Bora Ale

sopka – Stratovolcano, Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 668 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poloha: 13,725°, 40,600°

Bora Ale (též Borale Ale) je sopečný masiv uprostřed pohoří Erta Ale v etiopské oblasti Afar. Jeho vrcholová sopka je největším stratovulkánem celého pohoří a v kráteru na vrcholu silně unikají sopečné plyny. Datovanou erupci nemá. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Masiv má dvě hlavní části. Jihozápadně od vrcholu leží štítová sopka – plochá, široká sopka z tekuté lávy – o průměru asi 4 km. Protínají ji obloukovité zlomy a podél nich stojí řetězy mladých kuželů z vyvržených cákanců lávy, které tvoří soustředné půlkruhy. ^{[1, 4]}

Na severovýchodní straně masivu se zvedá vrcholový stratovulkán z hornin bohatých na křemík. Jeho hustá láva tvořila proudy se strmými okraji, které dotekly až 5 km daleko. Na vrcholu je kráter široký 300 m s fumarolami, otvory, z nichž unikají horké plyny a pára. ^[1]

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: GVP uvádí 668 m, text anglické Wikipedie 625 m. Stratovulkán protíná puklina směřující k severoseverozápadu, z níž vytekly velmi mladé proudy čedičové lávy. ^{[1, 4]}

Jak vznikl

Pohoří Erta Ale leží v Danakilské propadlině. Podle vědců tu kontinentální rift – místo, kde se pevnina rozestupuje – přechází v rozpínání oceánského dna, jaké probíhá v Rudém moři. Roztahování a sopečná činnost se soustřeďují do pásu dlouhého asi 70 km a širokého 20 km, kterému se říká sopečný segment Erta Ale. ^[2]

Nejstarší činnost Bora Ale vytvořila lávové proudy pod mořem. Část z nich dnes překrývají usazeniny korálových útesů ze čtvrtohor. ^[1]

Co o něm dnes víme

Tým vedený Emmou J. Wattsovou v roce 2020 zmapoval severní část segmentu Erta Ale – sopky Alu, Dalafilla a Borale – podle družicových snímků a chemických rozborů hornin. Rozlišil 15 fází sopečné činnosti ve čtyřech hlavních etapách. ^{[3, 2]}

Nejdřív tu podle studie probíhaly podmořské výlevy čediče z puklin, potom puklinové erupce kolem dómu Alu. Ve třetí etapě soptily samotné sopky Alu, Dalafilla a Borale hustší lávy bohaté na křemík (trachyandezit až ryolit). Nakonec se činnost vrátila k menším puklinovým výlevům čediče. ^[2]

Autoři došli k závěru, že se styl erupcí i složení lávy u velkých sopečných komplexů v riftu – ještě než se tu začne rozpínat oceánské dno – střídají v cyklech. Pukliny jsou podle nich nejspíš zásobovány plochými vrstvami magmatu (silly), které propojují zdroj magmatu se sopkami Alu a Borale. ^[2]

Fakta

Vrcholový kráter: široký 300 m, silné fumaroly
Fáze sopečné činnosti v okolí: 15 fází ve 4 etapách (Watts a kol. 2020)

Slovníček

stratovulkán: sopka ve tvaru kužele navršená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela
štítová sopka: široká, plochá sopka vzniklá z řídké lávy, která se rozteče daleko
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
rift: místo, kde se zemská kůra roztahuje, tenčí a praská; často tam vznikají sopky
sill: plochá vrstva magmatu, která se vtlačí vodorovně mezi vrstvy hornin
trachyandezit, ryolit: sopečné horniny s vyšším obsahem křemíku než čedič; jejich láva je hustší a teče pomaleji

Zdroje

Bora Ale, Smithsonian Global Volcanism Program
Watts, E. J., Gernon, T. M., Taylor, R. N., Keir, D., Siegburg, M., Jarman, J., Pagli, C., Gioncada, A.: Evolution of the Alu-Dalafilla and Borale Volcanoes, Afar, Ethiopia. EGU General Assembly 2021, abstrakt EGU21-7898, Copernicus / EGU (2021)
Watts, E. J., Gernon, T. M., Taylor, R. N., Keir, D., Siegburg, M., Jarman, J., Pagli, C., Gioncada, A.: Evolution of the Alu-Dalafilla and Borale volcanoes, Afar, Ethiopia. Journal of Volcanology and Geothermal Research 408 (2020), 107094, Journal of Volcanology and Geothermal Research (2020)
Borale Ale, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.