Vienna Woods

hydrotermální průduchy, S. Pacific, Manus Basin

Kde: S. Pacific, Manus Basin
Prostředí: back-arc spreading center
Činnost: active, confirmed
Hloubka: 2 500 m
Nejvyšší teplota: 302 °C
Objeven: 1990 TV-grab (also same year, sampled by submersible Mir); 1985 (or 1986) camera tow vent fauna and inactive chimneys
Poloha: -3,167°, 150,283°

Vienna Woods je pole horkých podmořských pramenů v Manuské pánvi v Bismarckově moři (Papua Nová Guinea), asi 2 500 m pod hladinou. Patří k prvním polím objeveným v zaobloukových pánvích západního Tichomoří. Jeho voda se podle výzkumu podobá vodě z průduchů na středooceánských hřbetech. ^{[1, 4]}

Co to je

Pole leží na ose středního Manuského centra rozpínání. To je místo v zaobloukové pánvi (moři za řadou sopek nad subdukcí), kde se dno roztahuje a vzniká nová oceánská kůra – podle katalogu InterRidge rychlostí asi 26,6 mm za rok. ^[1]

Z komínů tu vytéká čirá, mléčně zakalená i černá voda („černí kuřáci“) o teplotě asi 285–300 °C, nejvíc bylo naměřeno 302 °C. Komíny jsou bohaté na zinek. ^[1]

Objev

Živočichy u průduchů a vyhaslé komíny zachytila vlečená kamera už v letech 1985–1986. Práce Both a kol. z roku 1986 se často uvádí jako první doklad činných horkých pramenů v zaobloukových pánvích západního Tichomoří. ^[1]

V roce 1990 byly vzorky z pole vytaženy drapákem s kamerou a téhož roku odebírala vzorky i ponorka Mir, která prozkoumala činné i vyhaslé komíny. ^[1]

Co o něm dnes víme

Studie z roku 2011 srovnala vodu z Vienna Woods se sousedními poli PACMANUS a Northeast Pual. Ta leží na hřbetu Pual blízko sopečného oblouku Nové Británie a jejich podloží tvoří světlé, na křemík bohaté horniny. Vienna Woods leží dál od oblouku a stojí na čediči, tmavé sopečné hornině. ^[2]

Voda z Vienna Woods měla podle této studie dost stálou teplotu 273–285 °C (katalog InterRidge uvádí o něco víc), málo rozpuštěného oxidu uhličitého a pH 4,2–4,9 (měřeno při 25 °C). Na polích s křemičitým podložím (PACMANUS, SuSu Knolls) bývá voda kyselejší (pH 2,3–3,5) a její složení víc kolísá. ^{[2, 4, 1]}

Podle izotopů vodíku se do vody na hřbetu Pual (PACMANUS) přimíchává hodně vody z magmatu; voda z Vienna Woods má tyto izotopy jiné. Uhlík v oxidu uhličitém má na Vienna Woods také jiné složení izotopů než na PACMANUS, kde autoři usuzují na příměs uhlíku z nořící se desky. Složením i kyselostí se voda z Vienna Woods podobá vodě z jiných polí na čedičovém podloží, například na středooceánských hřbetech. ^{[2, 4]}

Život

U průduchů žijí plži, krabi z čeledi Bythograeidae, korýši z čeledi Galatheidae, krevety, svijonožci a rournatky. ^[1]

Studie z roku 2023 zkoumala dva zdejší plže – Alviniconcha a Ifremeria nautilei – a svijonožce Eochionelasmus ohtai manusensis. Podle poměrů izotopů uhlíku, dusíku a síry plži nejspíš hostí symbiotické bakterie, které vážou uhlík z oxidu uhličitého, a svijonožec se živí filtrováním bakterií z vody. ^[3]

V tělech těchto živočichů je velmi mnoho arzenu: 4 134 až 8 478 mikrogramů na gram sušiny. Plži, kteří žijí blíž k průduchu, ho mají víc než svijonožci. ^[3]

Zajímavosti

Ložiska sirníků kolem pole dostala jména Tufar 2 a Tufar 3. Odpovídají ložiskům Solwara 2 a Solwara 3 – pole patří do projektu Solwara 2 těžební firmy Nautilus Minerals; Tufar 3 leží několik kilometrů severovýchodně od Vienna Woods. ^[1]

Fakta

Podloží: čedič
Kyselost vody: pH 4,2–4,9 (při 25 °C)
Objev: 1985–1986 vlečená kamera; 1990 první vzorky (i ponorka Mir)
Typičtí živočichové: plži Alviniconcha a Ifremeria nautilei
Jiný název: Solwara 2 (těžební projekt Nautilus Minerals)

Slovníček

hydrotermální průduch: místo na mořském dně, kde vytéká voda ohřátá horkou horninou pod dnem; nese rozpuštěné minerály, které se kolem otvoru srážejí
zaoblouková pánev: moře za řadou sopek nad místem, kde se jedna deska noří pod druhou; dno se tu roztahuje a vzniká nová kůra
centrum rozpínání: pás dna, kde se od sebe vzdalují dvě části kůry a mezi nimi z magmatu vzniká nová
černý kuřák: komín průduchu, z něhož proudí horká voda zčernalá drobnými zrnky sirníků kovů
čedič: tmavá sopečná hornina, ze které je většina oceánského dna
pH: míra kyselosti; 7 je neutrální, méně je kyselé, více zásadité; mořská voda má asi 8
symbiotické bakterie: bakterie žijící v těle živočicha, které mu pomáhají získávat potravu a samy od něj mají úkryt
sirníky: minerály, v nichž je kov (železo, měď, zinek) vázaný se sírou; tvoří komíny a ložiska u průduchů
rournatky: mořští červi, kteří žijí v trubicích a u průduchů se živí s pomocí bakterií

Zdroje

Beaulieu, S.E., Szafrański, K.M. (2020): InterRidge Global Database of Active Submarine Hydrothermal Vent Fields, Version 3.4 – Vienna Woods, PANGAEA (2020)
Reeves, E.P. et al. (2011): Geochemistry of hydrothermal fluids from the PACMANUS, Northeast Pual and Vienna Woods hydrothermal fields, Manus Basin, Papua New Guinea. Geochimica et Cosmochimica Acta 75(4), 1088–1123, Geochimica et Cosmochimica Acta (záznam USGS Publications Warehouse), doi:10.1016/j.gca.2010.11.008 (2011)
Bojar, A.V. et al. (2023): Multi-element stable isotope geochemistry and arsenic speciation of hydrothermal vent fauna (Alviniconcha sp., Ifremeria nautilei and Eochionelasmus ohtai manusensis), Manus Basin, Papua New Guinea. Chemosphere 324, 138258, Chemosphere (záznam ANU Research Portal), doi:10.1016/j.chemosphere.2023.138258 (2023)
Seewald, J. et al. (2007): Tracing styles of hydrothermal circulation in Manus Basin using vent fluid composition. Geophysical Research Abstracts 9, 10057 (EGU 2007), European Geosciences Union (2007)

Text sestaven 2026-10-31, ověřen 2026-10-31.

Údaje o průduchu: InterRidge Vents Database v3.4 (CC BY-NC-SA 4.0). Další sopky a průduchy.