Stromboli

sopka – Stratovolcano, Italy, European Volcanic Regions

Kde: Italy, European Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 924 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 2026
Poloha: 38,789°, 15,213°

Stromboli je malý ostrov v Tyrhénském moři severně od Sicílie a zároveň vrchol sopky, která vybuchuje téměř bez přestávky už přes tisíc let. Krátké výbuchy žhavých úlomků jsou v noci vidět z daleka, a proto se jí přezdívá „maják Středomoří“. Podle ní dostal jméno celý typ sopečné činnosti – strombolská erupce. ^{[1, 5, 6]}

Jak vznikl

Stromboli patří k Liparským (Eolským) ostrovům, sopečnému oblouku severně od Sicílie. Ten vznikl nad subdukční zónou, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou a v hloubce vzniká magma. Ostrov leží na severovýchodním konci této skupiny. ^{[1, 5]}

Z moře vyčnívá jen horní část sopky: její základna leží asi 2 000 až 2 400 m pod hladinou. Sopka rostla ve dvou hlavních obdobích; to mladší, nazývané Neostromboli, trvalo zhruba před 13 000 až 5 000 lety a vytvořilo západní část ostrova. Asi 2 km severovýchodně od ostrova trčí z moře skalka Strombolicchio, zbytek sopečného průduchu původní sopky. ^{[1, 6, 5]}

Jak vypadá

Ostrov má rozlohu asi 12 km² a jeho nejvyšší vrcholy měří 924 a 926 m. Na severozápadní straně se od vrcholu až pod mořskou hladinu táhne obrovský sesuvný žleb Sciara del Fuoco („ohnivý proud“). Podle GVP vznikl asi před 5 000 lety sérií sesuvů svahu, podle Wikipedie během posledních 13 000 let několika zříceními svahu. ^{[1, 6, 5]}

Činné krátery leží na terase v horní části Sciary del Fuoco. Žleb jako trychtýř odvádí vyvržené úlomky i lávové proudy k severozápadu. ^{[1, 2]}

Erupce

Běžná činnost Stromboli jsou mírné výbuchy, které téměř nepřetržitě vyhazují nad krátery žhavé kusy lávy. Takové výbuchy se podle této sopky nazývají strombolské a záznamy o nich sahají přes tisíc let do minulosti. Občas je doprovází lávový proud, který steče po Sciaře del Fuoco. ^{[1, 6]}

Mnohem nebezpečnější jsou vzácné paroxysmy – náhlé silné výbuchy. Při silném výbuchu 11. září 1930 zahynulo 6 lidí. ^[5]

Dne 3. července 2019 v 16:46 místního času otřásly sopkou dva silné výbuchy 30 sekund po sobě, doprovázené asi dvaceti menšími. Sloup popela vystoupil podle pozorovatelů ústavu INGV přes 2 km nad vrchol. Podle Wikipedie zahynul jeden turista a šest lidí se lehce zranilo. Další silný výbuch přišel 28. srpna 2019, kdy pyroklastický proud doběhl až do moře. ^{[2, 5]}

Kromě výbuchů má Stromboli i období, kdy delší dobu vytéká láva – například v letech 2002, 2003, 2007 a 2013–2014. Dne 4. července 2024 vybuchoval Stromboli souběžně s Etnou a italská civilní ochrana vyhlásila nejvyšší stupeň výstrahy. ^[5]

Tsunami z roku 2002

Dne 30. prosince 2002, během výlevné erupce, se ze Sciary del Fuoco utrhly dva sesuvy asi sedm minut po sobě. První, asi 20 milionů m³ horniny, sjel pod vodou těsně u pobřeží; druhý, 4 až 9 milionů m³, se utrhl na souši ve výšce asi 500 m. Oba vyvolaly tsunami – vlny vzniklé náhlým pohybem velkého množství vody. ^[3]

Vlny dorazily ke všem břehům ostrova, nejsilněji na severní pobřeží, a způsobily vážné škody. Většina svědků popsala, že moře nejdřív ustoupilo a teprve pak přišla vlna. Počítačové simulace z roku 2006 ukázaly, že sesuvy vytvářejí vlnu hlavně během prvních desítek sekund, kdy se pohybují v mělké vodě. ^[3]

Lidé kolem

Na ostrově jsou vesnice San Bartolo a San Vincenzo na severovýchodě a Ginostra na jihozápadě. Na počátku 20. století tu žilo několik tisíc lidí, od poloviny 50. let jen několik set; v roce 2016 asi 500 obyvatel. Noční výbuchy odedávna lákají návštěvníky. ^{[5, 1]}

Co o něm dnes víme

Sopku nepřetržitě sleduje italský Národní ústav geofyziky a vulkanologie (INGV) sítí seismometrů, termokamer a dalších přístrojů. Paroxysmus z 3. července 2019 přesto přišel bez výrazné změny běžně sledovaných údajů – počet výbuchů ani zvláštních dlouhoperiodických otřesů (VLP) předem znatelně nestoupl. ^{[2, 4]}

Vědci z INGV proto data zpětně prošli znovu a v roce 2021 publikovali, co se v nich dá najít. Automatický rozbor záznamů z kamer ukázal, že síla výbuchů rostla asi měsíc před paroxysmem. Citlivé přístroje uložené asi 200 m pod zemí (dilatometry, které měří nepatrné stlačení horniny) zachytily, že se krátce předtím náhle změnil tvar jejich signálu. ^[4]

Autoři navrhli vysvětlení: hluboké magma bohaté na plyny tlačí zespodu na mělčí magma, které chladne, krystalizuje a ucpává průduch jako zátka. Když tlak plynu převýší pevnost zátky, nastane paroxysmus. Sami ho ale označují za hypotézu, protože paroxysmů je málo a dat proto také. ^[4]

Fakta

Přezdívka: maják Středomoří
Výbuch 1930: 11. září, 6 obětí
Tsunami: 30. prosince 2002, po sesuvu ve Sciaře del Fuoco
Silné výbuchy 2019: 3. července a 28. srpna
Hlídá: INGV

Slovníček

subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
strombolská erupce: typ sopečné činnosti s krátkými, opakovanými výbuchy, které vyhazují žhavé kusy lávy; pojmenovaný podle Stromboli
paroxysmus: náhlý, mimořádně silný výbuch, výrazně silnější než běžná činnost sopky
pyroklastický proud: žhavá směs kamenů, popela a plynů, která se rychle řítí po svahu sopky
tsunami: série mohutných vln, které vzniknou, když se náhle pohne velké množství vody – po zemětřesení, sesuvu nebo výbuchu
dilatometr: přístroj zabudovaný hluboko v hornině, který měří její nepatrné stlačení a roztažení

Zdroje

Stromboli, Smithsonian Global Volcanism Program
Stromboli: paroxysmal explosive event of 3 July 2019 (tisková zpráva), Istituto Nazionale di Geofisica e Vulcanologia (INGV) (2019)
Tinti, S., Pagnoni, G., Zaniboni, F.: The landslides and tsunamis of the 30th of December 2002 in Stromboli analysed through numerical simulations. Bulletin of Volcanology 68 (2006), 462–479 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2006)
Il parossismo di Stromboli nel 2019, spiegato (článek o studii Mattia a kol.: The 2019 Eruptive Activity at Stromboli Volcano, Remote Sensing 2021), AGI (2021)
Stromboli, Wikipedia
Stromboli, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.