Shala

sopka – Caldera, Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde

Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

2 075 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

7,457°, 38,557°

Shala, známá také jako O'a, je velká kaldera v Etiopské příkopové propadlině. Většinu jejího dna dnes zaplňuje jezero Shala, nejhlubší z jezer etiopského riftu. Popel z jedné z jejích dávných erupcí pomohl v roce 2022 určit stáří nejstarších známých pozůstatků moderního člověka ve východní Africe. ^{[1, 6, 4, 2]}

Jak vznikl

Kaldera leží uprostřed Hlavního etiopského riftu, příkopové propadliny na pevninské kůře. ^[1]

Podle GVP vznikla kaldera asi před 240 000 lety při mohutné erupci, která zanechala dvě vrstvy ignimbritu; ta první je silně svařená. Rozměry se ve zdrojích liší: GVP uvádí šířku kaldery 17 km, česká Wikipedie 25 × 17 km. ^{[1, 6]}

Po vzniku kaldery byla činnost už jen drobná: severně od ní vyrostly dva sypané kužely, jeden z kyselého (na křemík bohatého) a jeden z čedičového materiálu. U jihozápadního břehu jezera pak v holocénu (posledních asi 11 700 let) vznikla skupina tufových prstenců, kuželů z nakupených lávových cáků a lávových proudů. Vznikly na úseku Corbetti–Shalla zlomového pásma Wonji, které se táhne k severu od sousední kaldery Corbetti. ^[1]

Jak vypadá

Kaldera tvoří východní část jezera Shala. Podle anglické Wikipedie má jezero plochu asi 329 km², je 28 km dlouhé, hluboké až 266 m (průměrně 87 m) a jeho hladina leží ve výšce 1 558 m. GVP uvádí rozměry jezera 15 × 25 km. ^{[1, 4]}

Voda jezera je zásaditá. Na březích vyvěrají horké prameny a kolem celého jezera unikají fumaroly (otvory, z nichž stoupá horká pára a plyny). Na západní straně leží malé kráterové jezírko Chitu v maaru, kráteru po výbuchu magmatu ve styku s vodou. ^{[1, 4, 5]}

Jezero patří do národního parku Abijatta-Shalla. Na jeho ostrovech žijí pelikáni bílí a na jižním konci se zdržují plameňáci. ^{[4, 6]}

Sopečný popel a nejstarší lidé

V souvrství Omo-Kibish v Etiopii byly nalezeny kosti Omo I, které patří k nejstarším známým pozůstatkům druhu Homo sapiens. Jejich stáří se dříve odhadovalo na asi 197 000 let. Tým vedený Céline Vidal v roce 2022 geochemicky porovnal vrstvu sopečného popela (tufu) ležící nad nálezem a zjistil, že pochází z velké výbušné erupce Shaly. ^[2]

Usazeniny téže erupce přímo u sopky pak vědci datovali na 233 000 ± 22 000 let. Protože popel leží nad kostmi, musí být kosti nejméně takto staré. Nejstarší známí Homo sapiens z východní Afriky jsou tedy starší než asi 200 000 let. ^[2]

Navazující studie téhož týmu z roku 2022 datovala metodou argon–argon velké erupce sopek Hlavního etiopského riftu. Další velkou erupci Shaly zařadila do doby asi před 145 000 až 155 000 lety. Popelové vrstvy takových erupcí, které se dají najít daleko po jižní Etiopii, slouží jako časové značky pro archeologická naleziště. ^[3]

Fakta

Jiné jméno

O'a

Vznik kaldery

asi před 240 000 lety (GVP)

Největší hloubka jezera

266 m

Popel nad lebkou Omo I

erupce Shaly, 233 000 ± 22 000 let

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

rift (příkopová propadlina)

pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a mezi zlomy poklesává; často v něm vznikají sopky a jezera

ignimbrit

hornina z usazenin žhavého proudu popela a pemzy; když byl materiál při usazení ještě velmi horký, slepí se (svaří) do pevné horniny

tufový prstenec

nízký val z popela kolem kráteru, který vznikne při výbuchu magmatu ve styku s vodou

maar

plochý kráter po výbuchu, kdy se magma setká s podzemní vodou; často v něm vznikne jezero

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

argon–argonová metoda

způsob určení stáří hornin podle rozpadu radioaktivního draslíku na argon

Zdroje

1. Shala, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Vidal, C. M. a kol.: Age of the oldest known Homo sapiens from eastern Africa. Nature 601 (2022), 579–583, doi:10.1038/s41586-021-04275-8 (záznam s abstraktem), Nature (2022)
3. Vidal, C. M., Fontijn, K., Lane, C. S., Asrat, A., Barfod, D. a kol.: Geochronology and glass geochemistry of major Pleistocene eruptions in the Main Ethiopian Rift: Towards a regional tephrostratigraphy. Quaternary Science Reviews (2022), doi:10.1016/j.quascirev.2022.107601 (záznam s abstraktem), Quaternary Science Reviews (2022)
4. Lake Shala, Wikipedia
5. O'a Caldera, Wikipedia
6. O'a (kaldera), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.