Elbrus

sopka – Stratovolcano, Russia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Kde

Russia, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 642 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

50

Poloha

43,351°, 42,442°

Elbrus je s výškou 5 642 m nejvyšší horou Kavkazu i Ruska a podle častého vedení hranice mezi Evropou a Asií také nejvyšší horou Evropy. Je to zaledněná sopka se dvěma vrcholy, která naposledy vybuchla asi před 2 000 lety. Výzkum z roku 2023 naznačuje, že pod ní dodnes leží velký zásobník magmatu. ^{[1, 4, 3, 2]}

Jak vypadá

Elbrus nestojí na hlavním hřebeni Velkého Kavkazu, ale na bočním hřbetu, který s ním běží souběžně na severní straně. Leží na hranici ruských republik Karačajsko-Čerkesko a Kabardsko-Balkarsko. ^[4]

Hora má dva vrcholy oddělené nízkým sedlem: západní vysoký 5 642 m a východní 5 621 m. Vzdálenost mezi nimi uvádí GVP asi 1 km, česká Wikipedie 1 500 m. Kráter široký asi 250 m leží podle GVP na východním kuželu (anglická Wikipedie ho klade na západní vrchol). ^{[1, 4, 3]}

Svahy pokrývají ledovce o rozloze asi 138 km² a sněžná čára leží ve výšce 3 700 až 4 000 m. Podle anglické Wikipedie všechny ledovce ustupují. ^{[4, 3]}

Erupce

Sopečné horniny Elbrusu pokrývají 260 km². Nejdelší lávový proud stekl 24 km po severoseverovýchodním svahu. Magma Elbrusu je bohaté na křemík (dacit až ryodacit), a proto husté. ^{[1, 2]}

Nejmladší erupce se datují různě. Vulkanolog Vlodavec odhadl podle vzhledu nejmladších proudů jejich stáří na 2 000 až 3 000 let. Guščenko v roce 1979 popsal výbušnou činnost a lávový proud, který přetekl přes ledovcovou morénu, a datoval je asi před 2 000 lety. GVP uvádí poslední erupci kolem roku 50 n. l. (±50 let), radiokarbonová data shrnutá v roce 2023 dávají nejmladším proudům méně než 1 000 až 2 000 let. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Tým vedený Iljou Bindemanem v roce 2023 změřil stáří drobných krystalů zirkonu v lávách Elbrusu. Podle nich začala magmatická činnost pod dnešním kuželem asi před 600 000 lety. Zirkony jsou přitom o tisíce až statisíce let starší než samotné erupce – v zásobníku krystalizovaly dlouho předtím, než láva vytekla. ^[2]

Počítačový model, který měřením nejlépe odpovídá, potřebuje přítok asi 1,2 km³ magmatu za 1 000 let. Pod sopkou by tak dnes mělo být kolem 200 km³ roztavené horniny v systému protaženém do hloubky; dřívější seismické profily naznačují magma v hloubkách 3–11 km a 15–45 km. Autoři z toho vyvozují, že magmatický systém Elbrusu je „poměrně robustní“. ^[2]

Autoři zároveň upozorňují, že k lepšímu posouzení nebezpečí je naléhavě potřeba podrobný seismický průzkum zásobníku. Z povrchu dnes o činnosti svědčí jen slabé fumaroly (výrony sopečných plynů) poblíž vrcholu a horké prameny na svazích. ^{[2, 1]}

Historie

Na nižší, východní vrchol vystoupil podle anglické Wikipedie poprvé v červenci 1829 Chillar Chačirov, průvodce ruské vojenské výpravy generála Georgije Emmanuela. Vyšší západní vrchol zdolala v roce 1874 britská výprava, kterou vedl F. Crauford Grove. ^[3]

Za druhé světové války obsadila okolí v letech 1942–1943 německá armáda a 21. srpna 1942 vztyčil oddíl německých horských jednotek na vrcholu vlajku s hákovým křížem. Sovětští vojenští horolezci vlajky odstranili 13. a 17. února 1943. ^[3]

Dnes na svahy vede lanovka, budovaná po etapách v letech 1959–1976 a v prosinci 2015 doplněná o novou kabinkovou dráhu; lyžařské vleky vedou až do výšky 3 847 m. Elbrus jako evropský vrchol patří do běžného seznamu Koruny planety (nejvyšších hor světadílů). ^[3]

Fakta

Východní vrchol

5 621 m

Ledovce

asi 138 km²

První výstup na západní vrchol

1874 (výprava F. C. Grove)

Roztavené magma pod sopkou (model)

asi 200 km³

Počátek magmatismu pod dnešním kuželem

asi před 600 000 lety

Slovníček

dacit

sopečná hornina s vysokým obsahem křemíku; její láva je hustá a teče pomalu

zirkon

odolný minerál, který zachytí uran a thorium; podle jejich rozpadu lze určit, kdy krystal vznikl

morána

val z kamení a štěrku, který nahrnul ledovec

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

magmatický zásobník

oblast v zemské kůře, kde se hromadí roztavená hornina (magma)

Zdroje

1. Elbrus, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Bindeman, I. N., Melnik, O. E., Guillong, M., Utkin, I. S., Wotzlaw, J.-F., Schmitt, A. K., Stern, R. A.: Age of the magma chamber and its physicochemical state under Elbrus Greater Caucasus, Russia using zircon petrochronology and modeling insights. Scientific Reports 13 (2023), 9733, doi:10.1038/s41598-023-36793-y, Scientific Reports (2023)
3. Mount Elbrus, Wikipedia
4. Elbrus, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.