Aragac (Aragats)

sopka – Stratovolcano, Armenia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Kde

Armenia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

4 095 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Continental crust (> 25 km)

Poloha

40,530°, 44,200°

Aragac je mohutný čtyřvrcholový sopečný masiv a nejvyšší hora Arménie, asi 40 km severozápadně od Jerevanu. Jeho hlavní stavba je stará statisíce až miliony let. Zda soptil i v posledních zhruba 11 000 letech, není jisté – novější datování ukazují spíš na starší erupce. ^{[1, 5, 4]}

Jak vypadá

Masiv má obvod asi 200 km a zabírá kolem 6 000 km², tedy asi pětinu území Arménie. Nejvyšší je severní vrchol s výškou asi 4 090 m, který je zároveň nejvyšším bodem Malého Kavkazu. Další tři vrcholy – západní, východní a jižní – měří podle anglické Wikipedie 3 888 až 3 995 m. ^{[4, 5]}

Hlavní stavbu sopky hluboce rozčlenily ledovce. Horniny ve vrcholové části jsou silně přeměněné horkými roztoky. Na všech stranách sopky jsou menší boční kužely a pukliny, ze kterých se po dolních svazích rozlily velké lávové proudy. Přes severní okraj kráteru se táhne 13 km dlouhá řada kráterů a struskových kuželů. ^[1]

Ve vrcholovém kráteru jsou ledovce; podle rozboru z roku 1896, který cituje anglická Wikipedie, zaujímalo zalednění 5,5–5,8 km². Od té doby rychle ustoupily kvůli malému množství sněhu a stoupajícím teplotám. ^[4]

Jak vznikl

Aragac leží v pásmu, kde se srážejí Arabská a Euroasijská deska. Na východě Turecka a v Arménii tu vzniklo několik velkých stratovulkánů – kromě Aragacu například Ararat a Malý Ararat – a kolem nich pole drobných sopek; v každé z arménských sopečných oblastí jich geologové zmapovali přes sto. ^{[3, 1]}

Hlavní stavba sopky je z pliocénu a pleistocénu. Podle přehledu na anglické Wikipedii rostla ve čtyřech fázích: první možná už před 2,5 miliony let, nejmohutnější před 0,97–0,89 milionu let a poslední, s proudy z bočních průduchů na jihu, před 0,56–0,45 milionu let. ^{[1, 4]}

Co o něm dnes víme

Několik lávových proudů na dolních svazích se dříve považovalo za holocenní, tedy mladší než asi 11 700 let. Pozdější datování draslíko-argonovou metodou je ale zařadilo do středního až svrchního pleistocénu. Nejmladší proudy přesně datované nejsou; podle práce z roku 2003, kterou cituje GVP, vznikly někdy mezi koncem pleistocénu a rokem 3000 př. n. l. ^[1]

Řada kráterů přes severní okraj vrcholového kráteru je zdrojem mladých lávových proudů a laharů (sopečných bahnotoků). Právě ty se považovaly za typické pro holocenní erupce na vrcholu. GVP proto vede Aragac jako sopku s věrohodnými, ale nedatovanými stopami holocenní činnosti. ^[1]

V západní části Aragacké sopečné oblasti leží na ploše přes 5 000 km² ignimbrity – horniny ze ztuhlých žhavých mračen. Studie z roku 2020 jejich tři mladší vrstvy přiřadila dvěma erupcím asi před 750 000 a 650 000 lety; tři starší vrstvy jsou podle dřívějšího datování staré asi 930 000 let. Z magnetismu hornin také zjistila, že žhavá mračna se šířila od sopky do všech stran, ale silně je usměrňovala údolí. ^[2]

Nebezpečí

Riziko nové erupce je podle vědců velmi malé, ale nenulové. Na kongresu EGU v roce 2016 mezinárodní tým vědců upozornil, že v oblasti Aragacu stojí činná jaderná elektrárna Mecamor a že nedaleko leží Jerevan s více než 1,4 milionu obyvatel; proto se pro Aragac pokusili sopečná nebezpečí vyčíslit. ^[3]

Lidé kolem

První zaznamenaný výstup na vrchol podnikli v červenci 1843 Chačatur Abovjan a Moritz Wagner. Na svazích stojí středověká pevnost Amberd s kostelem z 11. století a na jižních svazích astronomická observatoř Bjurakan, založená v roce 1946. U jezera Kari ve výšce asi 3 200 m pracuje od roku 1943 stanice pro výzkum kosmického záření. ^[4]

Arméni považují Aragac, stejně jako Ararat, za posvátnou horu. Dne 28. května 2005 vytvořilo asi 250 000 lidí při „Tanci jednoty“ kolem masivu kruh dlouhý 163 km. Hora je i na bankovce 10 000 dramů. ^[4]

Fakta

Rozloha masivu

asi 6 000 km² (pětina Arménie)

Velké ignimbritové erupce

asi před 930 000, 750 000 a 650 000 lety

První výstup

1843, Ch. Abovjan a M. Wagner

Poblíž

jaderná elektrárna Mecamor, Jerevan

Slovníček

stratovulkán

vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečných úlomků

pliocén

nejmladší období třetihor, zhruba před 5,3 až 2,6 milionu let

pleistocén

starší čtvrtohory, doba ledových dob, zhruba před 2,6 milionu až 11 700 lety

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let

draslíko-argonová metoda

určení stáří sopečné horniny podle toho, kolik radioaktivního draslíku se v ní od ztuhnutí rozpadlo na argon

lahar

bahnotok ze sopečného materiálu a vody, např. z roztátého sněhu nebo deště

ignimbrit

hornina vzniklá ztuhnutím pyroklastického proudu, žhavé směsi popela, pemzy a plynů

struskový kužel

malá sopka nasypaná z kousků ztuhlé lávy vyvržených z jednoho průduchu

Zdroje

1. Aragats, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Kirscher, U., Gevorgyan, H., Meliksetian, K., Navasardyan, G., Dallanave, E., Breitkreuz, C., Bachtadse, V.: Pleistocene ignimbrites of western Armenia: Paleomagnetic and magnetic anisotropy constraints on flow direction and stratigraphy. Journal of Volcanology and Geothermal Research 402 (2020), 106982, doi:10.1016/j.jvolgeores.2020.106982 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2020)
3. Savov, I., Meliksetian, K., Connor, C., Karakhanian, A. a kol.: Evolution of Pleistocene to Holocene eruptions in the Lesser Caucasus Mts: Insights from geology, petrology, geochemistry and geochronology. Geophysical Research Abstracts 18, EGU2016-6377, EGU General Assembly 2016 (2016)
4. Mount Aragats, Wikipedia
5. Aragac, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.