Kamerunská hora (Cameroon)

sopka – Stratovolcano, Cameroon, Northern Africa Volcanic Regions

Kde: Cameroon, Northern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 4 095 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2000
Poloha: 4,203°, 9,170°

Kamerunská hora (místně Fako nebo Mongo ma Ndemi) je mohutná sopka na pobřeží Guinejského zálivu a nejvyšší hora západní a střední Afriky. Patří k nejčinnějším sopkám Afriky: podle různých studií na ní za posledních sto let došlo k sedmi až osmi velkým erupcím a její lávové proudy v letech 1922 a 1999 dotekly k moři nebo těsně k němu. ^{[1, 5, 3, 2]}

Jak vypadá

Sopka má protáhlý tvar asi 50 km dlouhý (od severovýchodu k jihozápadu) a 35 km široký. Její objem se odhaduje na 1 200 km³ (podle GVP 1 400 km³). Na svazích a v okolních nížinách stojí přes sto malých struskových kuželů, často seřazených podél trhlin rovnoběžně s delší osou hory; studie z roku 2011 jich napočítala přes 200. ^{[3, 1]}

Výška se ve zdrojích liší. Katalog GVP uvádí 4 095 m, ale novější radarová měření z družic (SRTM) a měření GPS ukazují spíš kolem 4 040 m. Tak či tak jde o nejvyšší bod Kamerunu. ^{[1, 4, 5]}

Na jižním svahu u pobřeží se zvedá velký vedlejší vrchol Etinde, zvaný také Malá Kamerunská hora. Jihozápadní úpatí u obce Debundscha patří s ročními srážkami přes 12 000 mm k nejdeštivějším místům na Zemi. ^{[1, 5]}

Jak vznikl

Hora nestojí na okraji litosférických desek, ale uvnitř jedné z nich. Je součástí Kamerunské sopečné linie, asi 1 600 km dlouhého pásu sopek, který se táhne od Pagalu na jihozápadě po Biu na severovýchodě Nigérie. K téže linii patří i jezero Nyos, kde v roce 1986 došlo ke katastrofě. ^{[3, 1, 4]}

Sopka je postavena převážně z čedičové lávy na podloží ze starých přeměněných hornin z prekambria, překrytých mladšími usazeninami. Datování lávy ukázalo stáří od asi 2,8 milionu let až po současnost. ^{[1, 3]}

Erupce

Nejstarší známá zpráva o činnosti sopky pochází podle GVP z 5. století př. n. l. od kartáginského mořeplavce Hannóna. Častěji se o erupcích píše od roku 1800. Sopka soptí z vrcholu i z trhlin na svazích; erupce bývají středně výbušné a vytékají při nich lávové proudy. ^[1]

Erupce v dubnu až červnu 1909 vedla německou koloniální vládu k tomu, že dočasně přesídlila z Buey do Doualy. V roce 1922 doputoval lávový proud z jihozápadního svahu až do Atlantiku. ^{[4, 1]}

Erupci v březnu 1999 předcházely dva dny zemětřesení. Otevřely se dvě skupiny průduchů, výše na svahu a níže. Hlavní lávový proud z nižších průduchů urazil asi 10 km, přetnul silnici z Limbe do Idenau u vesnice Bakingili a zastavil se jen asi 200 m od moře. Výšky průduchů se ve zdrojích mírně liší (GVP 2 650 a 1 500 m, studie z roku 2011 asi 2 807 a 1 545 m). ^{[3, 1]}

Následovala erupce od konce května do září 2000 z průduchů na horních svazích. Katalog GVP tím výčet erupcí končí. Wikipedie a studie z roku 2016 zmiňují ještě krátkou explozi 3. února 2012. Podle studie trvala, podobně jako výbuch v roce 1989, jen několik sekund; podle Wikipedie při ní byli lehce zraněni dva nosiči a průvodci. ^{[1, 4, 2]}

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2016 zkoumala krystaly v lávách z let 1999 a 2000, aby zjistila, odkud magma přichází. Hlavní zásobník leží hluboko, asi 20 až 39 km pod sopkou – na rozhraní zemské kůry a pláště (Mohorovičićově diskontinuitě, asi 24 km hluboko) nebo pod ním. ^[2]

Láva z roku 1999 navíc prošla menšími kapsami magmatu v hloubce 3 až 12 km, láva z roku 2000 ne. Autoři to vysvětlují tím, že během 17 let klidu před rokem 1999 stačily malé dávky magmatu vystoupat výš, zatímco před erupcí 2000 na to nebyl čas. ^[2]

Podle autorů by velké budoucí erupci mohla předcházet zemětřesení, jejichž ohniska se postupně přesouvají z velké hloubky nahoru. Upozorňují ale, že účinné sledování sopky, systémy včasného varování a aktuální havarijní plány tu zatím chybějí. ^[2]

Lidé kolem

Na svazích sopky žije nejméně půl milionu lidí. U jejího úpatí leží město Buea, do 30 km od vrcholu žije podle GVP přes 400 000 obyvatel. ^{[2, 1, 4]}

Od roku 2009 chrání horu národní park Mount Cameroon o rozloze asi 581 km². Lesy na svazích se s výškou mění od nížinného deštného pralesa až po subalpínské louky nad 3 000 m. Žijí tu dva druhy ptáků a rostou dva druhy netýkavek, které jinde nenajdeme, a také lesní sloni – podle Wikipedie přes sto. ^[4]

Na horu se běží horský závod Race of Hope. Za prvního, kdo na vrchol vystoupil, považuje Wikipedie Josepha Merricka ve 40. letech 19. století. Výstup popsala také britská cestovatelka Mary Kingsleyová v knize Travels in West Africa z roku 1897. ^[4]

Fakta

Místní jména: Fako, Mongo ma Ndemi („Hora velikosti“)
Rozměry: asi 50 × 35 km
Erupce v letech 1901–2000 (GVP): 1909, 1922, 1925, 1954, 1959, 1982, 1989, 1999, 2000
Láva 1999: zastavila se asi 200 m od moře
Zásobník magmatu: asi 20–39 km hluboko
Národní park: Mount Cameroon, od roku 2009

Slovníček

struskový kužel: malý kuželovitý kopec z kousků ztuhlé pórovité lávy (strusky), které vyhodila erupce
litosférická deska: velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
prekambrium: nejstarší období dějin Země, skončilo asi před 540 miliony let
Mohorovičićova diskontinuita (Moho): rozhraní mezi zemskou kůrou a pláštěm
SRTM: měření výšek celého povrchu Země radarem z raketoplánu v roce 2000

Zdroje

Cameroon, Smithsonian Global Volcanism Program
Geiger, H., Barker, A. K., Troll, V. R. (2016): Locating the depth of magma supply for volcanic eruptions, insights from Mt. Cameroon. Scientific Reports 6, 33629, doi:10.1038/srep33629, Scientific Reports (2016)
Suh, C. E. et al. (2011): Morphology and structure of the 1999 lava flows at Mount Cameroon Volcano (West Africa) and their bearing on the emplacement dynamics of volume-limited flows. Geological Magazine 148(1), 22–34, doi:10.1017/S0016756810000312, Geological Magazine (2011)
Mount Cameroon, Wikipedia
Kamerunská hora, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.