Panarea

sopka – Stratovolcano, Italy, European Volcanic Regions

Kde

Italy, European Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

399 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poloha

38,638°, 15,064°

Panarea je nejmenší obydlený Liparský ostrov u severního pobřeží Sicílie. Je jen malým vrcholkem velké sopky, která se z větší části skrývá pod mořem. Za vyhaslou se považovala až do listopadu 2002, kdy kousek od ostrova začala podmořská plynová erupce. ^{[1, 2, 3]}

Jak vypadá

Ostrov Panarea leží zhruba v polovině cesty mezi sopkami Stromboli a Lipari ve východní části Liparských ostrovů. Měří jen 3,4 km². Jeho nejvyšší bod má podle GVP 399 m, podle Wikipedie (vrch Punta del Corvo) 421 m. ^{[1, 3, 4]}

Pod hladinou je sopka mnohem větší: podle italských vědců z ústavu INGV jde o podmořský stratovulkán vysoký přes 2 000 m a široký asi 20 km. Ostrov stojí na západním okraji mělké plošiny, jejíž okraj leží v hloubce asi 130 m. ^{[2, 1]}

Asi 2 km východně od Panarey vyčnívá z moře skupina ostrůvků. Tvoří okraj starého kráteru, na jehož mělkém dně leží římské zříceniny. Na severovýchodním konci plošiny se z moře zvedá 165 m vysoká lávová kopule Basiluzzo, na jihovýchodním konci leží pod vodou kopule Secca dei Pesci. ^[1]

Jak vznikl

Liparské ostrovy jsou sopečný oblouk nad subdukční zónou v jižní části Tyrhénského moře. Sopka Panarea rostla ve dvou hlavních fázích: nejdřív z vytékající lávy vznikaly lávové kopule, pak přišlo výbušné období. ^{[1, 2]}

Nejmladší vrstvy sopečného popela na souši jsou staré asi 20 000 let. Údaj, že jeden lávový proud je mladší než 10 000 let, je podle GVP nejistý. Žádnou datovanou erupci katalog GVP neuvádí. ^[1]

Plynová erupce 2002

V listopadu 2002 začala asi 3 km východně od Panarey podmořská plynová erupce: ze dna moře začal unikat plyn na vrcholu mělkého vyvýšení o rozloze 2,3 km², obklopeného ostrůvky Lisca Bianca, Bottaro a Lisca Nera. Nešlo o výlev lávy. ^{[2, 1]}

Na mořském dně po události zůstaly krátery. Podle rozboru výzkumníků z INGV je nejspíš vyhloubil výbuch s malou energií. Podmořské hydrotermální exploze u Panarey zmiňuje i katalog GVP. ^{[2, 1]}

Událost vyvolala obavy u sopky, která se obecně považovala za vyhaslou. Italská civilní ochrana a INGV proto oblast začaly soustavně zkoumat a sledovat. ^[2]

Co o něm dnes víme

Po roce 2002 vědci zmapovali sopku nad hladinou i pod ní – kombinací leteckých snímků, laserového skenování z letadla a mapování dna sonarem. Od prosince 2002 do října 2007 měřili pohyby terénu sítí bodů GPS nazvanou PANANET a doplnili je magnetickými a tíhovými měřeními. ^[2]

Podle souhrnu z roku 2010 se terén podle měření GPS před událostí zvedal a pak začal klesat. Vědci to vysvětlují tak, že podzemní zásobník horké vody a plynů (hydrotermální systém) se nejdřív nafoukl a po erupci postupně ztrácí tlak. Plyny podle nich stoupají hlavně podél zlomů ve směru severozápad–jihovýchod a spouštěčem mohly být změny napětí v zemské kůře, protože v roce 2002 bylo v jižním Tyrhénském moři víc sopečných a geofyzikálních událostí. ^[2]

Silná hydrotermální činnost na mělkém dně kolem ostrova trvá dál na několika místech s fumarolami (výrony horkých plynů). ^[1]

Lidé kolem

Na ostrově žije celoročně asi 280 lidí, v létě, hlavně v červenci a srpnu, jich je výrazně víc kvůli turistům. Patří k obci Lipari. Liparské ostrovy jsou od roku 2000 na seznamu světového dědictví UNESCO. Poblíž osady Punta di Peppe e Maria jsou termální prameny. ^[3]

Lidé tu žili už ve starověku: podle Wikipedie archeologické nálezy ukazují na osídlení kolem roku 1200 př. n. l. a později se tu usadili Římané. Severně od ostrova leží v hloubce asi 112 m vrak lodi z konce 3. století př. n. l. (Panarea III), objevený v roce 2010. ^[3]

Fakta

Plynová erupce

listopad 2002, asi 3 km V od ostrova

Podmořská sopka

vysoká přes 2 000 m, široká asi 20 km

Nejmladší popel na souši

asi 20 000 let

Obyvatel

asi 280 celoročně

Slovníček

stratovulkán

sopka postavená ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

lávová kopule

kupa velmi husté lávy, která se nad průduchem nahromadí, protože skoro neteče

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; nad ní v hloubce vzniká magma

hydrotermální systém

podzemí prosycené horkou vodou a plyny, které ohřívá magma v hloubce

fumarola

otvor, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára (na Panaree i pod mořem)

Zdroje

1. Panarea, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Anzidei, M. and the PANAVOLC Team: New insights on Panarea volcano from terrestrial, marine and airborne data. Geophysical Research Abstracts 12, EGU2010-13399, EGU General Assembly 2010 (2010)
3. Panarea, Wikipedia
4. Panarea, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.