Marsili

sopka – Complex, Italy, European Volcanic Regions

Kde: Italy, European Volcanic Regions
Typ (GVP): Complex
Nadmořská výška: -779 m
Poslední známá erupce: 1 050 př. n. l.
Poloha: 39,284°, 14,399°

Marsili je obří podmořská sopka v jižní části Tyrhénského moře mezi Sicílií a Kalábrií. Měří asi 70 × 30 km a vědci z INGV ji označují za největší sopku Evropy. Její vrchol leží stovky metrů pod hladinou a v historické době nevybuchla – poslední erupce proběhly zhruba před 2 000 až 3 000 lety. ^{[1, 3, 5]}

Jak vypadá

Sopka tvoří protáhlý hřbet táhnoucí se od severoseverovýchodu k jihojihozápadu. Podle INGV je asi 70 km dlouhá, 30 km široká a zabírá zhruba 2 100 km². Z hlubokomořské pláně v hloubce kolem 3 400 m se zvedá přibližně o 3 km, a podle anglické Wikipedie patří k největším sopkám Evropy – je větší než Etna. ^{[1, 5]}

Jak hluboko leží vrchol, se zdroje rozcházejí: INGV uvádí 508 m pod hladinou, Wikipedie asi 450 m a katalog GVP 779 m. Na hřbetu je přes 80 menších erupčních center (parazitických kuželů), seřazených podél puklin, kudy vystupovalo magma. ^{[1, 5, 2]}

Sopka byla objevena ve 20. letech 20. století a nese jméno italského přírodovědce Luigiho Ferdinanda Marsiliho (1658–1730), kterého česká Wikipedie označuje za prvního oceánologa. ^{[5, 6]}

Jak vznikl

Marsili leží v zaobloukové pánvi (back-arc) – v oblasti za řetězem Liparských ostrovů, kde se zemská kůra roztahuje a ztenčuje. Od liparských sopek je vzdálená asi 75–85 km k severozápadu. Pod sopkou je tenká kůra oceánského typu, silná jen kolem 10 km. ^{[2, 5]}

Podle INGV začala sopka růst asi před 0,7 až 1 milionem let. Horniny sahají od čedičů po trachyty. Většina erupcí byla výlevná – láva se klidně rozlévala po mořském dně –, méně často docházelo ke slabým výbuchům. ^{[1, 2]}

Erupce

Dlouho se myslelo, že Marsili soptila jen výlevně. V roce 2014 ale tým Gianlucy Iezziho popsal ve vrtném jádru z mořského dna na sopce dvě vrstvy sopečného popela (tefry) staré asi 3 000 a 5 000 let. Podle autorů pocházejí z výbuchů přímo na Marsili, v hloubce 500 až 800 m pod hladinou. ^{[2, 4]}

INGV dnes klade poslední erupci do doby před 2 100 až 3 000 lety; vyvrhly ji malé kužely ve střední části sopky. Katalog GVP uvádí jako poslední datovanou erupci rok asi 1050 př. n. l. ^{[1, 2]}

Monitoring

Hlídat sopku pod mořem je obtížné: zemětřesení pod ní zachytí jen přístroje položené na mořské dno. V roce 2006 umístil INGV na plochý vrchol v hloubce asi 790 m seismometr s hydrofonem (podvodním mikrofonem). Za pouhých devět dní zaznamenal kolem 800 slabých otřesů souvisejících se sopkou. ^{[3, 1]}

Dne 14. února 2010 byl na stejné místo položen další přístroj na devět měsíců. Zachytil tisíce drobných místních otřesů; vědci mezi nimi rozlišili 589 zemětřesení s ostrým nástupem vln (typ A) a 1 952 slabších otřesů s pozvolným nástupem (typ B). Ty druhé přicházely v rojích – klidnější období střídala období, kdy jich bylo až 70 za den. Podle autorů studie z roku 2012 to silně naznačuje, že sopka je stále činná. ^[3]

Nebezpečí

V březnu 2010 upozornili vědci z INGV v médiích, že Marsili by mohla vybuchnout kdykoli a že by se mohla katastrofálně zřítit. Část vrcholu totiž tvoří lehké horniny, které horká voda chemicky rozrušila. Sesuv takové velikosti by mohl vyvolat vlnu tsunami na pobřeží jižní Itálie. ^{[5, 6]}

Jiní odborníci varování krotili: v roce 2013 D'Anna z INGV podle Wikipedie uvedl, že pro blížící se erupci nejsou vědecké důkazy; tsunami prý vyloučit nelze, ale jejím hlavním zdrojem by byl spíš sesuv než samotná erupce. Současná stránka INGV píše, že na sopce nebyly nalezeny tvarové stopy velkých sesuvů z minulosti a že se její stabilita teprve zkoumá. Stupeň výstrahy INGV pro Marsili nestanovuje. ^{[5, 1]}

Co o něm dnes víme

Podle INGV se dnešní činnost projevuje hlavně únikem plynů z mořského dna ve střední části sopky a slabými zemětřeseními, které souvisejí se sopečně-tektonickými a hydrotermálními procesy. Katalog GVP zmiňuje probíhající hydrotermální činnost – oběh horké vody v hornině – a mělká vulkanotektonická zemětřesení. ^{[1, 2]}

Fakta

Rozměry: asi 70 × 30 km, plocha asi 2 100 km²
Hloubka úpatí: asi 3 400 m
Počátek činnosti: asi před 0,7–1 milionem let
Pojmenována po: Luigi Ferdinando Marsili (1658–1730)
Otřesy 2010: 589 + 1 952 za 9 měsíců měření

Slovníček

podmořská sopka: sopka, která vyrostla na mořském dně a nevystupuje nad hladinu
zaoblouková pánev: oblast za řetězem sopečných ostrovů, kde se zemská kůra roztahuje a ztenčuje, takže k povrchu snáz vystupuje magma
tefra: úlomky vyvržené při sopečném výbuchu – popel, lapilli, pemza
výlevná erupce: erupce, při které láva klidně vytéká a nedochází k velkým výbuchům
hydrofon: podvodní mikrofon, který zachytí zvuky a otřesy šířící se vodou
hydrotermální činnost: oběh vody ohřáté magmatem v horninách sopky; voda horninu postupně chemicky rozrušuje
tsunami: série velkých vln, kterou vyvolá náhlý pohyb mořského dna, sesuv nebo výbuch

Zdroje

Marsili, Istituto Nazionale di Geofisica e Vulcanologia (INGV)
Marsili, Smithsonian Global Volcanism Program
D'Alessandro, A., Mangano, G., D'Anna, G.: Evidence of persistent seismo-volcanic activity at Marsili seamount. Annals of Geophysics 55 (2012), 2, doi:10.4401/ag-5515, Annals of Geophysics (2012)
First evidence of deep explosive volcanic activity in the Mediterranean Sea (o článku Iezzi a kol. 2014, Gondwana Research 25, 764–774), Oceanbites
Marsili, Wikipedia
Marsili, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.