Ghegham Volcanic Ridge

sopka – Volcanic field, Armenia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Kde: Armenia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions
Typ (GVP): Volcanic field
Nadmořská výška: 3 597 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1 900 př. n. l.
Poloha: 40,283°, 45,000°

Geghamský hřbet je rozlehlé sopečné pole v Arménii mezi hlavním městem Jerevanem a jezerem Sevan. Tvoří ho až 127 menších sopek, lávových kup a struskových kuželů, z nichž některé soptily ještě v posledních tisíciletích. Kdy přesně tu došlo k poslední erupci, ale vědci zatím nevědí. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopky a jejich lávové proudy pokrývají území asi 65 km dlouhé a 35 km široké, západně od jezera Sevan a jižně od řeky Hrazdan. Seskupují se podél tří linií ve směru severoseverozápad–jihojihovýchod. Lávy z centrální a východní skupiny stekly až do jezera Sevan. ^[1]

Nejvyšším bodem hřbetu je sopka Aždahak (3 597 m). V jejím kráteru leží jezero ze sněhové vody a v okolí je i jezero Aknalič sopečného původu. ^{[5, 6]}

Ve střední a východní části pole jsou rozsáhlé plochy lávových proudů, které vypadají čerstvě a nic na nich neroste. Katalog GVP je řadí do holocénu – posledních zhruba 11 700 let. ^[1]

Jak vznikl

Arménie leží v oblasti, kde se Arabská deska tlačí do Euroasijské. Mladé sopky Malého Kavkazu podle studie z roku 2007 souvisejí s touto srážkou desek a s horkou oblastí v zemském plášti. ^[3]

Na rozdíl od jiných částí Kavkazu, kde ve čtvrtohorách vyrostly velké stratovulkány jako Elbrus nebo Aragac, vzniklo na Geghamské vysočině množství samostatných malých sopek. Většina z nich je monogenetických – každá soptila jen jednou, v jediné sérii erupcí. ^{[3, 2]}

Činnost začala výbušnými erupcemi, po nichž vytlačovaly kupy a proudy obsidiánu – černého sopečného skla z ryolitové lávy. Nejmladší sopky jsou struskové kužely, z nichž vytékaly proudy andezitu a čedičového andezitu. ^[1]

Co o něm dnes víme

Draslík-argonové datování z roku 2007 rozlišilo ve čtvrtohorní historii vysočiny čtyři fáze: asi před 700 000 lety, před 550 000–480 000 lety, kolem 200 000 let a méně než 100 000 let. Nejvíc sopek vzniklo asi před 200 000 lety. Poslední fáze proběhla v pozdním pleistocénu (konci starších čtvrtohor) a pravděpodobně i v holocénu. Protože tu jsou sopečné horniny mladší než 100 000 let, autoři označili oblast za potenciálně nebezpečnou. ^[3]

Katalog GVP klade poslední erupci do doby kolem roku 1900 př. n. l.; datum odvodil z archeologických souvislostí; anglická Wikipedie k tomu uvádí nejistotu ± 1 000 let. Britsko-arménský tým v roce 2025 naproti tomu napsal, že doba poslední erupce není známá. ^{[1, 5, 2]}

Tento tým (Swanseaská univerzita, Arménská národní akademie věd a skotské výzkumné centrum SUERC) představil v roce 2025 31 nových stáří sopečných průduchů změřených argonovou metodou ⁴⁰Ar/³⁹Ar. Z nich chce spočítat, jak často tu sopky vznikají a kde je nejpravděpodobnější vznik nové sopky. Geghamská a sousední Vardeniská vysočina mají podle něj přes 200 takových průduchů. ^[2]

Nebezpečí

Podle studie z roku 2025 mohou roje zemětřesení pod Geghamskou vysočinou ukazovat na stále živý magmatický systém, takže budoucí erupce nelze vyloučit. Ohrozit by mohly Jerevan s asi 1,1 milionu obyvatel, který leží zhruba 20 km jihozápadně. ^[2]

Autoři studie z roku 2003 v práci o sopečném ohrožení Arménské jaderné elektrárny upozornili, že sopky v Arménii soptily i v holocénu a v historické době; mezi sopkami s doloženou činností uvedli i Geghamský hřbet. ^[4]

Fakta

Nejvyšší vrchol: Aždahak, 3 597 m
Počet sopečných center: až 127
Plocha pole: asi 65 × 35 km
Vzdálenost od Jerevanu: asi 20 km

Slovníček

monogenetická sopka: malá sopka, která vznikne při jediné erupci nebo krátké sérii erupcí a pak už znovu nesoptí
struskový kužel: malý kuželovitý kopec z kousků pórovité lávy (strusky) nahromaděných kolem průduchu
obsidián: černé sopečné sklo, které vzniká rychlým ztuhnutím lávy bohaté na křemík
ryolit: sopečná hornina velmi bohatá na křemík; její láva je velmi vazká
andezit: sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky v horských pásmech
holocén: současná geologická doba, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
radiometrické datování: určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivních prvků, například draslíku na argon

Zdroje

Ghegham Volcanic Ridge, Smithsonian Global Volcanism Program
Minhas, P., Preece, K., Meliksetian, K., Navasardyan, G., Grigoryan, E., Mark, D.: The Evolution, Recurrence and Behaviour of Monogenetic Volcanism in the Gegham and Vardenis Volcanic Highlands (Armenia). Abstrakt posteru, IAVCEI Scientific Assembly 2025, IAVCEI (2025)
Arutyunyan, E. V., Lebedev, V. A., Chernyshev, I. V., Sagatelyan, A. K.: Geochronology of Neogene–Quaternary Volcanism of the Geghama Highland (Lesser Caucasus, Armenia). Doklady Earth Sciences 416 (2007), 1042–1046, doi:10.1134/S1028334X07070136, Doklady Earth Sciences (2007)
Karakhanian, A. a kol.: Volcanic hazards in the region of the Armenian Nuclear Power Plant. Journal of Volcanology and Geothermal Research 126 (2003), 31–62 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2003)
Azhdahak (volcano), Wikipedia
Aždahak, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.