Vienna Woods, Hydrothermal Field 4

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Manus Basin

Kde: S. Pacific, Manus Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 240 m
Objeven: 1990 TV-grab
Poloha: -3,371°, 150,036°

Hydrotermální pole 4 je skupina podmořských horkých pramenů v Manuské pánvi v Bismarckově moři u Papuy-Nové Guineje, asi 2 200 m pod hladinou. Objevila ho v roce 1990 německá výprava, která tu v trhlinách mezi polštářovými lávami našla trsy rournatek a růžové sasanky nového druhu. Později oblast prozkoumávala těžařská společnost Nautilus Minerals, která tu pod jménem Solwara 15 zmapovala činné černé kuřáky. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Pole leží na Manuském centru rozpínání. Manuská pánev je tzv. zaobloučná pánev: vznikla za ostrovním obloukem Nové Británie, kde se zemská kůra rozestupuje a na dně se tvoří nová kůra, podobně jako na středooceánských hřbetech. ^{[2, 1]}

Rychlost rozpínání se ve zdrojích liší: Werner Tufar v roce 1990 psal o víc než 100 mm za rok, katalog InterRidge uvádí asi 53 mm za rok. ^{[2, 1]}

Na jihozápadě zkoumaného úseku nemá hřbet uprostřed příkopovou propadlinu, ale tvoří vyvýšený hřbítek v hloubce kolem 2 200 m. Dno tu pokrývají lávové proudy s provazovitým povrchem (pahoehoe), zčásti zřícené lávové tunely a soustavy rovnoběžných puklin, které ukazují, že se kůra stále trhá. ^[2]

Objev

Pole objevila německá výzkumná plavba OLGA II na lodi Sonne. Vědci dno pozorovali kamerovým systémem OFOS a vzorky brali tzv. TV drapákem – drapákem vybaveným kamerou. Na zmapovaném úseku hřbetu našli čtyři větší hydrotermální pole; nejznámější z nich je pole 1, Vienna Woods (Vídeňský les), ležící dál na severovýchod. ^{[2, 1]}

V poli 4 zaznamenali zvýšenou teplotu vody, minerální usazeniny a průduchy, z nichž vycházel „mléčný kouř“ – zakalená voda, místy i na větší vzdálenost. Teplotu samotných pramenů výprava neuvádí. ^{[2, 1]}

V roce 2008 hledala těžařská firma Teck v Bismarckově moři stopy horkých pramenů ve vodě a podle nich pak našla místa Solwara 10 a 11. Místa Solwara 14 a 15 objevila v roce 2009 dálkově řízená ponorka. Podle zprávy pro společnost Nautilus Minerals z roku 2011 se na Solwaře 14 střídají vyhaslé komíny s činnými černými kuřáky a na Solwaře 15, rozložené asi na 1 km osy hřbetu v hloubce kolem 2 215 m, chrlí černý kouř dva shluky komínů obklopené hojným životem a dál na východ další oblast s černými kuřáky. ^[1]

Život

Kolem průduchů v poli 4 našla výprava OLGA II houštiny rournatek rodu Ridgeia, krabů a v trhlinách polštářové lávy kolonie růžových sasanek. Sasanky byly podle Tufara nový, dosud nepopsaný druh. Podle rozmístění živočichů se dá poznat, kde z puklin vytéká hydrotermální voda. ^[2]

Společenstvo se tím lišilo od polí dál na severovýchodě, třeba Vienna Woods, kde komíny pokrývají hlavně plži a svijonožci. Díky rournatkám se pole 4 podle Tufara podobá spíš průduchům Východopacifického hřbetu a hřbetu Juan de Fuca. ^[2]

Fakta

Objev: 1990, plavba OLGA II, loď Sonne
Další jméno: Solwara 15 (průzkum Nautilus Minerals)
Typičtí živočichové: rournatky Ridgeia, růžové sasanky (nový druh), krabi
Vzhled průduchů: „mléčný kouř“, na Solwaře 15 i černí kuřáci

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
zaobloučná pánev: mořská pánev za sopečným ostrovním obloukem, kde se kůra roztahuje a vzniká nové mořské dno
polštářová láva: láva, která ztuhla pod vodou do kulatých bochníkovitých tvarů
pahoehoe: havajské označení lávy s hladkým nebo provazovitě zvrásněným povrchem
černý kuřák: průduch, ze kterého tryská velmi horká voda zbarvená do černa drobnými zrnky sirníků
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií
svijonožci: přisedlí mořští korýši, kteří žijí v lasturkách z vápenitých destiček (např. vilejši)

Zdroje

Text sestaven 2026-10-29, ověřen 2026-10-29.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.