West Mata submarine volcano

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Tonga Arc

Kde: S. Pacific, Tonga Arc
Prostředí: arc volcano
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 1 208 m
Objeven: 2009 ROV Jason II; 2008 eruption plume detected
Poloha: -15,095°, -173,750°

West Mata je podmořská sopka v Tichém oceánu mezi Fidži, Samoou a Tongou, jejíž vrchol leží asi 1 200 m pod hladinou. V roce 2009 tu vědci poprvé na vlastní oči sledovali výbušnou erupci v hlubokém moři. Kolem činných průduchů vyvěrá teplá, místy silně kyselá voda, a přesto se v ní našli mikrobi a žily tu krevety. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Sopka stojí v severovýchodní části Lauské pánve. Její úpatí je v hloubce kolem 3 000 m, vrchol asi 1 200 m pod hladinou. Je největší z devíti protáhlých sopek takzvané skupiny Mata. ^{[1, 2]}

Na vrcholu a kolem něj je podle databáze InterRidge dvanáct pojmenovaných míst s výrony horké vody, například Hades, Prometheus nebo Shrimp City (Krevetí město). Vyvěrající voda má nízkou teplotu a prosakuje hlavně trhlinami v hornině. ^[3]

Jak vznikl

West Mata leží poblíž trhliny v Pacifické desce, která vznikla v místě, kde se Tonžský příkop na severu prudce stáčí. Podle vědců tu probíhají podobné děje jako při zrodu nové subdukční zóny, tedy místa, kde se jedna deska začne zasouvat pod druhou. ^[2]

Proto sopka chrlí boninit – vzácnou lávu, která vzniká hlavně u velmi mladých subdukčních zón a patří zřejmě k nejteplejším lávám na Zemi. Čerstvý boninit předtím nikdo neodebral; West Mata je jediné známé místo, kde boninit vybuchuje dnes. ^{[2, 1]}

Objev

V listopadu 2008 zachytila výprava lodi Thompson nad vrcholem sopky hydrotermální oblak – mrak vody, kterou ohřála a obohatila podmořská činnost. V květnu 2009 se k vrcholu spustil dálkově řízený robot Jason II a pozoroval erupci ve dvou průduších, Hades a Prometheus. ^{[3, 1]}

Hlavním autorem studie o erupci byl oceánograf Joseph Resing z Washingtonské univerzity; výzkum platily americké úřady NSF a NOAA a Packardova nadace. Vědci viděli, jak z průduchů vystřelují asi 10 m dlouhé pruhy rudé a zlaté lávy a jak se tvoří bubliny obalené lávou velké kolem 1 m. Poprvé také pozorovali světlo žhnoucího magmatu přímo pod mořem. ^[2]

Autoři studie z roku 2011 soudí, že erupce byla tak výbušná kvůli vodě, oxidu uhličitému a oxidu siřičitému, které se uvolňují ze zasouvající se desky. ^[2]

Život

Teplá voda prosakuje z hornin ve vzdálenosti 4 až 200 m od činných průduchů. Je chemicky drsná a některá má pH 3 nebo nižší, je tedy silně kyselá. Přesto se podle studie Resinga a kolegů z roku 2011 (citované v databázi InterRidge) ve všech vzorcích této vody včetně nejkyselejších našli aktivní mikrobi, a to ve větším množství než v okolní mořské vodě. ^[3]

V roce 2009 žily v puklinách s vodou o teplotě 5 až 25 °C jen krevety – dva druhy, které se vyskytují výhradně u podmořských průduchů; jeden z nich je Opaepele loihi, druhý se nepodařilo určit. ^[3]

Když se sem vědci vrátili v září 2012, nenašli při ponoru žádné známky erupce a společenstvo se proměnilo: vrchol pokrývala hejna krevet několika druhů a sopku osídlili i mnohoštětinatí červi šupinovky a krabi. ^[3]

Co o něm dnes víme

Podle záznamů podvodních mikrofonů (hydrofonů) a měření ve vodě soptil vrchol téměř nepřetržitě až do začátku roku 2011. Mezi prosincem 2010 a listopadem 2011 se v místě bývalého průduchu Hades propadl kráter asi 200 m široký a 100 m hluboký. ^[1]

Opakované mapování dna lodí, autonomní ponorkou a robotem odhalilo, že se erupce přesunuly z vrcholu na svahy. Mezi lety 2012 a 2018 proběhly čtyři erupce a každá vylila zhruba 7 až 17 milionů m³ lávy; erupce od roku 2009 se odehrály v hloubkách asi 1 200 až 3 000 m. Při jedné z nich se magma vtlačilo pod silnou vrstvu usazenin u úpatí a vyzdvihlo ji do kopule, kterou vědci přezdívají „muffin“. ^[1]

Od roku 1996 vychrlí sopka v průměru asi 7,8 milionu m³ lávy ročně. Objem každé erupce odpovídá době, která uplynula od předchozí, takže ho lze odhadnout dopředu. Nízký přísun magmatu a časté erupce podle autorů ukazují na malý magmatický krb. Podle nich bude sopka nejspíš dál často soptit, možná každých několik let, a doporučují sopku dál mapovat a případně trvale sledovat přístroji. ^[1]

West Mata je jedním ze dvou míst, kde lidé přímo viděli podmořskou erupci v hlubokém moři. Druhá sopka, NW Rota-1 u Marian, má vrchol mnohem mělčeji, v hloubce 517 m. ^[1]

Fakta

Hloubka vrcholu: asi 1 200 m
Objev: 2008 oblak nad vrcholem, 2009 erupce natočená robotem Jason II
Láva: boninit – jediné známé místo, kde dnes vybuchuje
Průměrný výlev lávy od roku 1996: asi 7,8 milionu m³ za rok
Kráter Hades: asi 200 m široký, 100 m hluboký (vznikl 2010–2011)
Nejkyselejší voda: pH 3 a méně

Slovníček

Lauská pánev: mořská pánev v jihozápadním Pacifiku mezi Fidži a Tongou, kde se zemská kůra rozestupuje za sopečným obloukem
subdukční zóna: místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou; v hloubce se tam tvoří magma pro sopky
boninit: vzácná sopečná hornina bohatá na hořčík, typická pro velmi mladé subdukční zóny; pojmenovaná podle japonských ostrovů Bonin
hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vyvěrá voda ohřátá od magmatu a obohacená o rozpuštěné látky
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, mořská voda má kolem 8, čím nižší číslo, tím kyselejší
hydrofon: podvodní mikrofon; zachytí zvuky erupcí i na velkou vzdálenost
magmatický krb: zásobník roztavené horniny pod sopkou, odkud magma vystupuje při erupci

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.