Ararat

sopka – Stratovolcano, Turkiye, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Kde

Turkiye, Arabia-Central Asia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

5 165 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1840

Poloha

39,700°, 44,300°

Ararat je nejvyšší hora Turecka – mohutná sopka na východě země, kousek od hranic s Arménií a Íránem. Tvoří ji dva kužely, Velký a Malý Ararat. Sopka spí, ale ne odjakživa: v době bronzové její žhavé proudy pohřbily osadu a v roce 1840 ji provázela katastrofa, která zabila tisíce lidí. ^{[1, 2, 4]}

Jak vypadá

Masiv Araratu se táhne asi 25 km od severozápadu k jihovýchodu a 18 km napříč. Velký Ararat je vyšší a strmější západní kužel, Malý Ararat stojí asi 11 až 13 km na jihovýchod od něj a měří 3 896 m. Podle Wikipedie zabírá celá sopka asi 1 100 km² a je největší sopečnou stavbou v oblasti. ^{[1, 2]}

Výška Velkého Araratu se ve zdrojích liší. Česká i anglická Wikipedie a mapy uvádějí 5 137 m, katalog GVP a některé zeměpisné slovníky 5 165 m. Podle anglické Wikipedie mohl vrchol kvůli tání ledu klesnout asi na 5 125 m. ^{[2, 4, 1]}

Vrchol pokrývá ledová čepice, ze které stékají ledovce. Podle měření citovaných Wikipedií měla v roce 1976 plochu asi 8 km² a v roce 2011 už jen 5,7 km² – zmenšila se tedy zhruba o 29 %. Podle studie z roku 2020 se trvalý ledovec, pokud bude ústup pokračovat stejně rychle, kolem roku 2065 nejspíš změní v dočasný. ^[2]

Jak vznikl

Katalog GVP řadí Ararat mezi sopky uvnitř desky, ne na jejím okraji. Stojí v propadlé pánvi mezi zlomy, podél kterých se kry hornin posouvají vedle sebe. Celé území je stlačováno ve směru sever–jih, protože se Arabská deska sbližuje s Euroasií. ^{[1, 2]}

Sopka rostla dlouho: podle radiometrického datování jsou její horniny staré od asi 1,5 milionu do asi 20 000 let. Po vzniku obou velkých kuželů přišlo období erupcí na úbočích, často z puklin ve směru sever–jih. Kolem Velkého Araratu tak vznikly struskové kužely a lávové dómy z dacitu a ryolitu, na západním svahu Malého Araratu řada pyroklastických kuželů a dómů. ^{[2, 1]}

Malý kužel asi 8 km jihozápadně od Malého Araratu je podle GVP nejspíš zdrojem tmavého pole lávových proudů, které pokrývá asi 80 km² směrem na jih. ^[1]

Erupce

Nejstarší erupce známá z doby, kdy v okolí žili lidé, proběhla ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Uloženiny pyroklastických proudů leží na předmětech a lidských pozůstatcích ze starší doby bronzové. Podle Wikipedie zničily výbuchy na severozápadním svahu nejméně jednu osadu kultury Kura–Araxes. ^{[1, 2]}

Další významnou erupci kolem roku 550 př. n. l. dokládají ústní tradice, její velikost ale není známá. U let 1450 a 1783 vede katalog GVP jen nejisté erupce. ^{[2, 1]}

Nejmladší erupcí, kterou GVP považuje za potvrzenou, je událost z 2. července 1840. Geolog A. Karakhanian a jeho kolegové v roce 2002 popsali dobové zprávy o freatickém výbuchu a pyroklastickém proudu na horním severním svahu, který se odehrál zároveň se silným zemětřesením a sesuvem. GVP mu přiřazuje sílu VEI 3, s otazníkem. ^{[1, 3]}

Katastrofa roku 1840

Dne 2. července 1840 odpoledne zasáhlo okolí Araratu zemětřesení o síle kolem 7,4. Podle odhadů zahynulo i s následky dotřesů asi 10 000 lidí. ^[3]

Na severovýchodním svahu se utrhl obrovský sesuv, po kterém zůstala rokle Ahora. Podle studie z roku 2006 se roklí valilo asi 300 milionů m³ sopečného materiálu a vody z tajícího ledovce. Sesuv a proud bahna a kamení zničily vesnici Akori (dnes Yenidoğan) i klášter svatého Hakoba nad ní. Kolik vesničanů zemřelo, se v pramenech liší – uvádí se 1 000 i 1 900. ^{[3, 2]}

Trosky nejdřív zahradily údolí. Hráz se po několika dnech protrhla a voda zaplavila okolní vesnice; po dalším otřesu 6. července se suť dostala až do údolí řeky Aras, asi 21 km daleko. ^[3]

Lidé kolem

Arméni začali horu spojovat s „horami Araratu“, kde podle Bible přistála Noemova archa, asi v 11. století; z Evropy pochází nejstarší zmínka ze 13. století. Mnozí badatelé ale soudí, že biblický Ararat označoval celou zemi (Urartu), ne jednu horu. Hledání zbytků archy považují vědci za pseudoarcheologii. ^[2]

Ačkoli hora leží mimo dnešní Arménii, je hlavním národním symbolem Arménů a mají ji ve státním znaku. Arméni jí říkají také Masis. Od roku 2004 je oblast tureckým národním parkem Ağrı Dağı. ^{[2, 4]}

První doložený výstup na vrchol se podařil 9. října 1829. Vedl ho přírodovědec Friedrich Parrot z univerzity v Dorpatu (dnešní Tartu) a s ním šel arménský jáhen Chačatur Abovjan, dva ruští vojáci a dva muži z vesnice Akori. ^[2]

Fakta

Malý Ararat

3 896 m

První výstup

9. října 1829 (F. Parrot, Ch. Abovjan a další)

Zemětřesení 1840

asi M 7,4, kolem 10 000 obětí

Ledová čepice

8 km² (1976) → 5,7 km² (2011)

Národní park

Ağrı Dağı, od roku 2004

Slovníček

stratovulkán

vysoká kuželovitá sopka složená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

pyroklastický proud

žhavá směs sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu sopky velkou rychlostí

freatický výbuch

výbuch páry, když magma nebo horké horniny prudce ohřejí podzemní vodu; vyhazuje hlavně starou rozdrcenou horninu, ne čerstvé magma

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu

dacit, ryolit

světlé sopečné horniny bohaté na křemík; jejich láva je hustá a mívá sklon k výbušným erupcím

struskový kužel

malý kopec z kousků ztuhlé pěnité lávy (strusky), který naroste kolem sopečného průduchu

lávový dóm

kupa velmi husté lávy, která se nad průduchem vytlačí a téměř neteče

Zdroje

1. Ararat, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Mount Ararat, Wikipedia
3. 1840 Ararat earthquake, Wikipedia
4. Ararat, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.