Zouyu ridge

hydrotermální průduchy, S. Atlantic, S MAR

Kde: S. Atlantic, S MAR
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 315 m
Objeven: 2009 towed video
Poloha: -13,280°, -14,410°

Zouyu je mladý sopečný hřbítek na ose jižní části Středoatlantského hřbetu, asi 13° jižně od rovníku. V hloubce kolem 2 300 m na něm čínské výpravy v letech 2009 a 2011 objevily dvě pole horkých pramenů, Zouyu-1 a Zouyu-2, s „černými kuřáky“ a ložisky sulfidů kovů. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Pole leží na pomalu se rozpínajícím Středoatlantském hřbetu. Jeho úsek mezi zlomy Bode Verde II a Cardno se rozšiřuje asi o 34 mm za rok. ^[1]

Hřbítek Zouyu je čerstvě sopečný útvar přímo na ose rozpínání a je o více než 1 km mělčí než nejhlubší část svého úseku hřbetu. Dno tu tvoří čedič – polštářové lávy a sopečná suť – a trhliny ve skalách vedou převážně od severu k jihu. ^{[1, 2]}

Autoři studie z roku 2017 soudí, že teplo pramenům dodává magmatický krb (zásobárna roztavené horniny) pod osou hřbetu. Prostředí podle nich připomíná známá pole Snake Pit a Turtle Pits jinde na Středoatlantském hřbetu. ^[1]

Objev

Před rokem 2009 bylo na jižní části Středoatlantského hřbetu známo jen pět hydrotermálních polí, všechna mezi rovníkem a 10° j. š. ^[1]

Jako první našla v roce 2009 21. čínská oceánská výprava na lodi Dayang Yihao pole Zouyu-2 v hloubce 2 288 m. Vlečená kamera na něm natočila černé kuřáky, sulfidy kovů, horninu přeměněnou horkou vodou i místa, kde teplá voda prosakuje dnem jen rozptýleně. O dva roky později, v roce 2011, objevila 22. výprava asi 4 km severněji pole Zouyu-1 s komínem ze sulfidů v hloubce 2 315 m. ^{[1, 2]}

Vzorky sulfidů vylovené drapákem s kamerou byly podle rentgenového rozboru převážně ze sfaleritu a markazitu. Živočichy typické pro horké prameny objevitelé v roce 2009 nenašli. ^[2]

Obě pole měla dřív i jiná jména: Zouyu-1 se říkalo Valentine Valley a Zouyu-2 Baily's Beads. Katalog InterRidge je vede jako dvě místa jednoho pole. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Zouyu se stalo zkušebním místem pro hledání podmořských ložisek rud. Čínští vědci tu v letech 2009, 2011 a 2013 měřili v okolní vodě hydrotermální vlečky – oblaka vody, která od pramenů unáší jemné částice a rozpuštěné látky. Studie z roku 2017 na nich ukázala, jak lze činné prameny hledat z lodi průběžným měřením vleček. ^[1]

Zákal vody (množství jemných částic) prozradí činný pramen i na desítky kilometrů, ale jeho polohu jen s přesností několika kilometrů. Citlivé čidlo, které zachytí chemicky „redukované“ látky z pramenů, ukáže místo s přesností na stovky metrů. Nejsilnější zákal se soustředil kolem pole Zouyu-2. ^[1]

V roce 2013 sem připlula německá výprava lodi Maria S. Merian (MSM25). Její boční sonar ukázal na dně několik sulfidových komínů a kup a autonomní ponorka (bez posádky a bez kabelu) tu nízko nade dnem pátrala po vlečkách. Celá výprava prozkoumala asi 2 100 km hřbetu mezi 13° a 33° j. š. a našla stopy po 14 dalších, dosud neznámých polích. ^{[1, 3]}

Fakta

Části pole: Zouyu-1 (2 315 m) a Zouyu-2 (2 288 m), asi 4 km od sebe
Objev: Zouyu-2 v roce 2009, Zouyu-1 v roce 2011 (čínské výpravy, loď Dayang Yihao)
Hlavní minerály sulfidů: sfalerit a markazit

Slovníček

Středoatlantský hřbet: podmořské pohoří uprostřed Atlantského oceánu, kde se od sebe vzdalují litosférické desky a vzniká nová oceánská kůra
černý kuřák: komín na mořském dně, z něhož proudí velmi horká voda zčernalá drobnými částicemi sulfidů kovů
sulfidy: sloučeniny kovů (železa, mědi, zinku…) se sírou; u horkých pramenů se z nich skládají komíny a ložiska rud
sfalerit: minerál ze zinku a síry, hlavní ruda zinku
markazit: minerál ze železa a síry, chemicky stejný jako pyrit, ale s jinou krystalovou stavbou
hydrotermální vlečka: oblak vody nad horkým pramenem, který proud unáší do dálky a který nese částice a látky z pramene
magmatický krb: zásobárna roztavené horniny (magmatu) pod povrchem

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.