Woodlark Basin, Segment 3B

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Woodlark Basin

Kde: S. Pacific, Woodlark Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, inferred
Hloubka: 3 300 m
Objeven: 2009 plume only
Poloha: -9,800°, 155,067°

Místo ve Woodlarkské pánvi východně od Nové Guineje, asi 3 300 m pod hladinou, kde německá výprava v roce 2009 zachytila ve vodě silný oblak ohřáté a zakalené vody. Samotné horké prameny na dně nenašla, jen nepřímé stopy, že nejsou daleko. ^{[1, 2]}

Co to je

Woodlarkská pánev je podle vedoucího výpravy Colina Deveyho nejspíš jediné místo na světě, kde lze přímo na mořském dně sledovat, jak se roztržení pevninské kůry mění v rozpínání oceánského dna. Osa, podél níž vzniká nová oceánská kůra, se tu prodlužuje směrem na západ do podloží Papuy Nové Guineje. ^[1]

Osa je rozdělená na pět úseků (segmentů) oddělených velkými bočními posuny. Průduchy se tu hledají na východním konci třetího úseku, v části označované 3B. Katalog InterRidge řadí místo mezi zadoobloukové rozpínací osy a vede ho jako „činné, odvozené“ – tedy bez přímého pozorování průduchu. ^{[1, 2]}

Objev

Na podzim 2009 (27. října – 6. prosince) zkoumala pánev německá loď FS Sonne na plavbě SO203 vedené ústavem IFM-GEOMAR z Kielu. Výprava sbírala horniny z osy hřbetu vlečnými koši (dragami) a na jejich lano připevňovala malé přístroje MAPR, které měří v okolní vodě teplotu, zákal a chemické změny. ^[1]

Na stanici 137 zaznamenal přístroj zavěšený 400 m nad dragou jediný oblak (plume) z celé plavby. Vědci ho pak proměřili dvěma tzv. tow-yo profily, kdy přístroje na laně opakovaně spouštěli a vytahovali za plující lodí. Oblak byl dlouhý asi 4,5 km, táhl se nad sopečným hřbítkem uprostřed úseku a ležel 400–500 m nade dnem. ^[1]

Vzorky vylovené z osy úseku 3B tvořily čerstvé polštářové lávy a kusy plochých lávových proudů, jen málo pozměněné horkou vodou. Zdroj oblaku pak vědci hledali drapákem s kamerou (TV-grab), ale průduchy ani stopy nedávné sopečné činnosti na prohlédnuté části hřbetu nenašli. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Neobvyklá výška oblaku nad dnem podle autorů zprávy ukazuje na velké množství ohřáté a zakalené vody. Víc se to podobá tzv. „událostnímu“ oblaku, který vzniká jednorázově, třeba při sopečné erupci na dně, než stálému oblaku nad činnými průduchy. Na erupci byl ale oblak podle nich příliš tenký. ^[1]

Přesto kamera zachytila na hřbetu asi šest bílých korýšů rodu Munidopsis, kterým se anglicky říká squat lobsters. Jejich přítomnost považují autoři za silnou známku, že průduchy jsou blízko. Přístroje na laně drapáku cestou dolů i nahoru znovu zaznamenaly silné odchylky, těsně u dna ale ne. ^[1]

Fakta

Objev: 2009, jen oblak ve vodě (loď FS Sonne, plavba SO203)
Délka oblaku: asi 4,5 km, 400–500 m nade dnem
Hornina dna: čerstvé polštářové lávy a ploché lávové proudy

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem
rozpínací osa: pás na dně oceánu, kde se dvě desky od sebe vzdalují a z vystupujícího magmatu vzniká nová oceánská kůra
zadoobloukový: ležící za řetězem sopek nad místem, kde se jedna deska zanořuje pod druhou; i tam se může dno roztahovat
oblak (plume): mrak teplejší, zakalené nebo chemicky změněné vody, který stoupá od průduchů a roznáší se proudy
MAPR: malý samostatný přístroj na laně, který zaznamenává teplotu, zákal a chemické vlastnosti vody a pomáhá hledat průduchy
polštářová láva: láva, která při výlevu pod vodou rychle chladne a tvoří oblé bochníky podobné polštářům

Zdroje

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.