Manda Hararo

sopka – Shield(s), Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(s)
Nadmořská výška: 600 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2009
Poloha: 12,170°, 40,820°

Manda Hararo je skupina plochých štítových sopek a dlouhých trhlin v etiopské poušti Afar. Leží na místě, kde se od sebe vzdaluje africká a arabská litosférická deska, a podle GVP představuje vyzdvižený úsek středooceánského hřbetu. V letech 2005–2010 se tu zemská kůra trhala: do kůry pronikla řada magmatických žil a v letech 2007 a 2009 vylila láva z trhlin. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Komplex leží v rovině Kalo na západě Afaru, jihojihovýchodně od sopky Dabbahu, a je nejjižnějším osovým pohořím této oblasti. Podle GVP je asi 105 km dlouhý a 20–30 km široký. Anglická Wikipedie místo toho uvádí plochu 105 km², česká zaměňuje délku a šířku – ve zdrojích je tu nejasnost. ^{[1, 3, 4]}

Na severním konci stojí malá štítová sopka (široká, plochá sopka z tekuté čedičové lávy), jižně od ní pole lávových proudů vytékajících z trhlin. Střed zabírají dvě štítové sopky, z nichž větší se jmenuje Unda Hararo. Na jihu převládá soustava trhlin Gumatmali–Gablaytu a jihovýchodní konec uzavírá malá štítová sopka Gablaytu. ^[1]

Z trhlin směřujících k severoseverozápadu se vylily mohutné proudy řídké lávy. Ve dvou velkých kráterech ztuhla lávová jezera. Kolem jezera Daorre vyvěrají horké prameny a fumaroly (výrony sopečných plynů). ^[1]

Jak vznikl

V Afaru se trhá africký kontinent: arabská deska se tu vzdaluje od africké (nubijské). Roztahování kůry tu podle Wrighta a kol. obstarává téměř výhradně magma, které vystupuje z hloubky a vyplňuje vznikající mezery. Úsek Manda Hararo (někdy zvaný Dabbahu) je takové rozpínající se centrum. ^{[2, 1]}

Sopky jsou geologicky mladé: lávové proudy ze sopek Gablaytu a Manda leží na usazeninách starých asi 8 000 let. ^[1]

Erupce

V září 2005 začala v Afaru mohutná riftová epizoda. Během deseti dnů proniklo do horních 10 km zemské kůry podle Wrighta a kol. asi 2,5 km³ (v textu kapitoly „přes 2 km³“) magmatu a vytvořilo žílu (dajk) – svislou desku ztuhlého magmatu – dlouhou asi 60 km. Doprovázel ji silný roj zemětřesení a malá ryolitová erupce; kůra se na některých místech rozestoupila až o 10 m. ^[2]

Během dalších pěti let proniklo do kůry ještě 13 menších žil s asi 1 km³ magmatu a došlo ke třem dalším erupcím. Podle Wrighta a kol. šlo o nejintenzivnější riftovou epizodu na souši od islandské Krafly v letech 1975–1984. ^[2]

Katalog GVP vede u Manda Hararo dvě historické erupce: 12.–14. srpna 2007 a 28. června – 1. července 2009, obě se stupněm VEI 2 (u erupce 2009 s otazníkem). Při obou se z trhlin vylily lávové proudy. ^[1]

Podle anglické Wikipedie místní obyvatelé před erupcí v roce 2007 nezaznamenali žádné předzvěsti; první známkou bylo náhlé silné praskání se slabým zachvěním, v 17:30 pak oheň osvětlil celou krajinu a lidé z okolí odešli. V roce 2009 našla výprava 4. července čedičovou lávu z trhlin dlouhých 4–5 km, lemovaných valy ze strusky. ^[3]

Co o něm dnes víme

Vědci z Univerzity v Addis Abebě upozornili svět na události roku 2005 a pozvali zahraniční kolegy. Vzniklo mezinárodní konsorcium Afar Rift Consortium s badateli z Etiopie, Velké Británie, USA, Francie, Itálie a Nového Zélandu. Rozmístili seismometry a přijímače GPS a využili radarové snímky z družic. ^[2]

Výzkum ukázal, že magma pro žílu z roku 2005 přišlo z několika magmatických krbů: asi čtvrtina ze dvou mělkých (asi 3 km hluboko) pod sopkami na severu úseku, větší část z hlubšího (8–10 km) pod sopečným komplexem Ado'Ale blízko středu žíly. Z něj se napájely i pozdější žíly a erupce. ^[2]

Měření elektrické vodivosti hornin odhalila západně od úseku velké množství částečně roztavené horniny na rozhraní kůry a pláště. Podle odhadu by stačila asi na 1 000 riftových epizod takových, jaká proběhla v letech 2005–2010. Vznikla také nová geologická mapa celého rozpínajícího se centra. ^[2]

Fakta

Riftová epizoda: 2005–2010, 14 magmatických žil
Hlavní žíla 2005: asi 60 km dlouhá, asi 2,5 km³ magmatu
Rozestoupení kůry: až 10 m (2005)
Výzkum: Afar Rift Consortium

Slovníček

štítová sopka: široká plochá sopka s mírnými svahy, vzniklá z mnoha proudů řídké lávy
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; čedičová láva je řídká a teče daleko
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; vznikají v něm zlomy, propadliny a sopky
magmatická žíla (dajk): svislá deska magmatu, které se protlačilo puklinou v hornině a ztuhlo; láva při tom nemusí vytéct na povrch
středooceánský hřbet: podmořské pohoří, kde se od sebe vzdalují dvě desky a vzniká nová oceánská kůra
fumarola: otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
ryolit: sopečná hornina velmi bohatá na křemík

Zdroje

Manda Hararo, Smithsonian Global Volcanism Program
Wright, T. J., Ayele, A., Ferguson, D. J., Kidane, T., Vye-Brown, C.: Magmatic rifting and active volcanism: introduction. Geological Society, London, Special Publications 420, 1–9 (2016), doi:10.1144/SP420.18, Geological Society, London (2016)
Manda Hararo, Wikipedia
Hararu Tärara, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.