Campi Flegrei del Mar di Sicilia

sopka – Volcanic field, Italy, European Volcanic Regions

Kde

Italy, European Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

-8 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1867

Poloha

37,100°, 12,700°

Campi Flegrei del Mar di Sicilia („Flegrejská pole Sicilského moře“) je skupina podmořských sopek v Sicilském průlivu jihozápadně od Sicílie. Nejznámější je Ferdinandea, ostrov, který se v létě 1831 vynořil z moře, okamžitě se o něj přely čtyři státy – a za pár měsíců ho moře znovu spláchlo. ^{[1, 3]}

Co to je

Sopky stojí v podmořské sníženině hluboké asi 1 km mezi jihozápadním pobřežím Sicílie a severovýchodním cípem Tuniska. Tvoří podmořské lavice (mělčiny), na kterých sedí kužely sahající téměř k hladině. Mezi pojmenované patří lavice Giulia-Ferdinandeo (Graham) a Pinne. ^[1]

Vrchol Ferdinandey je dnes podle Wikipedie asi 8 m pod hladinou, takže je zakreslen v námořních mapách jako nebezpečná mělčina. Podle Wikipedie je Ferdinandea vrcholem větší podmořské sopky zvané Empedokles, asi 30 km jižně od Sicílie. ^[3]

Erupce

Podmořské erupce u lavic Giulia-Ferdinandeo a Pinne zaznamenali už lidé za první punské války (264–241 př. n. l.) a pak znovu od 17. do 20. století. Některé erupce vytvořily ostrovy, které brzy zmizely. Katalog GVP vede poslední potvrzenou erupci v roce 1867 u lavice Pinne a nejistou ještě v roce 1911. ^[1]

První zprávy o erupci z roku 1831 pocházejí podle Wikipedie z 28. června, kdy dvě lodě britského námořnictva otřáslo zemětřesení mezi Sciaccou a Pantellerií. Začátkem července byl v přístavu Sciacca cítit sirný zápach a kolem 12. července už bylo z moře vidět kouř. Do 17. července vyrostl ostrůvek, který nakonec dosáhl výšky asi 63 m a obvodu kolem 4,8 km. Podle Cavallara a Coltelliho šlo o erupci surtseyského typu – výbuchy, kdy magma vystupuje mělkou mořskou vodou a prudce ji mění v páru. ^{[1, 3, 2]}

Ostrov byl z volného sopečného materiálu a vlny ho rychle rozebraly. Kdy přesně zmizel, se zdroje rozcházejí: česká Wikipedie píše asi o pěti měsících, anglická o šesti a zároveň uvádí, že v polovině prosince 1831 už po něm nebylo ani stopy. V roce 1863 se podle Wikipedie nakrátko vynořil znovu. ^{[3, 4, 2]}

Spor o ostrov

Sotva se ostrov objevil, začaly se o něj hádat státy. Britský kapitán Humphrey Senhouse ho 2. srpna 1831 prohlásil za britský a nazval ho Graham. Král Obojí Sicílie Ferdinand II. poslal loď, aby ho zabrala a pojmenovala Ferdinandea. Francouzský geolog Constant Prévost ho nazval Julia, protože se zrodil v červenci, a nárok si dělalo i Španělsko. Spor nikdo nevyřešil – ostrov zmizel dřív. ^{[3, 1]}

V listopadu 2000 umístili italští potápěči na vrchol sopky sicilskou vlajku a pod hladinu se dostala i deska s nápisem, že tento kus země, kdysi Ferdinandea, patřil a vždy bude patřit sicilskému lidu. Do půl roku se rozpadla na dvanáct kusů. V listopadu 2002 zaznamenal italský institut INGV slabou seismicitu a únik plynů, k erupci ale nedošlo. ^[3]

Co o něm dnes víme

Podrobné mapování mořského dna a snímky z dálkově řízeného robota (Cavallaro a Coltelli, 2019) ukázaly v oblasti lavice Graham, asi 40–50 km od pobřeží Sicílie, pole asi deseti malých sopek v hloubce zhruba 150–250 m. Každá z nich vznikla zřejmě jen při jedné erupci a leží v pásu od severu k jihu. Patří k nim i zbytek Ferdinandey. ^[2]

Kužely jsou z nezpevněné sopečné drti, mají strmé svahy a ploché nebo špičaté vrcholy. Tvaruje je eroze vlnami a proudy, sesuvy i změny výšky mořské hladiny. Podle teras na jejich svazích autoři odhadují, že vznikly v mladších čtvrtohorách (pozdní pleistocén až holocén). ^[2]

Proč tu sopky jsou, se vysvětluje různě. GVP řadí oblast mezi riftové zóny, kde se zemská kůra roztahuje. Cavallaro a Coltelli upřesňují, že sopky vznikly v takzvané transferové zóně spojené s rozpínáním kontinentální kůry, tedy mimo obvyklá prostředí subdukce nebo oceánských riftů, a že jejich směry odpovídají hlavním zlomům Sicilského průlivu. Na dně našli i krátery po úniku tekutin. ^{[1, 2]}

Fakta

Ostrov Ferdinandea

léto–podzim 1831, výška asi 63 m

Vrchol dnes

asi 8 m pod hladinou

Nejstarší zpráva o erupci

první punská válka (264–241 př. n. l.)

Sopky pole Graham

asi 10, v hloubce 150–250 m

Slovníček

podmořská lavice

vyvýšené místo na mořském dně, nad kterým je moře výrazně mělčí než v okolí

surtseyská erupce

výbušná erupce v mělkém moři, kdy magma prudce mění vodu v páru; podle ostrova Surtsey u Islandu

rift

pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a praská; magma tu snadno vystupuje k povrchu

transferová zóna

pásmo zlomů, které propojuje dvě části kůry pohybující se různě; může jím vystupovat magma

monogenetická sopka

malá sopka, která vznikla během jediné erupce a pak už nesoptí

Zdroje

1. Campi Flegrei del Mar di Sicilia, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Cavallaro, D., Coltelli, M.: The Graham volcanic field offshore southwestern Sicily (Italy) revealed by high-resolution seafloor mapping and ROV images. Frontiers in Earth Science 7 (2019), doi:10.3389/feart.2019.00311, Frontiers in Earth Science (2019)
3. Graham Island (Mediterranean Sea), Wikipedia
4. Ferdinandea, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.