TerraBeat – zemětřesení a sopky

Manda-Inakir

sopka – Fissure vent(s), Ethiopia-Djibouti, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde
Ethiopia-Djibouti, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP)
Fissure vent(s)
Nadmořská výška
600 m
Tektonické prostředí
Rift zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce
1928
Poloha
12,380°, 42,200°

Manda-Inakir je řada sopečných trhlin a struskových kuželů na hranici Etiopie a Džibutska v oblasti Afar. Je to zdvižené rozpínací centrum středooceánského hřbetu, které se dostalo nad hladinu moře – místo, kde se od sebe vzdalují Arabská a Somálská deska. Naposledy tu láva vytekla v roce 1928 nebo 1929. [1, 2]

Jak vznikl

Podle GVP je Manda-Inakir zdvižené rozpínací centrum středooceánského hřbetu – tedy místo, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová kůra, jen tentokrát na souši. Protáhlou klenbu ze starších hornin tu rozřezávají dvě osová riftová údolí; v historické době byla činná severnější z nich. [1]

Studie Manighettiho a kolegů z roku 1998 sledovala, jak se hranice mezi Arabskou a Somálskou deskou šíří od podmořské části hřbetu do Afaru. Rifty Asal-Ghoubbet a Manda-Inakir jsou podle ní složené ze dvou až tří rovnoběžných dílčích riftů protažených od severozápadu k jihovýchodu. Ty se šířily k severozápadu a vznikaly postupně, skoky směrem k severu. Nejsevernější dílčí rifty Manda-Inakiru, Manda a Dirko Koma, tvoří současný hrot této postupující hranice desek. [2]

Jak vypadá

Trhliny i kužely se táhnou směrem k severozápadu. Čedičové struskové kužely na okrajových zlomech riftu vylévaly lávu na svahy klenby, takže celek má mírný tvar podobný štítové sopce. Nejvyšší místo leží asi v 600 m n. m. Tmavé lávové proudy jsou dobře vidět i na družicových snímcích. [1]

Erupce

Jediná erupce v katalogu GVP proběhla v roce 1928 nebo 1929 (katalog ji vede od konce roku 1928) na jihovýchodním konci soustavy, poblíž městečka Korili v Džibutsku. Vznikl při ní struskový kužel Kammourta a lávový proud. GVP ji řadí jako pozorovanou erupci se sílou VEI 2 (s otazníkem). [1]

Fakta

Poslední erupce
1928 nebo 1929, kužel Kammourta
Tektonika
hrot hranice Arabské a Somálské desky v Afaru

Slovníček

struskový kužel
malá sopka nasypaná z kousků pórovité ztuhlé lávy (strusky), které vyhazuje erupce
rift
pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; vzniká v něm protáhlé propadlé údolí a často i sopky
středooceánský hřbet
podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a z magmatu vzniká nová oceánská kůra
litosférická deska
velký pevný kus zemského povrchu, který se pomalu pohybuje vůči sousedním deskám
čedič
tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
štítová sopka
široká plochá sopka s mírnými svahy, postavená z řídké tekoucí lávy
VEI
index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

  1. Manda-Inakir, Smithsonian Global Volcanism Program
  2. Manighetti, I., Tapponnier, P., Gillot, P.Y., Jacques, E., Courtillot, V., Armijo, R., Ruegg, J.C., King, G. (1998): Propagation of rifting along the Arabia-Somalia plate boundary: Into Afar. Journal of Geophysical Research 103, doi:10.1029/97JB02758 (abstrakt), Journal of Geophysical Research (záznam EarthRef) (1998)

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.