Erta Ale

sopka – Shield, Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 585 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2025
Poloha: 13,601°, 40,666°

Erta Ale je nejčinnější sopka Etiopie. Stojí v poušti Danakilské propadliny, kde se od sebe vzdalují tři litosférické desky, a v jejím vrcholovém kráteru se nejméně od roku 1967 až do erupce v roce 2025 drželo jezero roztavené lávy – jedno z mála takových na světě. V červenci 2025 se kaldera na vrcholu propadla a sopka vybuchla; magma se pak pod zemí prodralo 36 km na jih. ^{[1, 5, 2]}

Jak vypadá

Erta Ale je štítová sopka – plochá a široká, postavená z tekuté čedičové lávy. Její základna měří asi 50 km a zvedá se víc než 600 m od míst, která leží pod úrovní moře. Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 585 m, anglická Wikipedie 613 m. ^{[1, 5]}

Na vrcholu je kráter asi 0,7 × 1,6 km se strmými jámovými krátery – propadlinami se svislými stěnami. Jihovýchodně od něj leží větší sníženina, asi 1,8 × 3,1 km, ohraničená zlomovými srázy. Čedičová láva z puklin podle GVP natékala do kaldery a místy přetekla přes její okraj. ^[1]

Jméno v jazyce Afarů znamená „kouřící hora“. Nejjižnější jámu místní podle Wikipedie nazývají „brána do pekel“. Sopek s lávovým jezerem je málo: v roce 2019 jich bylo na světě hlášeno jen osm. ^[5]

Jak vznikl

Sopka leží v Afarském trojúhelníku, kde se od sebe odtrhávají Africká (Núbijská), Arabská a Somálská deska. Vědci označují zdejší sopečný hřbet za rodící se středooceánský hřbet – místo, kde se pevnina trhá a mohl by tu jednou vzniknout oceán. ^{[5, 4]}

Erta Ale je jedním ze šesti sopečných center asi 150 km dlouhého a 40 km širokého hřbetu Erta Ale; patří k nim i Dallol, Alu-Dalafilla a Hayli Gubbi. Kůra se tu u Erta Ale rozšiřuje asi o 14 mm za rok, dál na sever pomaleji. ^[2]

Lávové jezero a erupce

Ve vrcholové kaldeře bývá jedno, někdy dvě lávová jezera, tedy jámy naplněné roztavenou lávou. Podle GVP trvá jezero nejméně od roku 1967, možná už od roku 1906; anglická Wikipedie ho uvádí jako nejdéle existující lávové jezero (nejméně od roku 1906). Katalog GVP vede celou činnost od roku 1967 jako jednu dlouhou erupci, která skončila v srpnu 2025. ^{[1, 5]}

V září 2005 přišla podle Wikipedie velká erupce, při níž zahynulo asi 250 kusů dobytka a tisíce lidí z okolí utekly. V listopadu 2008 začala erupce v sopečném centru Alu-Dalafilla na severním konci pohoří Erta Ale. ^[5]

Dne 21. ledna 2017 začala vybuchovat trhlina na jižním svahu a lávové proudy dosáhly kilometry daleko od průduchu. Pod jižní kalderou se přitom otevřela asi 3 km dlouhá trhlina vyplněná magmatem (žíla). Podle studie z roku 2019 byla erupce činná nejméně do července 2019, podle Wikipedie trvala do března 2020. Místní svědci pak podle studie z roku 2025 hlásili, že jezero přetékalo i v letech 2023 a 2024. ^{[4, 2, 5]}

Dne 15. července 2025 se kaldera propadla a sopka explozivně vyvrhla popel a plyny. Z jižního okraje kaldery vytékala 15. a 16. července láva. Během následujících 25 dnů se pod zemí prodrala 36 km dlouhá žíla k jihu až k jezeru Afrera a vniklo do ní asi 0,4 km³ magmatu. Nejsilnější zemětřesení z té doby mělo 18. července lokální magnitudo 4,2. ^{[2, 3]}

Podle zprávy COMET ze 7. srpna 2025 se lávové proudy od 21. července už nešířily, žíla se otevírala čím dál pomaleji a tepelné záření kleslo na úroveň před erupcí. Od 25. července se navíc objevil oblak v kráteru sousední sopky Hayli Gubbi, asi 12 km jihovýchodně, a země se tam zvedla asi o 5 cm. ^[3]

Co o něm dnes víme

Erupci v roce 2025 sledovali vědci hlavně z družic: radarová měření (InSAR) z družic Sentinel-1 ukazovala, jak se zem zvedá nebo klesá, optické snímky a družicová měření tepla ukazovaly lávu a regionální seizmické stanice zemětřesení. Tým britského centra COMET s Univerzitou v Addis Abebě v létě 2025 vydával průběžné zprávy o vývoji erupce. ^{[3, 2]}

Studie z roku 2019 z dat Sentinel-1 z let 2014–2019 zjistila, že před erupcí v roce 2017 se pod lávovým jezerem pozvolna rozevírala žíla, zatímco lávové jezero zůstávalo stálé. Během dlouhé erupce pak okolí klesalo; podle autorů to může znamenat několik zásobníků magmatu nad sebou ve svrchní kůře. ^[4]

Rozbor erupce z roku 2025 (publikovaný v listopadu 2025) ukázal, že žílu napájelo několik zásobníků: dva ploché zásobníky asi 1 km pod povrchem a pravděpodobně i hlubší zdroj asi 7 km pod povrchem. Podobnost s dřívějšími událostmi podle autorů svědčí o dlouhodobém, víceúrovňovém systému zásobníků magmatu. ^[2]

Lidé kolem

Erta Ale je nejčastěji navštěvovanou sopkou Danakilské propadliny. Výpravy k lávovému jezeru obvykle doprovází vojenská eskorta. ^[5]

Dne 17. ledna 2012 přepadli ozbrojenci skupinu evropských turistů, pět jich zabili, dva unesli a sedm zranili. K útoku se přihlásila Revoluční demokratická fronta jednoty Afarů (ARDUF). V prosinci 2017 byl při sestupu ze sopky zastřelen německý turista. ^[5]

Fakta

Lávové jezero: nejméně od 1967, možná od 1906
Žíla z roku 2025: 36 km, asi 0,4 km³ magmatu
Rozšiřování rifu u sopky: asi 14 mm za rok
Význam jména: „kouřící hora“ (afarsky)

Slovníček

štítová sopka: plochá a široká sopka z tekuté lávy, která se rozlévá daleko; tvarem připomíná položený štít
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče snadno
jámový kráter: propadlina se strmými stěnami, která vznikne, když se povrch propadne do vyprázdněného prostoru pod ním
kaldera: velká propadlina na vrcholu sopky, která vznikne zhroucením povrchu nad vyprázdněným zásobníkem magmatu
lávové jezero: jáma nebo kráter naplněný roztavenou lávou, která je spojená s magmatem v hloubce a dlouhodobě se drží tekutá
žíla (dajk): svislá trhlina v hornině, do které vnikne magma a v ní ztuhne; může se pod zemí šířit i desítky kilometrů
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá, protože se od sebe vzdalují desky
InSAR: družicová radarová metoda, která porovnáním snímků z různých dob změří, o kolik se zem zvedla nebo poklesla, až na centimetry

Zdroje

Erta Ale, Smithsonian Global Volcanism Program
La Rosa, A., Pagli, C., Keir, D., Ayele, A., Wang, H., Rivalta, E., Lewi, E.: Segmented dike intrusion linked to multi-level magma storage during and before the 2025 eruption at Erta Ale (East Africa). Frontiers in Earth Science 13 (26. 11. 2025), doi:10.3389/feart.2025.1719687, Frontiers in Earth Science (2025)
COMET Event Response Report 2.3 (Erta Ale), 7. 8. 2025, COMET (University of Bristol, University of Leeds, Addis Ababa University) (2025)
Moore, C., Wright, T., Hooper, A., Biggs, J.: The 2017 Eruption of Erta 'Ale Volcano, Ethiopia: Insights Into the Shallow Axial Plumbing System of an Incipient Mid-Ocean Ridge. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 20 (2019), 5727–5743, doi:10.1029/2019GC008692 (abstrakt přes Crossref), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (2019)
Erta Ale, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.