daty do roku 2010 sesuv na úbočí a po něm zvýšenou činnost fumarol. Studie z roku 2014 podle měření GPS nejlépe vysvětlila pohyby terénu (nejvýš 4,7 mm na výšku) plochým tělesem magmatu pod sopkou. ^[3]

Podle seismických měření, která cituje anglická Wikipedie, leží pod sopkou magmatický krb v hloubce asi 2 až 5 km. Horké prameny v okolí se navíc sledují jako možný ukazatel blížících se velkých zemětřesení v regionu. ^[4]

Lidé kolem

Do 30 km od vrcholu žije podle odhadu GVP asi 59 000 lidí, do 100 km kvůli blízkému Teheránu skoro 12 milionů. Studie z roku 2011 upozorňuje, že pomalé rozlézání hory pod vlastní vahou je třeba brát v úvahu při hodnocení nebezpečí i u spících nebo nečinných sopek, jako je Damávand. ^{[1, 2]}

Damávand je oblíbený cíl horolezců a patří do výzvy Volcanic Seven Summits (nejvyšší sopky sedmi kontinentů). Vede na něj nejméně 16 cest; nejpoužívanější jižní cesta má v polovině tábor Bargáh-e Sevom ve výšce 4 220 m. Podle anglické Wikipedie první známý výstup podnikl už v roce 905 Abú Dulaf. ^[4]

Hora z pověstí

Damávand má v perské mytologii zvláštní místo. Podle zoroastrijských textů je uvnitř hory až do konce světa spoután trojhlavý drak Aži Dahaka. Pozdější verze vypráví o zlém králi Zahhákovi, kterého po porážce spoutali v jeskyni pod horou. ^[4]

Podle další pověsti vystřelil z Damávandu hrdina Áraš kouzelný šíp, který měl vyznačit hranici mezi Íránem a Turánem. O hoře píše i perský národní epos Šáhnáme. ^[4]

Fakta

Nejmladší lávové proudy: asi před 7 000 lety
Jediná velká výbušná erupce: asi před 280 000 lety (ignimbrit)
Stáří dnešního kužele: posledních asi 600 000 let
Pokles vrcholu 2003–2008: až asi 5 mm za rok (InSAR)
Největší ledovec: Yakhar

Slovníček

stratovulkán: kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
trachyandezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku, bohatá na sodík a draslík; její láva je hustá a teče pomalu
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
pleistocén: starší část čtvrtohor, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety, doba opakovaných zalednění
jura: druhohorní období zhruba před 200 až 145 miliony let
ignimbrit: hornina z usazeného a často svařeného materiálu žhavého pyroklastického proudu
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu sopky
datování uranovými řadami: určení stáří horniny podle rozpadu uranu na další prvky; hodí se pro horniny staré tisíce až statisíce let
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
InSAR: radarová metoda z družic, která porovnáním snímků z různé doby odhalí pohyby povrchu o pouhé milimetry
magmatický krb: prostor pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina (magma)

Zdroje

Damavand, Smithsonian Global Volcanism Program
Shirzaei, M., Walter, T. R., Nankali, H. R., Holohan, E. P.: Gravity-driven deformation of Damavand volcano, Iran, detected through InSAR time series. Geology 39(3) (2011), 251–254, doi:10.1130/G31779.1 (abstrakt), Geology (2011)
Damavand – Volcanic and Magmatic Deformation Portal, COMET (UK Centre for Observation and Modelling of Earthquakes, Volcanoes and Tectonics)
Mount Damavand, Wikipedia
Damávand, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.