Haníšské ostrovy (Hanish)

sopka – Shield, Yemen, Eastern Africa Volcanic Regions

Kde: Yemen, Eastern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 422 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poloha: 13,720°, 42,730°

Haníšské ostrovy v jižní části Rudého moře jsou řetěz sopečných ostrovů a mělčin mezi Jemenem a Eritreou. Největší z nich, 20 km dlouhý Velký Haníš, je štítová sopka posetá mladými sopečnými kužely. Žádná erupce tu nebyla zaznamenána ani datována. ^{[1, 6]}

Jak vznikl

Rudé moře se pomalu rozevírá, protože se Arabský poloostrov vzdaluje od Afriky. Haníšské ostrovy leží v mělké vodě jižně od středního příkopu Rudého moře, kde se mořské dno rozestupuje. Jejich sopky jsou seřazené v pásu od severovýchodu k jihozápadu. ^{[1, 2]}

Studie z roku 1973 navrhla, že sopečná činnost na ostrovech Rudého moře začala na jihu a postupně se stěhuje k severu, jak se Arábie otáčí vůči Africe. Podle autorů možná střední příkop moře k jihu mizí právě proto, že ho zaplnily lávy sopek Hanish a Zukur. ^[2]

Podle rozboru z roku 1993 pochází magma ostrovů nejspíš z pláště, v němž se mísí ochuzený plášť pod litosférou s méně ochuzeným materiálem z nedalekého pláštového chocholu pod oblastí Afar. Svým složením se tyto čediče podobají čedičům oceánských ostrovů; některými poměry prvků jsou blízké horninám z ostrova Ascension. ^[3]

Jak vypadá

Hřbet Velkého Haníše lemují kužely z nakupené strusky, lávových cákanců a popela. Katalog GVP uvádí výšku 422 m; nejvyšší bod celého souostroví má podle české Wikipedie 624 m. ^{[1, 6]}

Souostroví tvoří 23 ostrovů o celkové rozloze 190 km², největší jsou Zukár, Velký Haníš a Malý Haníš. Jsou skalnaté a suché a nikdo na nich trvale nežije. ^[6]

Erupce

Sopečná činnost tu podle GVP začala freatickými výbuchy, tedy výbuchy páry z vody ohřáté magmatem. Pak vznikaly čedičové kužely a z nich vytékala řídká láva. Krátké lávové proudy dosáhly moře po obou stranách ostrova, jeden velmi mladý proud je dobře vidět na severozápadním pobřeží. ^[1]

Láva ostrovů Hanish a Zukur je převážně alkalický čedič; vedle něj se tu najdou i trachybazalty, trachyandezity a trachyty, tedy horniny bohatší na sodík a draslík. ^[2]

Co o něm dnes víme

Že jih Rudého moře je sopečně živý, ukázaly erupce v nedalekém souostroví Zubair v letech 2011–2013, kdy z moře vyrostly dva nové ostrovy. Podle studie z roku 2015 je napájely dlouhé magmatické žíly a provázely je roje zemětřesení. Otřesy tu podle autorů probíhají už desítky let, což naznačuje dosud přehlíženou magmaticky aktivní zónu. ^[4]

Historie

V polovině 90. let 20. století se o ostrovy krátce válčilo mezi Jemenem a Eritreou. Stálý rozhodčí soud v roce 1998 přiřkl většinu souostroví Jemenu, Eritreji jen několik menších ostrůvků na jihozápadě. ^{[6, 7]}

Ostrovy leží nedaleko průlivu Bab al-Mandab a mají strategický význam. V polovině září 2026 podle agentury AP obsadili Velký a Malý Haníš jemenští povstalci húsíové poté, co se odtud stáhly stovky vojáků spojených s jemenskou vládou. ^{[8, 7]}

Život

V roce 2008 popsali zoologové z Velkého Haníše (Hanish al-Kabir) nový druh malého denního gekona rodu Pristurus, měřícího od čenichu ke kloace méně než 3 cm. Autoři ho předběžně považují za druh, který žije jen na tomto ostrově. ^[5]

Fakta

Počet ostrovů: 23, celkem 190 km²
Hlavní hornina: alkalický čedič
Nový druh gekona: popsán 2008 z Velkého Haníše

Slovníček

štítová sopka: široká, plochá sopka vzniklá z mnoha proudů řídké lávy
freatický výbuch: výbuch páry, když se horké magma nebo hornina setká s podzemní či mořskou vodou
alkalický čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík a poměrně bohatá na sodík a draslík
trachyt, trachyandezit, trachybazalt: sopečné horniny bohaté na sodík a draslík s různým obsahem křemíku
pláštový chochol: sloupec horkého materiálu stoupající z hlubokého zemského pláště; nad ním vznikají sopky
magmatická žíla: plochá trhlina v horninách vyplněná magmatem, kterým magma putuje k povrchu

Zdroje

Hanish, Smithsonian Global Volcanism Program
Gass, I. G., Mallick, D. I. J., Cox, K. G.: Volcanic islands of the Red Sea. Journal of the Geological Society 129 (1973), 275–309 (abstrakt), Journal of the Geological Society (1973)
Rogers, N. W.: The isotope and trace element geochemistry of basalts from the volcanic islands of the southern Red Sea. Geological Society, London, Special Publications 76 (1993), 455–467 (abstrakt), Geological Society, London, Special Publications (1993)
Xu, W., Ruch, J., Jónsson, S.: Birth of two volcanic islands in the southern Red Sea. Nature Communications 6 (2015), 7104 (abstrakt), Nature Communications (2015)
Rösler, H., Köhler, J., Böhme, W.: A new species of the diurnal gekkonid genus Pristurus Rüppell, 1835 from the Red Sea island Hanish al-Kabir, Yemen. Amphibia-Reptilia 29 (2008), 217–227 (abstrakt), Amphibia-Reptilia (2008)
Haníšské ostrovy, Wikipedie
Hanish Islands, Wikipedia
Houthis capture more Yemeni Red Sea islands, tightening grip on Bab el-Mandeb (AP), Euronews (2026)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.