Flegrejská pole (Campi Flegrei)

sopka – Caldera, Italy, European Volcanic Regions

Kde

Italy, European Volcanic Regions

Typ (GVP)

Caldera

Nadmořská výška

458 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1538

Poloha

40,827°, 14,139°

Campi Flegrei (Flegrejská pole) je asi 13 km široká sopečná kaldera na západním okraji Neapole, částečně ukrytá pod Pozzuolským zálivem. Naposledy vybuchla v roce 1538, ale půda se tu dodnes zvedá a klesá a od roku 2005 trvá nová fáze zdvihu, od roku 2023 provázená častějšími zemětřeseními. Do 10 km od ní žije podle GVP přes dva miliony lidí. ^{[1, 6, 2]}

Co to je

Na první pohled tu žádnou velkou sopku neuvidíte. Kaldera – obrovská propadlina vzniklá po mohutných erupcích – je zčásti zastavěná: zasahuje do neapolských čtvrtí Agnano a Fuorigrotta, zahrnuje město Pozzuoli, Bacoli, Monte di Procida a Quarto a její jižní část leží pod mořem. ^{[1, 4]}

Uvnitř kaldery je podle anglické Wikipedie 24 kráterů a menších sopečných staveb, většina z nich pod hladinou Neapolského zálivu. Některé krátery vyplnila jezera, například Lago d'Averno, Lucrino nebo Fusaro. ^{[4, 6]}

Nejznámějším místem je kráter Solfatara u Pozzuoli. Unikají z něj horké plyny a pára a je v něm mnoho jezírek vroucího bahna – při posledním sčítání přes 150. Staří Římané věřili, že tu sídlí bůh ohně Vulkán. Pro veřejnost byl kráter přístupný do roku 2017. ^{[4, 6]}

Média Campi Flegrei často nazývají „supervulkánem“. Podle běžně přijímané definice by ale musela mít za sebou erupci s indexem výbušnosti (VEI) 8; její největší známé erupce dosáhly VEI 7. ^{[4, 6]}

Erupce

Nejstarší známé produkty sopky jsou podle GVP staré asi 47 000 let. Kalderu vytvořily dvě obří výbušné erupce. První, tzv. kampánský ignimbrit, GVP ji klade asi 36 000 let do minulosti, novější datování (podle české Wikipedie) před 39 280 ± 110 lety. ^{[1, 6]}

Odhady objemu kampánské erupce se liší podle toho, co se počítá: anglická Wikipedie uvádí asi 200 km³ magmatu a 500 km³ všech vyvrženin, česká 500 km³. Druhá velká erupce, neapolský žlutý tuf, vyvrhla podle GVP přes 40 km³ (podle anglické Wikipedie asi 50 km³). Její stáří se uvádí mezi asi 12 000 a 15 000 lety. ^{[4, 6, 1]}

Po vzniku kaldery následovaly desítky menších erupcí z kráterů roztroušených po souši i pod mořem. Soustředily se do tří období: před 15 000 až 9 500 lety, 8 600 až 8 200 lety a 4 800 až 3 800 lety. Nejsilnější z nich, erupce Agnano–Monte Spina, měla podle katalogu VEI 5. ^[1]

Poslední erupce začala 29. září 1538 u jezera Lucrino a trvala do 6. října. Při ní vyrostl nový kužel Monte Nuovo („Nová hora“), vysoký asi 133 m. Předcházel jí silný zdvih půdy a přišla po asi 3 000 letech klidu. ^{[1, 5, 6]}

Před ní katalog GVP uvádí ještě malou erupci v kráteru Solfatara ve středověku – v souhrnu ji datuje do roku 1158, v seznamu erupcí do roku 1198. ^[1]

Bradyseismus – země, která dýchá

Typickým jevem Campi Flegrei je bradyseismus: půda tu pomalu klesá a pak se zase rychleji zvedá. Fáze zdvihu obvykle provázejí mělká slabá zemětřesení. K výrazným výkyvům tu docházelo už od římských dob. ^{[2, 1]}

Nejlépe to ukazuje římské tržiště Macellum v Pozzuoli, které vykopávači v 18. století mylně považovali za Serapidův chrám. Na jeho mramorových sloupech jsou pásy dírek vyvrtaných mořskými mlži – sloupy tedy kdysi stály pod hladinou moře a později se zase vynořily. ^[4]

Ve 20. století přišly dvě velké krize. V letech 1970–1972 se půda u přístavu v Pozzuoli zvedla asi o 1,7 m. V letech 1982–1984 následoval podle italské Wikipedie další zdvih asi o 3 m (anglická uvádí pro roky 1982–1986 asi 1,8 m) a silná zemětřesení si vynutila dočasnou evakuaci části historického centra Pozzuoli. Erupce tehdy nepřišla. ^{[5, 4, 6]}

Neklid od roku 2005

Od roku 2005 trvá nová fáze zdvihu kaldery. Podle anglické Wikipedie se půda v letech 2012–2013 zvedla asi o 11 cm a v květnu 2024 stoupala zhruba o 2 cm za měsíc. ^{[2, 4]}

Se zdvihem sílí i zemětřesení. Italská civilní ochrana uvádí otřesy o magnitudě 4,2 (27. září 2023), 4,0 (2. října 2023), 4,4 (20. května 2024), 4,6 (13. března 2025), 4,4 (13. května 2025), 4,6 (30. června 2025, pod mořem) a 4,4 (21. května 2026, v Pozzuolském zálivu). ^[2]

Dosud nejsilnější otřes současné krize, o magnitudě 4,7, přišel 31. července 2026. Podle civilní ochrany bylo zraněno 26 lidí a podle italské Wikipedie poškodil některé budovy a několik domů muselo být vyklizeno. ^{[2, 5]}

Vědci se přou, co zdvih způsobuje. Jedna představa počítá s magmatem, které se tlačí k povrchu – seismické snímkování ale velké těleso magmatu těsně pod povrchem nenašlo. Druhá vysvětluje zdvih horkými plyny a párou, které stoupají z hlubšího magmatu; takový neklid může odeznít, nebo vyústit v parní (freatickou) explozi. ^[4]

Podle anglické Wikipedie dospěla studie italského INGV a londýnské University College London z června 2023 k závěru, že se kaldera „blíží bodu zlomu“. Česká Wikipedie to shrnuje tak, že podle britských a italských vědců vstoupila sopka do nové fáze, v níž může docházet k erupcím. Většina vulkanologů ale podle anglické Wikipedie na podzim 2023 velkou erupci v nejbližší době nečekala. ^{[4, 6]}

Monitoring

Sopku hlídá Osservatorio Vesuviano, neapolská pobočka italského Národního ústavu geofyziky a vulkanologie (INGV). Provozuje tu čtyři druhy měřicích sítí: seismologickou (zemětřesení), geodetickou (pohyby půdy), vulkanologickou a geochemickou (plyny). ^{[3, 4]}

Podle italské Wikipedie (čtené v říjnu 2026) platí pro Campi Flegrei od roku 2012 žlutý stupeň výstrahy (fáze „pozornosti“). Stát na rostoucí neklid reagoval i předpisy: zákonným dekretem č. 140 z 12. října 2023 zavedl naléhavá opatření proti seismickému riziku v oblasti, po zemětřesení z 20. května 2024 vyhlásil mobilizaci národní civilní ochrany (od 30. května do 10. července 2024) a dekretem z 30. října 2025 schválil stupně výstrahy. ^{[5, 2]}

Lidé kolem

Podle údajů GVP žije do 10 km od sopky přes 2,2 milionu lidí a do 100 km zhruba 6 milionů. Po zemětřesení v září 2023 se podle anglické Wikipedie připravovaly plány pro možnou evakuaci až 360 000 obyvatel. ^{[1, 4]}

Oblast je zároveň plná památek a přírodních zajímavostí. V roce 2022 ji Mezinárodní unie geologických věd zařadila mezi prvních 100 lokalit geologického dědictví světa. ^[4]

Fakta

Největší erupce

kampánský ignimbrit, asi před 36 000–39 000 lety, VEI 7

Poslední erupce

29. září – 6. října 1538, vznik kuželu Monte Nuovo

Zdvih 1970–1972

asi 1,7 m (Pozzuoli)

Nejsilnější zemětřesení současné krize

M 4,7, 31. července 2026

Observatoř

INGV – Osservatorio Vesuviano

Stupeň výstrahy

žlutý od roku 2012 (podle italské Wikipedie)

Slovníček

kaldera

velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem

bradyseismus

pomalé střídavé zvedání a klesání zemského povrchu nad sopkou, typické pro Campi Flegrei

ignimbrit

hornina z usazenin pyroklastického proudu – žhavé laviny popela, pemzy a plynů, která se valí po zemi

tuf

hornina ze zpevněného sopečného popela

VEI (index sopečné výbušnosti)

stupnice síly sopečných erupcí od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc

freatická exploze

výbuch páry, když se podzemní voda prudce ohřeje od magmatu nebo horkých plynů; nová láva při něm nevystupuje

magnituda

míra síly zemětřesení; o jeden stupeň vyšší magnituda znamená zhruba 32krát víc uvolněné energie

Zdroje

1. Campi Flegrei, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Il bradisismo ai Campi Flegrei, Dipartimento della Protezione Civile (italská civilní ochrana)
3. Campi Flegrei – monitoraggio, INGV – Osservatorio Vesuviano
4. Phlegraean Fields, Wikipedia
5. Campi Flegrei, Wikipedia in italiano
6. Campi Flegrei, Wikipedie

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.