Lengai, Ol Doinyo

sopka – Stratovolcano, Tanzania, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Tanzania, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 2 962 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: -2,764°, 35,914°

Ol Doinyo Lengai v severní Tanzanii je jediná sopka na Zemi, u které lidé viděli erupci karbonatitové lávy. Ta je místo křemičitanů tvořena hlavně uhličitany, je jen asi 500–600 °C teplá a velmi tekutá. Masajové horu nazývají „Hora Boha“. ^{[1, 4, 5]}

Jak vypadá

Souměrný kužel sopky se zvedá nad širokou rovinou jižně od jezera Natron v Gregoryho příkopové propadlině, části Východoafrického riftu – místa, kde se africká pevnina pomalu roztahuje. Na vrcholu má dva krátery; v historické době vybuchoval jen severní. ^{[1, 5, 6]}

Vlastní kužel přestal růst asi před 15 000 lety. V holocénu (posledních asi 11 700 letech) sopka občas vyvrhovala úlomky (tefru) natrokarbonatitu a nefelinitu, horniny chudé na křemík. Svahy hory jsou často bílé od popela z dřívějších erupcí. ^[1]

Nejpodivnější láva na Zemi

Natrokarbonatitová láva má teplotu asi 500 až 600 °C, zatímco běžné lávy jsou teplé asi 700 až 1 200 °C. Je také mnohem řidší, takže může téct rychleji, než člověk běží. ^[4]

Minerály v této lávě snadno reagují se vzdušnou vlhkostí, a proto ztuhlá láva brzy po erupci světlá. Tmavé skvrny na svazích nejsou láva, ale spáleniště po požárech, které zapálily úzké rychlé lávové potůčky. ^[4]

Erupce

Většina zaznamenaných erupcí byla klidná: na dně severního kráteru vytékaly proudy natrokarbonatitové lávy, občas i přes okraj na horní svahy, a sopka vyvrhovala menší množství tefry. Kráter se přitom výrazně proměňoval – v polovině 20. století měl strmé stěny hluboké asi 200 m, později ho láva skoro zaplnila a nakonec přetékala přes okraj. ^[1]

Klidné období lávových výlevů občas vystřídají výbuchy. V roce 1960 začala erupce tichým vytékáním lávy v kráteru a v srpnu 1966, ke konci erupce, přešla ve výbušnou fázi. Podobné přechody od výlevů k výbuchům se podle vědců za posledních sto let opakovaly několikrát. ^{[1, 2]}

Dne 4. září 2007, po 25 letech klidného vytékání lávy, přešla sopka do série výbuchů. Předcházel jim velký výlev lávy v březnu 2006, rok klidu, obnovení výlevů v červnu 2007 a roj zemětřesení v červenci 2007. Při výbuších vystupovaly sloupce popela do výšky 2 až 15 km a popel se rozptýlil až 100 km daleko. V únoru 2008 tu byly poprvé doloženy pyroklastické proudy. ^{[2, 4]}

Při erupci v letech 2007–2008 vznikl v kráteru kužel z vyvrženého materiálu, široký asi 400 m a vysoký 75 m. Vyvrhované magma nebylo tentokrát čistý natrokarbonatit, ale nefelinitové magma s rozpuštěnými uhličitany. ^[2]

Co o něm dnes víme

Sopka je odlehlá a nemá pozemní měřicí síť. Vědci proto průběh erupce v letech 2007–2008 skládali dohromady z vlastních pozorování v terénu, ze snímků družicových přístrojů ASTER a MODIS a z téměř denních fotografií od místních pilotů. Družice ukázaly, že výbuchům předcházely dva týdny mohutného výlevu lávy. ^[2]

Po erupci se sopka vrátila ke klidnému vytékání lávy, která postupně zaplňuje kráter vzniklý v roce 2007. Studie představená v roce 2022 změřila jeho tvar ze snímků z dronů, videí a fotografií z let 2008–2021. Láva vytékala z měnících se míst a v letech 2019–2021 jí přibylo více než dvakrát tolik než v letech 2017–2019. Pokud by to tak pokračovalo, mohl by se kráter podle autorů zaplnit během deseti let. ^[3]

Katalog GVP vede současnou drobnou erupci (VEI 0) v severním kráteru od 9. dubna 2017; poslední údaj v katalogu je z března 2026. ^[1]

Fakta

Teplota lávy: asi 500–600 °C
Masajské jméno: „Hora Boha“
Sloupce popela 2007–2008: 2–15 km
Kužel v kráteru 2007–2008: asi 400 m široký, 75 m vysoký

Slovníček

karbonatit, natrokarbonatit: vzácná láva tvořená hlavně uhličitany místo křemičitanů; natrokarbonatit je bohatý na sodík a draslík
nefelinit: tmavá sopečná hornina chudá na křemík a bohatá na sodík
tefra: vše, co sopka vymrští do vzduchu – popel, lapilli, sopečné pumy
příkopová propadlina (rift): pás, kde se zemská kůra roztahuje a mezi zlomy klesá; vystupuje tu magma
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

Ol Doinyo Lengai, Smithsonian Global Volcanism Program
Kervyn, M., Ernst, G. G. J., Keller, J., Vaughan, R. G., Klaudius, J., Pradal, E., Belton, F., Mattsson, H. B., Mbede, E., Jacobs, P.: Fundamental changes in the activity of the natrocarbonatite volcano Oldoinyo Lengai, Tanzania. Bulletin of Volcanology 72 (2010), 913–931, doi:10.1007/s00445-010-0360-0 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2010)
Tournigand, P.-Y., Smets, B., Laxton, K., Dille, A., Dalton-Smith, M., Schachenmann, G., Wauthier, C., Kervyn, M.: Morphological evolution of volcanic crater through eruptions and instabilities: the case of Ol Doinyo Lengaï since the 2007-08 eruption. EGU General Assembly 2022, EGU22-4522 (abstrakt), EGU General Assembly (2022)
Plume from Ol Doinyo Lengai, Tanzania (19. 9. 2007), NASA Earth Observatory (2007)
Ol Doinyo Lengai, Wikipedia
Ol Doinyo Lengai, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.