Ash Shaam, Harrat

sopka – Volcanic field, Syria-Jordan-Saudi Arabia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Kde: Syria-Jordan-Saudi Arabia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions
Typ (GVP): Volcanic field
Nadmořská výška: 1 100 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2 670 př. n. l.
Poloha: 32,333°, 37,583°

Harrat aš-Šám je obrovská čedičová sopečná oblast, která se táhne z jižní Sýrie přes Jordánsko do severní Saúdské Arábie. Tvoří ji mnoho menších sopečných polí se stovkami sopečných kuželů. Sopky tu soptí od třetihor a nejmladší datovaná erupce proběhla asi před 4 700 lety. ^{[1, 3]}

Co to je

Harrat aš-Šám se anglicky někdy nazývá „Černá poušť“ – je to kamenitá čedičová poušť. Podle Wikipedie zabírá asi 40 000 km², ale tento údaj tam není podložen zdrojem. ^[3]

Patří sem několik sopečných polí: v Sýrii Džabal ad-Durúz, as-Safá a Golanské výšiny, dále lávové pole Kra a na jihu v Saúdské Arábii pole Al Harrah. To samo zabírá 15 200 km², je asi 210 km dlouhé a 75 km široké a tvoří jižní třetinu celé oblasti. ^{[1, 3]}

Podle Wikipedie (s odkazem na studii z roku 2007) je to největší z několika sopečných polí na Arabské desce. Studie z roku 2015 v něm napočítala více než 800 sopečných kuželů a asi 140 žil ztuhlého magmatu. ^[3]

Jak vznikl

Oblast leží uvnitř Arabské desky, ne na jejím okraji. Sopečná činnost tu začala v miocénu. Mladší fáze, na jihovýchodním konci oblasti, proběhla v pozdním pleistocénu a v holocénu. ^[1]

Studie syrské části z roku 2007 rozebrala chemii láv starých od miocénu po současnost. Jde hlavně o alkalické čediče a příbuzné horniny. Autoři došli k závěru, že sopečnou činnost v Sýrii spustil „pulzující“ plášťový chochol pod severozápadní Arábií – proud horkého materiálu z hloubky, jehož síla v čase kolísá. ^[2]

Erupce

Jedinou datovanou erupci z posledních tisíciletí uvádí GVP z lávového pole Kra. Radiokarbonové datování ji klade do doby kolem roku 2670 př. n. l., s nejistotou asi 200 let. ^[1]

Ve vulkanologické literatuře se od roku 1925 opakovala zpráva o „vroucím lávovém jezeře“ v této oblasti. Když ale badatelé přeložili původní Wetzsteinův text z roku 1860, ukázalo se, že popisoval už ztuhlé dno kráteru a lávové proudy, ne probíhající erupci. ^[1]

Lidé kolem

Pole Džabal ad-Durúz v jižní Sýrii tvoří asi 118 čedičových kuželů. Sopečná půda je tu úrodná a díky vysoké nadmořské výšce tu bývá dost srážek. Oblast obývají hlavně Drúzové, největším městem je Suvajda. ^{[4, 1]}

Většina oblasti je ale na zemědělství bez zavlažování příliš suchá. Tradičně ji využívají kočovní beduíni. Lidé tu žili už na konci starší doby kamenné (v epipaleolitu), asi 12 500–9500 př. n. l.; v jordánské části leží například osada Jawa z rané doby bronzové a nalezliště Shubayqa 1, kde se podle Wikipedie našly nejstarší známé zbytky chleba. ^[3]

Fakta

Sopečné kužely: více než 800
Pole Al Harrah (Saúdská Arábie): 15 200 km²
Poslední datovaná erupce: asi 2670 př. n. l., pole Kra
Kužely v poli Džabal ad-Durúz: asi 118

Slovníček

čedič: tmavá, řídce tekoucí sopečná hornina chudá na křemík; nejběžnější láva na Zemi
sopečné pole: oblast s mnoha malými sopkami, z nichž každá obvykle vybuchla jen jednou nebo několikrát
miocén: období třetihor zhruba před 23 až 5 miliony let
pleistocén: starší čtvrtohory, období ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let
plášťový chochol: sloupec horkého materiálu, který stoupá z hlubokého zemského pláště a nad nímž vznikají sopky i daleko od okrajů desek
žíla (dajka): deskovité těleso ztuhlého magmatu, které vyplnilo puklinu v horninách
radiokarbonové datování: určení stáří organických zbytků podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C

Zdroje

Ash Shaam, Harrat, Smithsonian Global Volcanism Program
Krienitz, M.-S., Haase, K. M., Mezger, K., Shaikh-Mashail, M. A.: Magma Genesis and Mantle Dynamics at the Harrat Ash Shamah Volcanic Field (Southern Syria). Journal of Petrology 48 (2007), 1513–1542, doi:10.1093/petrology/egm028 (abstrakt), Journal of Petrology (2007)
Harrat al-Sham, Wikipedia
Džabal ad-Durúz, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.