Alu-Dalafilla

sopka – Fissure vent(s), Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Ethiopia, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent(s)
Nadmořská výška: 578 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 2008
Poloha: 13,793°, 40,553°

Alu-Dalafilla je dvojice sopek v Danakilské propadlině na severovýchodě Etiopie – horké, suché a pusté riftové pánvi. K první historicky známé erupci došlo v listopadu 2008. Vědci ji sledovali z družic a odhalili díky ní mělký magmatický krb jen asi 1 km pod povrchem. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Alu je protáhlá vyzdvižená kra (hrást) z převážně starších čedičových láv, natažená od severoseverozápadu k jihojihovýchodu. Protínají ji mladé trhliny podél osy sopečného pohoří Erta Ale a z mnoha rovnoběžných zlomů unikají sopečné plyny (fumaroly). ^[1]

Asi 5 km jihovýchodně stojí Dalafilla (také Gabuli), strmý kužel, který se zvedá asi 300 m nad okolní lávová pole. Postavila ho vazká láva bohatá na křemík, což je u sopek pohoří Erta Ale neobvyklé. Na vrcholu je kráter široký asi 100 m s fumarolami. ^[1]

Západně od hrástu Alu vytékaly z trhlin lávy bohaté na křemík, na východě pak rozsáhlé mladé čedičové proudy, které dosahují na sever až k jezeru Bakili. ^[1]

Jak vznikl

Danakilská propadlina leží v místě, kde se pevninský rift postupně mění v rozpínání mořského dna, jaké dál na sever pokračuje v Rudém moři. Roztahování a sopečná činnost se tu soustřeďují do asi 70 km dlouhého a 20 km širokého sopečného pásma Erta Ale, ke kterému patří i Alu a Dalafilla. ^[3]

Mapování z družicových snímků a chemické rozbory hornin (Watts a kol., 2020) rozlišily 15 fází sopečné činnosti ve čtyřech hlavních etapách, nejspíš za posledních 80 000 let. Nejdřív se z trhlin rozsáhle vylévaly čedičové lávy ještě pod mořem, pak z trhlin kolem Alu. Ve třetí etapě vznikaly vazčí lávy (trachyandezit až ryolit) přímo ze sopek Alu, Dalafilla a sousední Borale a v poslední etapě se vrátily drobné čedičové erupce z trhlin. ^[3]

Erupce 2008

Jediná historicky známá erupce začala 3. listopadu 2008. Láva vytékala z průduchů mezi Alu a Dalafillou a tekla k severovýchodu. Podle GVP činnost skončila 16. prosince 2008; katalog jí přisuzuje sílu VEI 3 (s otazníkem). ^{[1, 2]}

Okolí je téměř neobydlené: v okruhu 10 km žije podle GVP jen asi 9 lidí, v okruhu 30 km zhruba 11 000. ^[1]

Co o něm dnes víme

Erupci z roku 2008 zkoumal tým Carolyny Pagli (Nature Geoscience, 2012) pomocí družicového radaru InSAR, který ukazuje, jak se zemský povrch zvedá nebo klesá. Během erupce poklesl povrch v pruhu dlouhém asi 10 km – u Alu asi o 1,9 m, v oblasti jižně od něj až o 1 m. ^[2]

Podle modelu erupci zásobil mělký, protáhlý magmatický krb asi 1 km pod povrchem, rozdělený na dvě části propojené žílou (puklinou vyplněnou magmatem). Žíla se rozevřela až o 4,6 m a pojala asi 5,1 milionu m³ magmatu. Spouštěčem byl nejspíš přítok magmatu ze severu. ^[2]

Hned po erupci se povrch začal opět zvedat: jižně od Alu od 5. listopadu 2008, zatímco u Alu ještě do 19. listopadu mírně klesal a teprve pak se začal zvedat i tam. Vědci to vykládají tak, že se krb znovu plní magmatem. Měření na portálu COMET pokrývají roky 2008–2010. ^[2]

Fakta

První historická erupce: 3. 11. 2008
Magmatický krb: asi 1 km pod povrchem
Pokles při erupci: až 1,9 m (InSAR)
Jméno Dalafilla: v jazyce afar „useknutý krk“

Slovníček

hrást: kra zemské kůry vyzdvižená mezi dvěma zlomy nad okolí
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; vzniká v něm protáhlé propadlé údolí a často i sopky
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče daleko
trachyandezit, ryolit: sopečné horniny s vyšším obsahem křemíku; jejich láva je vazká (tuhá) a teče pomalu
InSAR: metoda, při které se porovnávají radarové snímky z družic pořízené v různých dnech; ukáže, o kolik se povrch zvedl nebo poklesl
magmatický krb: prostor pod sopkou, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
žíla: plochá puklina v hornině, do které vniklo magma a v ní ztuhlo
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu

Zdroje

Alu-Dalafilla, Smithsonian Global Volcanism Program
COMET Volcanic and Magmatic Deformation Portal: Alu-Dalafilla (221060), shrnutí podle Pagli, C. et al. (2012): Shallow axial magma chamber at the slow-spreading Erta Ale Ridge. Nature Geoscience 5, 284–288, doi:10.1038/ngeo1414, COMET (University of Leeds) (2012)
Watts, E.J., Gernon, T.M., Taylor, R.N., Keir, D., Siegburg, M., Jarman, J., Pagli, C., Gioncada, A. (2020): Evolution of the Alu-Dalafilla and Borale volcanoes, Afar, Ethiopia. Journal of Volcanology and Geothermal Research 408, 107094, Journal of Volcanology and Geothermal Research (2020)
Dalaffilla, Wikipedia

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.