White Point, Palos Verde, California

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Coastal California

Kde: N. Pacific, Coastal California
Prostředí: other
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 10 m
Nejvyšší teplota: 28 °C
Objeven: 1984 or earlier, likely by SCUBA
Poloha: 33,700°, -118,317°

White Point je skupina mělkých teplých pramenů na skalnatém pobřeží poloostrova Palos Verdes v jižní Kalifornii. Voda bohatá na sirovodík tu živí bílé povlaky bakterií – a těmi se živí mořští plži ušně. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Prameny vyvěrají v přílivové zóně a na mělkém dně do hloubky asi 10 m u San Pedra na poloostrově Palos Verdes. Voda má kolem 28 °C a obsahuje hodně rozpuštěného sirovodíku. Kde vytéká, poznají vědci podle bílých bakteriálních povlaků a vláken na skalách a podle povlaků a černých skvrn v usazeninách. ^{[1, 2]}

Katalog InterRidge řadí místo mezi „jiná“ prostředí (ne mezi sopky ani podmořské hřbety) a poznamenává, že jde o hranici velkého horizontálního zlomu. ^[1]

Voda cestou k povrchu prochází třemi typy hornin: starým podložím z katalinského svoru (Catalina Schist), vrstvami souvrství Monterey bohatými na organické látky a mladými čtvrtohorními usazeninami. Vědci proto mluví o smíšeném systému, v němž hraje roli jak hornina, tak usazeniny. ^[2]

Život

V roce 1984 popsal biolog J. L. Stein, že ušně černé (Haliotis cracherodii), mořští plži s plochou ulitou, se u průduchů živí povlaky bakterií, které získávají energii oxidací síry. Za potravou vylézají v noci a drží se přitom v povlacích kolem průduchů. ^[3]

Ušně, které jedly sirné bakterie, rostly rychleji než ty, které dostávaly drobné řasy, a zhruba stejně rychle jako ušně krmené velkými řasami. Stein z toho usoudil, že u White Point mohou tito plži část své potravy získávat díky geotermální energii – teplu Země. ^[3]

Drobné živočichy žijící v usazeninách tu v hloubce asi 8 m zkoumal Aroon Melwani (2005). Jejich počty souvisely se zvýšeným obsahem sirovodíku. Druhy u průduchů byly jen částí společenstva z okolí a na rozdíl od dřívějších zpráv z hlubokomořských průduchů u nich nenašel žádné známky využívání chemosyntézy. ^[4]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2016 zkoumala bakterie v povlacích pomocí rozboru jejich DNA. Převládaly bakterie, které koloběh síry pohánějí: v jedné knihovně sekvencí tvořily 71 % klonů sirné bakterie z řádu Thiotrichales, k nimž patří i velká vlákna podobná rodu Marithrix. Deltaproteobakterie, mezi nimiž jsou i bakterie redukující sírany a síru, tvořily jen 3–7 % sekvencí. ^[2]

Měření v září a prosinci 2013 ukázala nízkou, ale prokazatelnou redukci síranů. Autoři z toho vyvozují, že se v povlacích nejspíš uzavírá celý koloběh síry. Společenstvo bakterií se podobalo těm z jiných průduchů, nejvíc vzorkům z Okinawského příkopu, i když srovnání bylo podle autorů omezené malým počtem vzorků. ^[2]

Objev

Kdo prameny objevil, není známo. Podle InterRidge byly známé nejpozději v roce 1984, kdy o nich vyšel Steinův článek v časopise Science, a nejspíš je našli potápěči. ^{[1, 3]}

Fakta

Typický živočich: ušeň černá (Haliotis cracherodii)
Sirovodík ve vodě: až 650 µmol/l
Převládající bakterie: sirné bakterie (např. vlákna podobná rodu Marithrix, Sulfurovum)
Horniny: katalinský svor, souvrství Monterey, čtvrtohorní usazeniny

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály
přílivová zóna: pás pobřeží, který za přílivu zaplaví moře a za odlivu je na suchu
sirovodík: plyn páchnoucí po zkažených vejcích; pro většinu živočichů jedovatý, pro některé bakterie zdroj energie
horizontální zlom: zlom, podél kterého se dvě kry zemské kůry posouvají vodorovně vedle sebe (např. zlom San Andreas)
chemosyntéza: výroba potravy z oxidu uhličitého s energií z chemických látek (např. sirovodíku) místo ze slunečního světla
ušeň: mořský plž s plochou, uvnitř perleťovou ulitou s řadou otvorů; spásá řasy na skalách
redukce síranů: děj, při kterém bakterie mění sírany z mořské vody na sirovodík

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – White Point, Palos Verde, California, PANGAEA (2020)
Miranda, P.J., McLain, N.K., Hatzenpichler, R., Orphan, V.J., Dillon, J.G. (2016): Characterization of chemosynthetic microbial mats associated with intertidal hydrothermal sulfur vents in White Point, San Pedro, CA, USA. Frontiers in Microbiology 7, 1163, Frontiers in Microbiology (2016)
Stein, J.L. (1984): Subtidal gastropods consume sulfur-oxidizing bacteria: evidence from coastal hydrothermal vents. Science 223(4637), 696–698, Science (abstrakt v PubMed), doi:10.1126/science.223.4637.696 (1984)
Melwani, A. (2005): Community patterns in geothermally influenced sediments. Diplomová práce, Moss Landing Marine Laboratories, California State University Monterey Bay, California State University Monterey Bay (2005)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.