Santorini

sopka – Shield(s), Greece, European Volcanic Regions

Kde: Greece, European Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield(s)
Nadmořská výška: 367 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1950
Poloha: 36,404°, 25,396°

Santorini (řecky též Théra) v Egejském moři je kruhové souostroví, které tvoří okraj obrovské zatopené kaldery. Asi před 3 600 lety tu proběhla jedna z největších erupcí v dějinách lidstva – takzvaná minojská erupce, která pohřbila město Akrotiri. Sopka je činná dodnes: naposledy vybuchla v roce 1950 a v roce 2025 ji i okolní moře rozechvěly desetitisíce zemětřesení. ^{[1, 7, 5, 2]}

Jak vznikl

Santorini je nejčinnějším sopečným centrem jihoegejského sopečného oblouku, pásu sopek dlouhého asi 500 km. Ten vzniká, protože se africká deska zasouvá pod euroasijskou (subdukce) rychlostí až asi 5 cm za rok. Sopečná činnost na samotném ostrově začala asi před 2 miliony let. ^{[7, 5]}

Souostroví tvoří několik překrývajících se štítových sopek, do kterých se postupně propadly nejméně čtyři kaldery. Nejstarší, jižní kaldera vznikla asi před 180 000 lety, kaldera Skaros asi před 70 000 lety, kaldera Cape Riva asi před 21 000 lety a ta dnešní při minojské erupci asi před 3 600 lety. ^[1]

Jak vypadá

Kaldera měří asi 12 × 7 km a je téměř celá zaplavená mořem. Ze tří stran ji obklopují útesy vysoké kolem 300 m, na jejichž hraně stojí vesnice. Dno kaldery leží v nejhlubším místě asi 385 m pod hladinou. ^{[5, 1]}

Uprostřed zálivu leží dva ostrůvky, Nea Kameni a Palaia Kameni. Postavily je lávové kopule a proudy z erupcí, které začaly v roce 197 př. n. l. a naposledy v roce 1950 přidaly malou kopuli s proudem lávy. ^{[1, 7]}

Erupce

Minojská erupce v 17. nebo 16. století př. n. l. dostala stupeň 7 na stupnici VEI. Podle novějších odhadů z mořských usazenin vyvrhla 28 až 41 km³ magmatu. Erupční sloup podle odhadů dosáhl výšky 30 až 35 km a na ostrově po ní zůstala vrstva bílého sopečného materiálu (pemzy a popela) mocná až 60 m. ^{[6, 1]}

Město Akrotiri na jihu ostrova zasypal popel a pemza. Archeologové v něm nenašli žádné ostatky lidí, takže obyvatelé zřejmě stihli utéct – podle vrstev popela měli nejspíš několik měsíců varování. Vlny tsunami vyvolané erupcí zasáhly i severní pobřeží asi 110 km vzdálené Kréty. ^{[6, 8]}

Přesné datum minojské erupce je dlouholetý spor. Archeologie ji klade spíš do 16. století př. n. l., radiouhlíkové datování dřív spíš do konce 17. století. Studie z roku 2023 změřila zuhelnatělý olivovník zasypaný erupcí na sousedním ostrově Therasia a podle ní je nejpravděpodobnější polovina 16. století př. n. l. Katalog GVP uvádí rok 1610 př. n. l. ^{[4, 6, 1]}

Novověké erupce uprostřed kaldery byly mnohem menší: lávové kopule a proudy, doprovázené výbuchy. Šlo například o erupce v letech 1707–1711, 1866–1870, 1925–1926, 1928, 1939–1941 a 1950. ^[1]

Co o něm dnes víme

Na konci roku 2022 navrtala mezinárodní expedice IODP 398 lodi JOIDES Resolution dno kaldery na čtyřech místech. Ve vrtech našla až 40 m pemzy a popela z jediné erupce. Studie z roku 2024 ji spojila s podmořskou erupcí roku 726, o níž kronikáři psali, že moře vřelo a pemza doplula až k pobřeží Malé Asie a Makedonie. ^[3]

Erupce roku 726 podle studie vyvrhla až asi 3,7 km³ pemzy a popela (VEI 5). Byla tedy asi 30krát menší než minojská, ale větší, než s jakým dřív počítaly nejhorší scénáře. Autoři proto upozorňují, že s takovou erupcí je třeba počítat při odhadech nebezpečí pro Santorini. ^[3]

V letech 2011 a 2012 zaznamenal GPS, že se ostrovy znovu pohybují – pod kalderou přibývalo magma. K erupci tehdy nedošlo. ^[5]

V červenci 2024 vystoupilo magma do mělkého zásobníku pod Santorini a ostrov se zvedl o několik centimetrů. Na konci ledna 2025 začal mezi Santorini a ostrovem Amorgos roj více než 28 000 zemětřesení, nejsilnější přes magnitudo 5. Ostrov tehdy na čas opustilo asi 11 000 lidí. ^{[2, 5]}

Rozbor publikovaný v září 2025 v časopise Nature ukázal, že zemětřesení vyvolalo asi 300 milionů m³ magmatu, které stoupalo z hluboké kůry. Ohniska otřesů se posouvala z hloubky kolem 18 km vzhůru a magma se zastavilo asi 4 km pod mořským dnem. Když magma pronikalo pod sousední podmořskou sopku Kolumbo, pokleslo tam dno až o 30 cm a Santorini zase mírně klesl – podle autorů je to důkaz dosud neznámého propojení obou sopek. ^[2]

Lidé kolem

Ostrov Santorini měl při sčítání v roce 2021 asi 15 500 obyvatel. Sopka je zařazena mezi šestnáct takzvaných sopek desetiletí, kterým věda věnuje zvláštní pozornost. ^{[7, 5]}

Okolí sledují i přístroje na mořském dně: německé centrum GEOMAR tu v září 2025 provozovalo osm měřicích stanic na dně. ^[2]

Fakta

Největší erupce: minojská, asi 17./16. stol. př. n. l., VEI 7
Objem minojské erupce: asi 28–41 km³ magmatu
Rozměry kaldery: asi 12 × 7 km, hloubka až 385 m
Erupce roku 726: až asi 3,7 km³, VEI 5
Seismická krize 2025: přes 28 000 zemětřesení, nejsilnější přes M 5
Zvláštní sledování: jedna ze sopek desetiletí

Slovníček

kaldera: velká kotlina, která vznikne, když se po vyprázdnění zásobníku magmatu propadne vrchol sopky
subdukce: zasouvání jedné litosférické desky pod druhou; v hloubce se přitom tvoří magma pro sopky
štítová sopka: sopka s mírnými svahy, postavená hlavně z lávových proudů
lávová kopule: hromada velmi husté lávy, která se vytlačuje z průduchu a neteče daleko
VEI: index vulkanické explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu
pemza: lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek plynu, často plave na vodě
radiouhlíkové datování: určení stáří zbytků rostlin a živočichů podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C
sopky desetiletí: skupina 16 sopek, kterým věda věnuje zvláštní pozornost kvůli jejich ničivé historii a blízkosti lidských sídel

Zdroje

Santorini, Smithsonian Global Volcanism Program
Magma displacement triggered tens of thousands of earthquakes (tisková zpráva GEOMAR a GFZ k článku Isken, Karstens a kol.: Volcanic crisis reveals coupled magma system at Santorini and Kolumbo, Nature 2025, doi:10.1038/s41586-025-09525-7), GEOMAR / EurekAlert! (2025)
Preine, J.: Scientific ocean drilling in the Santorini caldera reveals a surprisingly large eruption in historic times (k článku Preine a kol.: Hazardous explosive eruptions of a recharging multi-cyclic island arc caldera, Nature Geoscience 17 (2024), doi:10.1038/s41561-024-01392-7), Springer Nature Research Communities (2024)
Pearson, C., Sbonias, K., Tzachili, I., Heaton, T. J.: Olive shrub buried on Therasia supports a mid-16th century BCE date for the Thera eruption. Scientific Reports 13 (2023), 6994, doi:10.1038/s41598-023-33696-w (záznam s abstraktem), Scientific Reports (2023)
Santorini caldera, Wikipedia
Minoan eruption, Wikipedia
Santorini, Wikipedia
Théra (ostrov), Wikipedie

Text sestaven 2026-10-30, ověřen 2026-10-30.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.