Wagner Basin

hydrotermální průduchy, N. Pacific, Gulf of California

Kde: N. Pacific, Gulf of California
Prostředí: mid-ocean ridge
Činnost: active, inferred
Hloubka: 120 m
Objeven: 2007 echosounder and grab samples
Poloha: 31,067°, -114,083°

Pánev Wagner je mělká propadlina na dně severního Kalifornského zálivu v Mexiku. Podél zlomu na jejím okraji unikají ze dna tisíce proudů plynových bublin, sedimenty jsou teplejší než okolní voda a tepelný tok ze dna je mimořádně vysoký. Vědci v tom vidí místo, kde se pevninská kůra trhá a začíná vznikat nové oceánské dno. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Kalifornským zálivem prochází hranice mezi Tichomořskou a Severoamerickou deskou. Pánve Wagner a sousední Consag jsou nejsevernější mořské pánve této soustavy trhlin. Vznikly asi před 3–2 miliony let, když se roztahování kůry v zálivu přesunulo z východní strany na západní. ^[1]

Pánev Wagner se táhne zhruba od severoseveovýchodu k jihojihozápadu v délce asi 40 km a je 20 km široká; nejhlubší místo je jen asi 210 m pod hladinou. Strmý východní okraj tvoří zlom Wagner. Na dně leží velmi silná vrstva usazenin, místy přes 5 km – v severní části zálivu se nanosy ukládají odhadem rychlostí asi 3,3 mm za rok. ^[1]

Oblast je seismicky velmi neklidná: v pánvi Wagner se vyskytují shluky zemětřesení o magnitudě 5 až 5,9 s ohnisky asi 10 km hluboko. Tektonicky jde o pánev typu pull-apart – propadlinu mezi dvěma posunovými zlomy, kde se kůra roztahuje. ^{[1, 2]}

Zařazení místa se liší: podle modelu deskových hranic (Bird 2003), na který odkazuje InterRidge, jde o pevninský transformní zlom, katalog InterRidge ho ale vede jako rodící se rift a řadí ho mezi středooceánské hřbety. ^[4]

Objev

Mexičtí a britští vědci prozkoumali pánve Wagner a Consag na výpravě WAG-1 s výzkumnou lodí El Puma; katalog InterRidge klade objev do roku 2007. Na lodi měli dva echoloty, akustický profilograf, který „vidí“ do vrstev usazenin pod dnem, sondu měřící teplotu a slanost vody a zařízení na odběr vzorků dna. ^{[1, 4]}

Echoloty zachytily sloupce plynových bublin stoupajících ode dna. Vědci napočítali přes 200 skupin takových signálů a podle šířky, kterou paprsek pokryl, odhadli, že podél zlomu Wagner je nejméně 15 000 jednotlivých plynových vývěrů. U největších vystupovaly bubliny až na hladinu. ^[1]

Plyn proniká vrstvami usazenin hlavně podél drobných zlomů a ohybů vrstev. Na dně po sobě zanechává prohlubně (pockmarky), a jsou tu i nejspíš bahenní sopky – zaoblené vyvýšeniny široké několik set metrů nad usazeninami nasycenými plynem. Plynové vývěry v obou pánvích leží v hloubkách asi 65–150 m. ^[2]

Usazeniny vytažené ze dna měly až 26 °C, zatímco voda u dna má asi 15 °C, a ještě na palubě z nich unikal plyn; rozpuštěným plynem ve vodě byl podle rozboru oxid uhličitý. Ve vzorcích hornin byly hrudky z barytu a pyritu a kanálky, které asi vyhloubil proudící plyn. Nalezeny byly i desky ze zpevněných úlomků lastur a živočichové závislí na chemosyntéze. Podle e-mailu jednoho z výzkumníků (P. Dando, 2010), který cituje InterRidge, se teplotu přímo na dně změřit nepodařilo, ale drapáky vytáhly horké kameny. ^{[1, 2, 4]}

Co o něm dnes víme

V roce 2013 zveřejnil tým vedený Rosou Maríí Prol-Ledesmou z Mexické národní autonomní univerzity měření tepelného toku – množství tepla, které uniká ze dna. V pánvích Wagner a Consag dosahoval až 15 436 mW na metr čtvereční a průměr (1 875 mW/m²) byl víc než 15krát vyšší než průměr pro oceánskou kůru (105,4 mW/m²). Starší dvě měření z jihozápadu pánve z roku 1973 přitom ukázala jen 75 a 92 mW/m². ^{[3, 1]}

Autoři to vykládají jako silnou hydrotermální činnost (proudění horké vody pod dnem) v době, kdy se zde pevninský rift mění v rozpínání oceánského dna. ^{[3, 1]}

Z vývěrů uniká hlavně oxid uhličitý a metan a voda u dna je kyselejší: její pH tu bylo v průměru 7,7, méně než u běžné mořské vody. Ve vodě u dna vědci naměřili i místy zvýšený obsah radioaktivního plynu radonu. ^[3]

Už v roce 2008 navrhli autoři pánev Wagner jako možný zdroj geotermální energie: díky malé hloubce by se teplo z mělkých podmořských pramenů mohlo jednou využít k šetrné výrobě elektřiny pro odlehlý poloostrov Baja California, kam je dovoz paliva drahý. ^[1]

Fakta

Objev: výprava WAG-1, loď El Puma
Plynové vývěry: odhadem nejméně 15 000 podél zlomu Wagner
Teplota usazenin: až 26 °C (voda u dna asi 15 °C)
Tepelný tok: až 15 436 mW/m²
Rozměry pánve: asi 40 × 20 km, nejvýš 210 m hluboká
Minerály: baryt a pyrit

Slovníček

pull-apart pánev: propadlina, která vzniká mezi dvěma souběžnými posunovými zlomy, když se kůra mezi nimi roztahuje
rift: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; může se z něj časem stát nový oceán
transformní zlom: zlom, podél kterého se dvě desky posouvají vodorovně kolem sebe
echolot: přístroj, který měří hloubku pomocí zvukových vln; zachytí i bubliny plynu ve vodě
pockmark: mělká prohlubeň na mořském dně, kterou vyhloubil unikající plyn nebo voda
bahenní sopka: kupa nebo kužel z bahna, které vytlačuje ze země plyn a voda; nejde o sopku s magmatem
baryt: těžký minerál, síran barnatý; často se sráží z teplých roztoků
pyrit: sirník železa, mosazně žlutý minerál
chemosyntéza: získávání energie z chemických látek (např. sirovodíku nebo metanu) místo ze slunečního světla
tepelný tok: množství tepla, které uniká ze Země jedním metrem čtverečním povrchu; měří se v miliwattech na metr čtvereční (mW/m²)
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé; mořská voda má obvykle asi 8

Zdroje

Prol-Ledesma, R.M., Canet, C., Dando, P.R., Hiriart, G. (2008): A new nascent spreading centre at the Wagner Basin in the northern Gulf of California: a possible geothermal resource? Proceedings of the New Zealand Geothermal Workshop 2008, New Zealand Geothermal Workshop (repozitář Plymouth Marine Science Electronic Archive) (2008)
Canet, C., Prol-Ledesma, R.M., Dando, P.R. et al. (2010): Discovery of massive sea floor gas seepage along the Wagner Fault, northern Gulf of California. Sedimentary Geology 228(3–4), 292–303, doi:10.1016/j.sedgeo.2010.05.004 (abstrakt), Sedimentary Geology (záznam v repozitáři IPN) (2010)
Prol-Ledesma, R.M., Torres-Vera, M.-A., Rodolfo-Metalpa, R. et al. (2013): High heat flow and ocean acidification at a nascent rift in the northern Gulf of California. Nature Communications 4, 1388, doi:10.1038/ncomms2390 (abstrakt), Nature Communications (abstrakt v PubMed) (2013)
Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Wagner Basin, PANGAEA (2020)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.