Longonot

sopka – Stratovolcano, Kenya, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde

Kenya, Eastern Africa Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

2 776 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1863

Poloha

-0,914°, 36,446°

Longonot je sopka v keňské části Velké příkopové propadliny, jihovýchodně od jezera Naivasha a asi 60 km od Nairobi. Její plochý vrchol tvoří kruhový kráter široký 1,8 km, po jehož okraji vede turistická stezka. Naposledy z ní podle masajského podání vytekla láva v 19. století. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Sopka je stavěná hlavně z trachytu, husté lávy bohaté na sodík a draslík. Má kalderu o rozměrech 8 × 12 km. Uvnitř ní vyrostl velký centrální kužel, který tvoří dnešní vrchol ve výšce 2 776 m, a ten je seříznutý kruhovým kráterem širokým 1,8 km. ^{[1, 5]}

Na dně kaldery i na svazích sopky leží lávové proudy, které se vylily až po jejím vzniku. Na severovýchodním svahu stojí zachovalý vedlejší kužel. Mladě vypadající lávové proudy jsou i na jihozápadním svahu. ^{[1, 5]}

Jméno pochází z masajského slova Olongongot, které anglická Wikipedie překládá jako „hory mnoha ostrohů“ nebo „strmé hřebeny“. ^[4]

Erupce

Podle GVP vznikla kaldera při velkých výbušných erupcích asi před 21 000 lety. Studie Wallace a kolegů z roku 2025 datovala usazeniny pemzy a popela kolem sopky a zjistila, že Longonot opakovaně silně vybuchoval mezi 37 000 a 17 000 lety před současností. ^{[1, 2]}

Toto období přerušila jediná erupce se směsí různých druhů magmatu a po ní přišlo dlouhé období, kdy sopka vyfukovala trachytový popel. Podle autorů zůstal Longonot činný po celý holocén (posledních asi 11 700 let). GVP navíc vede dvě erupce datované radiouhlíkovou metodou zhruba do let 7200 a 1330 před naším letopočtem (nekalibrovaná radiouhlíková data). ^{[2, 1]}

Poslední erupce se podle GVP odehrála kolem roku 1863: masajské podání vypráví o lávovém proudu na severním svahu. GVP jí přiřazuje VEI 0, nejnižší stupeň síly výbuchu. ^{[1, 5]}

Nebezpečí

Podle studie z roku 2025 mívá Longonot v průměru až jednu středně velkou až velkou erupci zhruba každé 2 000 let. Při větších erupcích napadal až metr pemzy a popela ještě 20 km od kráteru. Autoři odhadují, že podobná erupce v budoucnu by mohla zasáhnout až 200 000 lidí. ^[2]

Hned vedle, necelých 10 km západně, leží sopečný komplex Olkaria. Obě sopky jsou podle autorů studie z roku 2025 zároveň důležitým zdrojem geotermální energie (tepla ze země) a zároveň sopečným nebezpečím. ^[2]

Co o něm dnes víme

Družicová radarová měření (InSAR), která porovnávají snímky téhož místa z různých dob, ukázala, že se zem u Longonotu v letech 2004 až 2006 zvedla asi o 9 cm. Zjistil to tým vedený Juliet Biggs ze snímků družic Envisat a ERS; podle ESA (2010) jde o známku sopečné činnosti pod povrchem. ^[3]

Až do roku 2025 nebylo stáří erupcí Longonotu přesně známo. Studie Wallace a kolegů ho poprvé určila pomocí osmi datování argon–argonovou metodou a jednoho radiouhlíkového data a rozlišila deset hlavních vrstev erupcí Longonotu a Olkarie za posledních 42 000 let. ^[2]

Lidé kolem

Sopku chrání keňská služba pro divokou přírodu (Kenya Wildlife Service) jako národní park Mount Longonot. Od brány ve výšce asi 2 150 m vede na okraj kráteru stezka dlouhá 3,1 km a kolem kráteru okruh dlouhý 7,2 km; celá túra zabere asi 4–5 hodin. Jižně od hory stojí satelitní pozemní stanice Longonot. ^[4]

Fakta

Vrcholový kráter

1,8 km široký

Velké výbušné erupce

před 37 000–17 000 lety

Poslední erupce

kolem 1863, lávový proud (masajské podání)

Zdvih země 2004–2006

asi 9 cm (InSAR)

Ochrana

národní park Mount Longonot

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

trachyt

sopečná hornina bohatá na sodík a draslík; její láva je hustá a teče pomalu

pemza

lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek po plynech

VEI

index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; 0 znamená klidné vylévání lávy

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

radiouhlíková metoda

určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C, například v dřevě spáleném při erupci

argon–argonová metoda

způsob určení stáří hornin podle rozpadu radioaktivního draslíku na argon

InSAR

radarová interferometrie z družic: porovnáním snímků z různých dob se dá změřit, o kolik se zem zvedla nebo poklesla, i o pár centimetrů

geotermální energie

teplo z nitra Země, které se dá využít k výrobě elektřiny nebo k vytápění

Zdroje

1. Longonot, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Wallace, P. A. a kol.: Temporal and spatial evolution of explosive silicic peralkaline eruptions at the Olkaria Volcanic Complex and Longonot volcano in the Southern Kenya Rift. Journal of Volcanology and Geothermal Research 460 (2025), 108275, doi:10.1016/j.jvolgeores.2025.108275 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2025)
3. Volcanic uplift, European Space Agency (2010)
4. Mount Longonot, Wikipedia
5. Longonot, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.